Kvůli dlouhé sukni vyloučená z výuky. I jich se týká zákaz zahalování

Zákon zakazující nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti vstoupil ve Francii jako v první zemi na světě v platnost před pěti lety, 11. dubna 2011. Od jeho vzniku jej provázejí kontroverzní reakce. Některé francouzské školy navíc zákon vztahují i na sukně dívek nebo vousy chlapců.

Vloni v dubnu rozvířil veřejné mínění v zemi případ, kdy ředitelka školy v Charleville-Mézières na severu země poslala muslimskou dívku domů kvůli dlouhé černé sukni coby náboženskému symbolu, jaký do světské školy nepatří. Při podobných incidentech bylo jen v roce 2014 ve Francii podle sdružení CCIF, bojujícího proti diskriminaci muslimů, vyloučeno z vyučování 130 žákyň.

Francouzský zákon ve své formulaci vylučuje použití islámských burek a nikábu, což je závoj, který na rozdíl od burek nezahaluje oči, na ulici, v parku a v obchodech.

Představitelé francouzských muslimů, kteří jsou sami většinou proti nošení burek či nikábů, namítají, že norma paušálně stigmatizuje všechny vyznavače islámu. Vrchní představitelé islámu ve Francii však uznávají, že úplné zahalení obličeje odráží extremistické pojetí islámu a není náboženskou povinností.

Obhájci zákona pak argumentují tím, že je zacílen na ochranu světských hodnot a rovnosti pohlaví. Rovněž prý napomáhá potlačení radikálního islámu. A dalším argumentem je potřeba identifikace osob kvůli zajištění bezpečnosti.

Za zahalení pokuta

Kdo si ve Francii zahalí v zemi obličej nějakým závojem či kuklou, riskuje pokutu až 150 eur (přibližně 4050 korun) a nařízení kurzu občanské nauky. Opatření je namířeno hlavně na muslimky. Trest i pokuta se zdvojnásobují, pokud se jedná o nezletilou dívku.

Zákon také postihuje pokutou ve výši 30.000 eur (811.000 korun) a ročního vězení každého, kdy by násilním nutil druhou osobu zakrýt si tvář šátkem, trest se opět se zdvojnásobuje v případě nezletilé.

Snahy o regulaci nošení náboženských symbolů na veřejnosti začaly již dříve. Počátkem roku 2004 schválil francouzský parlament zákon, který zakázal okázalé nošení náboženských symbolů ve veřejných školách. Tato právní úprava se týkala i dalších náboženských symbolů, jako jsou jarmulky nebo velké kříže. Zákon vycházel z odluky církve od státu z roku 1905.

Postihy v rámci „šátkového zákona“ nejsou příliš časté. V červnu 2012 například francouzské úřady vyhostily tři Saúdské Arabky, které po příletu do Paříže odmítly sundat závoj. A v říjnu 2014 zase v Pařížské národní opeře přiměli k odchodu jednu divačku, protože měla zakrytý obličej závojem a nechtěla si ho sundat.

Francie byla prvním evropským státem, který takovou normu přijal. V červenci 2012 ji následovala Belgie, šátek na veřejnosti je zakázáno nosit i ve Švýcarsku.

V některých dalších evropských zemích, jako například v Německu, je částečně zakázáno nosit šátky a další náboženské symboly ve školách či na úřadech. Ve Španělsku existuje podobný zákon v Barceloně a v několika dalších městech, stejně jako v Itálii. V Británii neexistuje plošný zákaz, ale jednotlivé instituce mají pravomoc si zavést svá vlastní pravidla.

Podobný zákon mají i v Nizozemsku a v Turecku, kde se vztahuje na státní úřady a státní vzdělávací instituce.

Tento problém dorazil již i do ČR. Letos v březnu například jedna studentka Střední zdravotnické školy v Praze 10 podala žalobu na tuto instituci, že jí nepovolila do školy nosit hidžáb. Událost vyvolala diskuse o tom, nakolik lze v Česku tolerovat nošení hidžábu a případně i burky, která zakrývá celé tělo a obličej.