Kdo je muž v bílém, který se postavil tankům? Záhada trvá

Je to jedna z nejslavnější fotek světa: muž oblečený v bílé košili a se dvěma taškami v rukách stojí osamocen před kolonou tanků na pekingském náměstí Nebeského klidu. Tento muž celosvětově proslul svou odvahou a i po 25 letech zůstává symbolem mírového protestu a ikonou odporu. Dodnes však není jasné, o koho se jedná, píše The Wall Street Journal.

Bylo 5. června 1989. Nedlouho po poledni kráčel neznámý muž po náměstí v centru Pekingu, na němž den před tím zabili čínští vojáci tisíce prodemokratických protestujících. Uprostřed široké třídy na severní straně náměstí se muž neohroženě zastavil tváří v tvář koloně tanků. První tank se jej snažil objet, ale neznámý se mu pokaždé postavil do cesty.

Kdo byl neznámý?

Muž pak na první obrněné bojové vozidlo vylezl a začal diskutovat s jeho posádkou. Ve vzduchu se mezitím ozývaly výstřely. Neznámý protestující záhy slezl dolů a mávl na kolonu, aby ustoupila zpátky. První tank se však znovu pokusil o projetí a muž mu opět zastoupil cestu. Nakonec ho pryč odvlekli dva muži. Někteří svědci tvrdili, že byli příslušníky tajné policie, jiní je zase pokládali za znepokojené kolemjdoucí.

Totožnost a další osud odvážného muže jsou neznámé. Během desetiletí se objevilo mnoho teorií, ale jen málo faktů, které by dopomohly k jeho identifikaci. Ku příkladu fáma, která tvrdí, že mužovo jméno bylo Wang Wej-lin, nebyla se stoprocentní jistotou potvrzena. Stejně tak se nikdy nepodařilo zjistit totožnost řidiče prvního tanku.

Čtěte také: Drsný příběh. Protestoval na náměstí a už 25 let pyká ve vězení

Pesimisté tvrdí, že za tajemným zmizením muže stojí bezpečnostní síly. Čínské úřady se typicky obklopily neprostupnou zdí mlčení.

Více verzí fotek, ale jen jedna je nejznámější

Mužovo počínání vyfotografovalo několik fotografů. Dochované verze snímku zachycující tento okamžik se staly výraznými fotografiemi 20. století. V samotné Číně jsou fotky samozřejmě nemilosrdně cenzurovány. Autory fotografií jsou například Stuart Franklin, Charlie Cole, Terril Jones nebo Arthur Tsang Hin Wah. Nejznámější autorem fotky však zůstává americký fotograf Jeff Widener. Fotka mu mimo jiné vynesla nominaci na prestižní Pulitzerovu cenu.

Widener se nyní do Číny ku příležitosti pětadvacetiletého výročí tragické události na pekingském náměstí vrací. Na výstavě v Hongkongu jsou k vidění jeho fotografie pořízené během června 1989. Mnohé negativy z té doby se Widenerovi v průběhu let poztrácely. Ovšem ty, od kterých si prozíravě vytvořil kopie, „přivedl zpět k životu“.

,,Tehdy jsem v Pekingu málem zemřel.“

Čínu navštěvuje od roku 1989 podruhé. V roce 2009 sem byl vyslán BBC, aby zdokumentoval dvacetileté výročí událostí. ,,Bylo to velmi emocionální. Dokonce jsem se rozhodl ubytovat ve stejném hotelu, ve kterém jsem pobýval v roce 1989. Hotel vypadal skoro stejně jako tehdy. Jiná byla snad jen okna, protože ta původní byla rozstřílena kulkami,“ vysvětluje.

,,Před dvaceti pěti lety se staly neuvěřitelné věci. Tisíce lidí vyrazily do ulic, aby bojovaly za demokratické principy,“ říká. ,,Já sám jsem byl během oněch bouřlivých událostí skoro zabit. Zachránil mě vlastně můj fotoaparát, který jsem si ve správný okamžik přiložil před oko,“ dodává.

,,Byl zázrak, že fotka vůbec vyšla.“

Čím je jeho verze snímku “tankového může“ vlastně tak speciální? ,,Na mojí fotografii jsou v porovnání s dalšími verzemi pouliční lampy. Ty jí podle mě dodávají něco navíc,“ říká fotograf.

Widener však jedním dechem dodává, že měl velké štěstí, že jeho nejslavnější fotografie vůbec vznikla: ,,Vždy, když se na ni podívám, uvědomím si, jak málo scházelo k tomu, že vůbec nebyla. Nastavení mého fotoaparátu nebylo optimální. Byl zázrak, že ta fotky vyšla.“

Kromě této fotky má Jeff Widener velice oblíbenou fotografii zachycující zpívající policistku. ,,Svým zpěvem přispěla k určitému zmírnění napětí, které ten den doslova viselo ve vzduchu. Na policistech bylo evidentní, že mnozí z nich s protestujícími soucítili a sympatizovali. Museli ale pokračovat ve výkonu své služby.“

Čtěte také: Přežila masakr na Tchien-an-men, dnes podniká v Pekingu