Svědectví lékaře z Aleppa: Amputace dětí na podlaze bez anestezie
"NEJHORŠÍ VÁLEČNÝ ZLOČIN OD 2. SV. VÁLKY"
NOVÉ
Zvěrstva, která přináší válka v syrském Aleppu, se v médiích často označují jako „peklo na zemi“. V podobném duchu hovoří i Zaher Sahloul. Lékař z chicagské univerzity, který se dobrovolně vydal do Aleppa pomáhat. „Doktoři tu musí provádět amputace dětem na podlaze, a to bez anestezie a předchozí sterilizace,“ popsal situaci pro The Guardian. Syrské a ruské bombardování Aleppa považuje za jeden z nejhorších válečných zločinů od druhé světové války.
Sahloul pracoval v nemocnici 20 metrů pod zemí. To pro zajištění alespoň částečného bezpečí před leteckými útoky. V rozhovoru popisuje, jak musel bezmocně sledovat umírat i ty raněné, jejichž zranění byla léčitelná. Schází ale základní léky.
„V Aleppu zbývá už jen 30 doktorů. Popisovali mi nepředstavitelnou situaci. Musí provádět amputace dětem na podlaze svých primitivních nouzových místností, a to bez anestezie a předchozí sterilizace,“ píše Sahloul. Místním lékařům dochází hlavně zásoby krve, nitrožilních tekutin, antibiotik a léků proti bolesti.
Místní doktoři tu zápasí s tím, aby byli schopni poskytnout zdravotní péči pro traumatizovanou populaci zhruba tří set tisíc obyvatel. Poslední tři měsíce pracují nonstop. Ošetřují pacienty, kteří byli vytaženi z trosek a trpí strašlivými zraněními. Mezitím jsou ale i jejich nemocnice denně bombardovány. Zdravotnický materiál je už vyčerpaný, stejně tak léky, uvádí ve svém svědectví Sahloul.
„V Sýrii jsou nemocnice často terčem útoků, především v Aleppu. Nejčastěji útočí syrská vláda a poslední dobou i ruské letouny. Lékaři Human Rights zaznamenali 382 útoků na zdravotnická zařízení, z toho 344 spáchalo Rusko. To bylo také zodpovědné za smrt 703 ze 757 členů zdravotnického personálu, který nepřežil válku. Většina doktorů už Aleppo opustila,“ píše pro Guardian.
Čtěte také: Pozadí tragédie v Aleppu
Ve svém detailně popsaném svědectví tvrdí, že musel léčit nevinné oběti ruských a syrských leteckých útoků: „Stále si živě pamatuji Ahmada Hijaziho. Byl vytažen z pod trosek jeho zničeného domu, který zasáhla bomba, když spal. Utrpěl poranění míchy a plicní pohmoždění. Doktoři se ho snažili ošetřit, měli však velmi omezené zdroje. Nebyli jsme schopni poslat ho do Turecka na klíčovou operaci, protože jediná cesta z města byla každý den bombardovaná ve snaze obklíčit město. O pár dní později to Ahmad vzdal. Utrpěl srdeční zástavu a byl prohlášen za mrtvého.“
To je ovšem jen jeden případ z tisíců, dodává Sahloul. Hijaziho smrt a smrt desítek tisíc civilistů byla způsobena tím, že neměli přístup k řádné zdravotní péči. To prý představuje válečný zločin. Sahloul znovu připomíná, že ani když se lidé dostanou k lékařům, nemají potřebnou péči.
„Jediná žena pracující v porodnici ve městě mi řekla, že k dělání stehů svým pacientům používala šicí nitě. Většinou pracovala s dětmi s velmi nízkou porodní váhou. Těhotné ženy totiž neměly žádný přístup k ovoci, zelenině, mléku, masu či vitamínům. Jídlo a dětská výživa se stávají vzácnými. Poprvé v moderní historii Aleppa je město svědkem případů dětí s těžkou podvýživou,“ popisuje Sahloul.
Nárůst xenofobie, uprchlické krize, islamofobie i anti-uprchlických nálad a terorismu považuje za důsledky syrské krize. Závěrem připomíná varovná slova speciálního vyslance OSN pro Sýrii Staffana de Mistury. „Pokud ode dneška do prosince nenajdeme řešení, Aleppo tu už nikdy nebude.“
K tomu Sahloul závěrem dodává: „Až se prach usadí a budou známá fakta, na bombardování Aleppa bude nahlíženo jako na jeden z nejhorších válečných zločinů od druhé světové války.“
