Plesl kopíruje vnitřní svět Babiše. Kdy se už všichni proberou?

Dva dny po sobě jsou oba Babišovy politické deníky na pranýři. Nejprve pět předsedů stran (ČSSD, ODS, TOP 09, Starostové a KDU-ČSL) odmítlo pozvání k předvolební debatě iDNES.cz, kterou měl moderovat šéfredaktor Mladé fronty DNES Jaroslav Plesl. Včera vešlo ve známost, že většina téže sestavy – přinejmenším TOP 09, ČSSD a lidovci, ODS snad taky – nebude v Babišově nakladatelství Mafra zadávat předvolební reklamu. O druhém kroku by neměla být pochybnost vůbec žádná – proč by politici poskytovali svoje peníze soupeři? Zato u bojkotu předvolební diskuse se vyskytly pochybnosti a námitky.

Tak jako na většině lidských počinů tu hnidopich najde příležitost k posměškům. Šéfredaktor Plesl si nepochybně nevymýšlel, když ve své odpovědi vyjmenoval texty reprezentantů tak najednou bojkotujících stran, které v MfD čekají na uveřejnění a jejichž tiskové odbory zveřejnění urgují. Takže – nedůslednost.

Zadruhé: ano, sociální demokrati a lidovci jsou s Babišem ve vládě, a teď se od něj svatouškovsky odtahují; k argumentu, že vládu bylo třeba s někým sestavit, existuje ovšem těžký protiargument, že je nikdo nenutil, aby velkopodnikatele Babiše pustili zrovna na ministerstvo financí, což je největší úchylka české politiky od roku 1989. Takže – pokrytectví.

Zatřetí je celkem jasné, že odřeknutí bylo koordinované. Hm, a Rudé právo taky nelhalo, když v létě ’89 zveřejnilo část disidentské pošty na Západ, kterou zachytila policie, a přišlo s „objevem“, že vypouštění jmen signatářů Několika vět na Svobodné Evropě má svou choreografii. Takže – co vlastně? Reakce Plesla a především šéfredaktorky iDNES.cz Naděždy Petrové, kteří vyzdvihli roli Miroslava Kalouska, kopíruje vnitřní svět jejich zaměstnavatele Babiše, nicméně podle informací Echa vyšla iniciativa k bojkotu od sociálních demokratů. Načasování bojkotu nepochybně souvisí s návrhy zákonů, které by měly omezit členy vlády ve vlastnictví médií, podnikání nebo pobírání státních subvencí pro svoje firmy a které jsou v září na pořadu jednání sněmovny. Bude pro ně snad hlasovat stejná sestava, která odmítla přijít do iDNES.

Především jsou ale všechny ty výtky málo důležité vedle výborné zprávy, že konečně aspoň přední politici identifikovali zásadní problém, nad nímž odhadem dvě třetiny účastníků veřejné debaty v republice mají poslední tři roky zavřené oči.

Že se reportéři obou deníků nevěnují případům skutečně citlivým pro svého majitele (viz kauza zemědělce Rady, jemuž Agrofert jedem polil úrodu za několik milionů korun; viz Čapí hnízdo; viz Babišova podnikatelská historie a věčně zelená otázka, kde vzal příslovečný první milion na krádež státního podniku, z něhož vybudoval Agrofert, atd.), s tím se všichni smířili. Vicepremiér nákupem novin přivodil stav, kdy se přinejmenším v novinářské obci bere na vědomí, že dosud neohroženě se tvářící novinář může být neohrožený i selektivně.

Ale nezůstalo jen u propadu žurnalistických standardů. Politici sociální demokracie, především premiér Sobotka a ministři Chovanec s Němečkem, udělali opakovanou zkušenost, kdy se oni nebo jejich poradci stali terčem kampaně v obou denících, a kdy dokonce i v těch případech, které nepostrádají reálný základ, byly texty poskládány neuvěřitelně tendenčně. Stejně vážné jsou úniky poupravených informací od státních zástupců či ze Šlachtova ÚOOZ do Lidových novin v době, kdy majitel listu vyvolával kvůli reorganizaci policie vládní krizi. Tady už by dávno měla vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů. Kdo ale skutečně věří tomu, že inspektoři budou nemístnou služební horlivostí dráždit příštího presumptivního premiéra?

Po zkušenostech nasbíraných za poslední tři roky, kdy do voleb zbývá už jenom rok, si v tradičních stranách uvědomili, že koexistovat s Babišovými listy je jako ztuhnout před kobrou, která vás za chvíli uštkne.

Samozřejmě má ministr financí pravdu, pokud tvrdí, že ty zákony se píší a přijímají čistě proti němu. Ano, v normálním světě se při psaní zákonů nemyslí na jednoho konkrétního člověka. V normálním světě by redaktoři jeho novin, časopisů a rádií dali výpověď. Nebo by aspoň do nich slovutní externisté přestali psát. Nebo by se aspoň čtenář styděl otevřít si je v tramvaji. Normální společnost by drzost, kdy si politik koupí noviny, a ty se dál tváří nezávisle, vyřešila ostrakizací. Ale ukázalo se, že česká politická veřejnost jako normální společnost nefunguje, a tak si ji politici museli udělat sami.