Prokurátorský extremismus

Je to už víc než rok a čtvrt, co policie začala vyšetřovat dotační podvod na farmě Čapí hnízdo, patřící Andreji Babišovi. V současné době je zaparkovaná, stejně jako jeho další majetek, ve svěřenských fondech. Po tom roce a čtvrt není žádný výsledek. Prověřuje se. Nezačalo trestní stíhání. Policie požádala o prodloužení prošetřovací lhůty o dalšího půl roku a státní zástupce vyhověl.

Na to, jak je ten příběh průhledný a jednoduchý a důkazů je plný veřejný prostor, se vyšetřování opravdu vleče. Příběh je přitom relativně jednoduchý. Farma nejdřív patřila do firemního impéria Andreje Babiše. Pak se Babiš rozhodl požádat o dotaci 50 milionů korun z programu pro malé a střední firmy. Jako součást obřího zemědělsko-chemického holdingu s miliardovými obraty by na ni nikdy neměl nárok. Na dobu žádosti o dotace byla farma vyvedena do firmy s anonymními vlastníky. Za ně Babiš den před loňskými Velikonocemi v Poslanecké sněmovně označil své dospělé děti a bratra své manželky. Poté, co uplynula lhůta diktovaná dotačními podmínkami, se farma zase pěkně vrátila do Babišova holdingu.

Příběh je jasný. Poměrně tvrdých důkazů, včetně Babišových výroků, je plný veřejný prostor. Rok a čtvrt by na takový případ měl bohatě stačit. Není na tom nic složitého ani sofistikovaného. Žádné daňové ráje a podobná schémata. Jednoduchá až primitivní dotační klička.

Z případu je zřejmé, že důvodem protahování a váhání je současné postavení a moc Andreje Babiše.

Pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová, jíž původně trestní oznámení přistálo na stůl, ale předala ho na pražské městské zastupitelství, protože ho považovala za věcně nepříslušné, teď provádí dohled nad případem. Dělá ho na základě stížnosti někoho, kdo je v případu vyšetřovaný. Sám Andrej Babiš si ale podle ní nestěžoval. Čistě logickou úvahou o tom, kdo v příběhu figuruje, je pravděpodobné, že to musel být buď někdo z rodiny, nebo jeho podřízených, kteří transakci v jeho zájmu prováděli.

Lenka Bradáčová tvrdí, že případy vážné hospodářské kriminality by měl dokázat dostat žalobce před soud do dvou nebo nejdéle do dvou a půl let od začátku vyšetřování. Pokud je potřeba právní pomoc ze zahraničí, jsou podle ní tolerovatelné tři roky. Zároveň si často stěžuje, že případy brzdí to, že policisté nejsou intelektuálně schopni vyšetřovat složitou finanční kriminalitu.

Když nárok Lenky Bradáčové přiložíme na Čapí hnízdo, musí vrchní žalobkyně nutně kritizovat liknavost a průtahy vyšetřování. Rok a čtvrt je pryč, a zatím vůbec nebylo zahájeno trestní řízení ani nebyl případ odložen jako neopodstatněný. O obžalobě nebo zastavení tady vůbec nemůže být řeč. Případ není žádnou sofistikovanou kriminalitou. Není potřeba žádná zahraniční právní pomoc. Styl, jakým si Babiš na neoprávněnou dotaci sáhl, ani nepotřebuje žádné intelektuální moguly v rolích vyšetřovatelů. Žádné karibské struktury a daňové ráje. Velmi primitivní.

Lenka Bradáčová navíc pracovní styl Andreje Babiše důvěrně zná. Jako začínající okresní státní zástupkyně v Litoměřicích nechala na přelomu tisíciletí znovu otevřít jeho ovládnutí lovosické Lovochemie, za něž Babiše žaloval jeho německý obchodní partner. Současný ministr financí byl v tehdejší transakci hned ve třech rolích s protichůdnými zájmy. Bradáčová veřejně prohlašovala, že tam vidí vážné hospodářské trestné činy zneužití informací v obchodním styku a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Pak se ale změnila věcná příslušnost a ona musela odevzdat případ nadřízenému krajskému zastupitelství v Ústí nad Labem, které ho odložilo. Obchodní styl ministra financí je jí tedy důvěrně známý.

Vypadá to, že chybí odvaha nebo vůle sáhnout do politicky citlivého případu.

Je to v těžkém kontrastu s razancí, k níž státním zástupcům dodala energii antikorupční revoluce po roce 2011. Ta skončila spektakulárním shozením vlády Petra Nečase olomouckým žalobcem Ivo Ištvanem a někdejším lovcem mafiánů Robertem Šlachtou. Jako nejvážnější zločin z toho zatím po skoro čtyřech letech vychází daňový únik za kabelky ve výši 700 tisíc korun. Podle profesních nároků Lenky Bradáčové je to těžký debakl.

Utržení žalobců ze řetězu bylo reakcí na jiný extrém, když až do chvíle, než jim vláda Petra Nečase v roce 2011 uvolnila ruce, měli dojem, že u policie je systém nastaven tak, aby se politicky citlivé kauzy metly pod koberec. K tomu pocitu určitě přispěly podivné přesuny při vyšetřování lidoveckého vicepremiéra Jiřího Čunka v roce 2007.

Prokurátorské kyvadlo se tak nejspíš znovu zhoupává do dalšího extrému. A ti nejmocnější jsou považováni za nedotknutelné.

Dotační podvod na Čapím hnízdě je přitom jen jednou z věcí, které na sebe Andrej Babiš v poslední době sám do veřejného prostoru vypustil a kterou by v každém právním státě policie začala okamžitě naplno vyšetřovat. Ať už jde o pochybnosti o původu jeho soukromých legálních příjmů, nebo cesty, jakými si ze svého Agrofertu vytahoval peníze, aby se vyhnul placení daní. Nebo jak financuje své soukromé požitky z firemních peněz a neplatí z nich žádné daně.

Ty operace vypadají ještě primitivněji než dotace u Čapího hnízda. Žádná sofistikovaná finanční kriminalita na dva roky vyšetřování. Řada důkazů je opět ve veřejných zdrojích. Policistům stačí pročíst výroční zprávy.