Kdo jsou největší Okamurovi spojenci?
Tomio Okamura se postaral lidu o zábavu svým patnácterem proti muslimskému nebezpečí. A nebyl by to Miloš Zeman, aby zase nerozkvedlal osvědčené verbální exkrementy a neobšťastnil nás vtípkem o tom, že kdyby Pussy Riot provedly svou akci v mešitě, tak by s nimi snad sympatizoval.
Člověk se nad tou hloupostí, byť už očekávanou, otřese. Zároveň tyto výroky fungují jako poplašná siréna svého druhu: je třeba zalehnout a snažit se v bezpečí přečkat tu lavinu reakcí v médiích a na sociálních sítích. Čím větší snaha o vtip, tím bývají horší. Na tu snahu dát křečovitě přátelům a světu najevo, že i já jsem si všiml, pochopil a stojím na té správné straně, je skličující pohled. Má to svůj zákonitý důvod: i ten nejtřeskutější pokus o vtip může počítat s tím, že najde vstřícného příjemce, a všechny dohromady vytvářejí laciný hřejivý pocit, jak jsme to společně tomu populistovi nandali.
Komický efekt Okamurových rétorických figur výroků typu „Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám“ je samozřejmě násoben tím, že islamistické nebezpečí je u nás v tuto chvíli zcela virtuální. Když byste chtěli někomu ukázat živého muslima a nebyli jste zrovna v Teplicích nebo na pár místech v Praze, čekala by vás spousta práce.
Jenže zajímavá věc je, že české rétorické hrátky do značné míry replikují diskusi z míst, kde muslimové nejsou zdaleka tak virtuální. A tam se ukázala jako dosti neplodná.
I tam existuje na jedné straně systém mediálních dozorců a vychovatelů a jejich publika, kteří jakýkoli projev, který vyhodnotí jako nepřátelský vůči muslimům či přistěhovalcům, zachytí, zkritizují a buď pobouřenými, buď vtipnými výrazovými prostředky původce označkují jako hlupáka. Kdy už konečně rozum zvítězí? jako by se všichni dohromady ptali. Případně zorganizují nějakou demonstrativní akci, jako že začnou posílat muslimům psaníčka, že je milují.
Pozoruhodné je, že to, čemu říkají rozum, nevítězí. Tedy pozoruhodné v tom smyslu, že by tomu vychovatelé měli začít věnovat pozornost. Jinak na tom není nic tajemného. Existuje prostě sorta lidí, pro něž informace, že s nimi nesouhlasí třeba komentátoři Guardianu, není důvodem ke změně názoru. Buď to vůbec nevnímají, anebo, když nějaké takové kázání zaznamenají, začnou se vážně ptát, jestli se ten člověk nezbláznil – třeba když někdejší švédský premiér Reinfeldt prohlásil, že není pravda, že Švédsko je přeplněné, protože on často létá letadlem nad švédským venkovem a ví, že je tam místa dost.
Lid, ač dostatečně poučen, si tvrdošíjně zachovává svůj názor. Třeba se po desetitisících zúčastňuje v Drážďanech demonstrací hnutí okamurovsky nazvaného Evropští patrioti proti islamizaci Západu. Všichni vzdělaní lidé a teď už i kancléřka Merkelová jim řekli, že jejich vůdci jsou zlí lidé, kteří mají v srdcích předsudky a nenávist – a oni pořád chodí. Přitom ve východním Německu je imigrantů relativně málo. Ale co když třeba někdy byli v západním Německu na návštěvě – což se nedá vyloučit – a nelíbilo se jim to? A co si myslet o tom, že s nimi třetina Němců souhlasí? „Imigrace je přínosem pro nás pro všechny,“ řekla Merkelová. Co když je to něco, co říkáme, protože teď, když už tu imigranti jsou, nám nic jiného říkat nezbývá? Právě na tuto otázku všechny ty vtipy a nabádavé komentáře a antirasistické happeningy nedávají uspokojivou odpověď.
Tady bohužel platí, že jestliže politická kultura vytlačuje určité otázky za hranice slušnosti, pak se veřejnost obrátí k neslušným politikům. Ve Švédsku levicové a pravicové strany nedávno uzavřely opoziční smlouvu, která je horší, než byla ta naše – mimo mocenský pakt nechává jen jedinou parlamentní stranu, Švédské demokraty. Volič, který nesouhlasí s tradiční švédskou politikou maximální otevřenosti vůči imigraci, může volit jen tuto populistickou, nativistickou stranu. Jinak je úplně jedno, komu odevzdá hlas, všechny ostatní strany se až do roku 2022 navzájem při hlasování o rozpočtu podrží. Může tohle dopadnout dobře?
To je na všech těch vítězoslavných bonmotech na Okamurovu adresu nejsmutnější – čím těsněji se jejich autoři semknou, čím víc se navzájem ujišťují, jak je Okamura hloupý, tím víc mu pomáhají. Jestliže bude každý, kdo řekne něco o muslimech a přistěhovalectví, ocejchován a vyloučen ze slušné společnosti nějakou vtipnou variací na jedení kebabů, všechno nakonec dopadne jen hůř. Zeman i Okamura to vědí a přesně na tuto reakci čekají.
Je tu ovšem ještě jeden důvod, proč být těmito výroky opravdu znechucen a pobouřen. Zejména Zeman jako prezident by si měl být vědom toho, že jeho výroky jsou sledovány nejen jeho voliči a pražskou kavárnou, ale i na mnohem vzdálenějších místech. Například v bohatých muslimských zemích. Jakpak tam asi bude své výroky vysvětlovat, kdyby tam chtěl jet provozovat svou vyhlášenou prioritu, proexportní politiku? Ale tu vem čert. Ještě jsou, pokud vím, naživu dvě Češky unesené před dvěma lety v Pákistánu a držené na neznámém místě organizací, jež je zjevně silně ideologicky motivovaná, případně má na ideologicky motivované islamistické teroristické skupiny kontakty. Už z první Zemanovy verbální intervence do případu, již uzavřel výkřikem Alláhu akbar, polila lidi snažící se na osvobození dívek pracovat hrůza. Sobotním rozhovorem možná Zeman přidal další hřebíček do jejich rakve.
