Proč se režim bojí Leopolda Lópeze?

V průběhu uplynulých již 14 let intenzivní a nepřetržité práce jsem se nesčetněkrát cítila na dně. Čtenáři tohoto článku to jistě znají. Člověk má pocit, jako by ho přejel parní vlak, najednou jako by neměl sílu vstát. Jednou jsem měla to štěstí, že byl zrovna nablízku Leopoldo López a hovořili jsme o demokracii a lidských právech, o tom, jak si představuje budoucnost své země. Když jsme se loučili, bylo mi, jako by mi píchnul do žil obrovskou dávka optimismu, povzbuzení, síly a naděje.

Vedoucí a zakládající člen strany Lidová vůle (Voluntad Popular) má totiž vůle a odvahy na rozdávání. Proto motivuje tolik mladých členů své strany k tomu, aby neúnavně pracovali a ukázali, že dnešní mladí lidé jsou stejně jako jejich předkové schopni chopit se příležitosti a posunout Venezuelu kupředu, nastolit zpět právní stát a zaručit plnou platnost národní ústavy.

Proto byl uvězněn. Protože je kompetentní, inteligentní, charismatický, protože má vizi, kterou bude schopen realizovat, jakmile si budou ti, co si říkají „revolucionáři“, schopni přiznat, že neví jak dál a že nejsou schopni vyvést Venezuelu z propasti, do níž jí nechali padat posledních 14 let, poté, co skoncovali s institucionalismem a nezávislostí mocí, které jsou základem demokracie, a přivádějí tuto zemi do stále hlubší propasti mezi komunismem a totalitou.

Stávajícímu režimu nevadí nejvíc to, že Leopoldo vystudoval s vyznamenáním ekonomii, ani to, že má diplom z Harvardu nebo čestný doktorát z Kenyon College na důkaz uznání práce, kterou jako mladý venezuelský politik vykonal. Nevadí jim ani to, že byl dvakrát po sobě zvolen starostou Chacaa, podruhé dokonce 81% hlasů, ani že v letech 2007 a 2008 získal ocenění Transparency International jako starosta nejtransparentnějšího a nejefektivnějšího obvodu ve Venezuele, ani to že se v roce 2008 umístil na třetím místě v řebříčku World Mayors sestavovaném nadací starostů (City Mayors Foundation).

Jeho oponentům nejvíc leží v žaludku jeho vůdcovské schopnosti, odpovědnost, efektivita a inteligence, a zejména to, jak umí nazývat věci pravým jménem. To z něj dělá rozeného vůdce, který nebyl do své funkce dosazen, ale byl zvolen v prvních stranických volbách konaných na národní úrovni, v nichž mohli volit všichni Venezuelci, kteří chtěli, aby byla strana zapsána v Národním volebním výboru.  Ukažte mi jinou stranu, která by se takto chovala.  V tomto moderním politickém hnutí má každý svůj hlas, drží se svých idejí a prosazuje své projekty. Díky tomu jsou efektivní, produktivní a progresivní stranou, která umí fungovat jako tým.

Když v roce 2008 oznámil kandidaturu ve volbách na starostu Caracasu a volební průzkumy naznačovaly jeho vedoucí postavení, režim zasáhl a prostřednictvím svého soudního aparátu mu zakázal vykonávat jakoukoli veřejnou funkci, aniž by byl souzen a odsouzen v souladu se zákonem. Ačkoli nemohl aspirovat na veřejnou funkci, usilovně se věnoval politickému projektu nové politické strany, která ho dovedla až ke kandidatuře v prezidentských volbách v roce 2012.  Když se potom stáhnul a vyjádřil podporu Henrique Caprilesovi, bylo to statečné rozhodnutí. Všichni si pamatujeme, s jakou vervou stál v čele kampaně a doprovázel Caprilese po celé Venezuele.

Dnes, kdy mu temné postavy venezuelských dějin dávají vinu za všechno zlé v zemi a za porušování lidských práv, kterého se v minulých měsících dopouštěl utlačující režim, chci Leopoldovi, jeho ženě Lilian, jeho rodině, jeho spolustraníkům a spolubojovníkům a příznivcům z ostatních politických hnutí, které on nazývá svými bratry, vyjádřit podporu a naději a dodat sílu a víru.  Ve chvíli, kdy odevzdávám tento článek, zakázali Leopoldovi Lópezovi rodinné návštěvy, které má již tak omezené na jednou za 14 dní, zřejmě na základě dopisu, který odeslal členům Ozbrojených sil (Fuerza Armada) u příležitosti výročí vyhlášení nezávislosti (5. července). Uvědomme si, jak se jej asi musí bát.

Článek uveřejněný v deníku La Razón dne 13/07/2014.