Pustíme sem radikální islám? Budeme za hyeny? Toť dilema

Tento text vyjadřuje moje osobní občanské postoje, a nereprezentuje tak názory žádné skupiny či organizace.

Lidé s extrémními názory z jedné či druhé strany názorového spektra v tom mají jasno. Jedni jsou zásadně, často militantně proti, druzí jsou zásadně, často militantně pro.

Jak se však k tomuto problému má postavit člověk bez extrémních postojů? Za takového se považuji, nezastávám rasistické názory, ani postoje všeobjímajícího dobra. Vlastně jsem ani nepočítal s tím, že bych se k tomuto problému měl vyjadřovat. Exaltované a extrémní postoje těch, kteří jsou nejvíce slyšet, a to odpůrců i příznivců přijímání azylantů, mne přiměly k napsání tohoto textu.

Celý problém se dá, podle mého, koncentrovat do dvou otázek.

Můžeme si dovolit azylanty přijímat?

Můžeme si dovolit azylanty nepřijímat?

Protiklad otázek může působit zmatečně. Pokusím se vše vysvětlit a na obě otázky odpovím.

Můžeme si dovolit azylanty přijímat?

Nemůžeme a nesmíme azylanty přijímat. Tedy nikoli v tomto ohromném množství a pod tlakem, kterému nás vystavili.

To není, prosím, rasismus, toho jsem prost. To je obyčejný pud sebezáchovy. Nynější vlna imigrantů je velká a otevřeme-li dveře k nám dokořán, přijdou vlny další a větší.

Navíc je nutno brát v potaz i velmi silné nebezpečí, že k nám přijdou, a to pravděpodobně cíleně, imigranti, kteří budou pátou kolonou radikálního islámu a budou zde budovat teroristické buňky. Pravděpodobnost tohoto scénáře se blíží jistotě.

Dalším důležitým faktorem je samotný islám. I kdybychom připustili nepravděpodobnou možnost, že k nám přijdou jen mírumilovní a přizpůsobiví muslimové, můžeme si být jisti, že během krátké doby se oni či jejich potomci začnou dostávat pod vliv radikálních imámů. Příkladů takového vývoje z Francie, Velké Británie, Španělska, Nizozemska, USA a dalších zemí, máme nespočet.

Často ve prospěch přijetí imigrantů zaznívá argument, že když od nás, z totalitního Československa, utíkali lidé, a jistě ne jen z politických, ale i z ekonomických důvodů, jiné země je přijímaly. To považuji za falešný, překroucený argument, protože naši lidé odcházeli do zemí se stejným nebo velmi podobným kulturním zázemím a tradicí. Islám, kultura, zvyklosti a tradice Sýrie, Libye, Egypta apod. jsou nám na hony vzdáleny a většinou nejsou kompatibilní s naším prostředím.

Ještě je nutno zmínit i fakt, že nejsme povinni přijímat azylanty jen proto, že nás k tomu oni sami ve velkém, a pravděpodobně často organizovaně, nutí.

A na závěr si musíme klást otázku, proč se o ně nestarají bohaté muslimské země, jako Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Kuvajt…

Proto nemůžeme přijímat azylanty.

A nyní odpověď na druhou otázku?

Můžeme si dovolit azylanty nepřijímat?

Nemůžeme a nesmíme si dovolit azylanty nepřijímat. To proto, že bychom tím popřeli to lidské v sobě. Soucit a obyčejnou lidskou slušnost.

Jak tedy na to? Jak spojit oba oprávněné přístupy?

Navrhuji přestat s extrémistickými výstupy jednoho či druhé pólu. Navrhuji přistoupit k problému uvážlivě, bez ohledu na to, co nám říká Brusel, Káhira nebo Budapešť. Buďme sví. Slušní a ohleduplní, ale ostražití a asertivní. Nebojme se říci ne, ale vytvořme si systém výběru lidí, kteří jsou skutečně ohroženi, a kteří by se mohli (jistota neexistuje, proto ten kondicionál) v našem světě cítit dobře a mohli by se našemu způsobu života přizpůsobit, což považuji za velmi důležité kritérium.

Kdo by však měl tento přístup vyprojektovat, kdo by měl být jeho nositelem? No přece vláda ČR. Dokáže však naše vláda takto pracovat? Mají naši vrcholoví politici vůbec vůli dělat něco, co jim primárně a prvoplánově nepřináší popularitu? Nevím, mám o tom vážné pochybnosti. Snad jediný člen vlády by mohl, podle mého, problém posunout, a to ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Ačkoli jsme opravdu zcela opačného politického názoru, jeho postoje v této problematice jsou racionální a dávají jistou naději.

Který z tří scénářů tedy vyhraje?

Budeme tady mít desetitisíce lidí, kteří se nebudou chtít přizpůsobit nám, ale budou vyžadovat, abychom se my přizpůsobili jim?

Nebo budeme za hyeny, budeme národem, který nedokázal podat potřebným pomocnou ruku?

Anebo najdeme potřebou sílu a vyřešíme problém rozumně a vyváženě?

Uvidíme.