Konzervativní politika má budoucnost
Reportáž
1
Centrum transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut uspořádalo 1. prosince 2016 v Praze veřejnou přednášku s názvem Budoucnost konzervatismu v Evropě, mezi jejíž mediální partnery patřil i Pravý břeh. U řečnického pultu vystoupil britský novinář John O’Sullivan a čeští politologové Stanislav Balík a Alexander Tomský. Moderátorem byl člen správní rady Pravého břehu Alexandr Vondra. Akce měla tři hlavní poselství:
1. Je co konzervovat
Pokud u nás někdy v prvních letech po Listopadu převládalo zmatení, zda má konzervatismus v českých zemích smysl, protože po čtyřech desetiletích komunismu vlastně nebylo co bránit, dnes už je situace jiná. Alexandr Vondra zahájil přednášku apelem na obranu osobních svobod před marxistickým myšlením, které se „vrací oklikou přes Západ“. Připomněl, že Česko je na tom v evropském kontextu zatím velmi dobře – problémy, jako je stěhování národů, terorismus, krize eurozóny, vliv Vladimíra Putina ani skandinávská zvrácená legislativa sem dosud naplno nedolehly, ozývají se však stále intenzivněji. Je tedy co bránit. Konzervativní politika se těmto tématům nesmí vyhýbat, musí se s nimi naopak aktivně utkat, uzavřel Vondra.
2. Konzervatismus neztrácí relevanci
John O’Sullivan mimo jiné zmínil stále rychlejší změny, které přináší technologická revoluce, automatizace, práce na dálku nebo třeba změny ve vzdělávání. Žádný z těchto procesů neznamená, že by konzervativní (či klasicky liberální) politika ztrácela relevanci, právě naopak. Největší výzvou pro evropské konzervativce je, aby v době technologické revoluce dokázali ubránit soukromí a osobní svobodu občanů, podporovat jejich kreativitu a zbytečně je nesvazovat. Zdaleka jsme ještě neřekli poslední slovo, jsme teprve na začátku, prohlásil O’Sullivan. Musíme v lidech podněcovat schopnost adaptace, schopnost nalézat nové způsoby, jak řešit dosud netušené problémy. Dejte lidem rovné šance, pomozte jim, aby měli všichni stejné podmínky, ale pak odstupte a s úžasem sledujte, co sami dokážou vytvořit.
3. Levý břeh dosud neřekl poslední slovo
Stanislav Balík se zabýval změnou konfliktních linií v západní politice: Spory mezi ekonomickou levicí a pravicí slábnou, společností naopak hýbou postmateriální debaty mezi konzervativci, jejichž cílem je uchovat osobní prostor jednotlivce, a progresivisty, kteří touží po umělé konstrukci nové společnosti. Příznačné při tom je, že konzervativci a progresivisté spolu stále častěji soupeří v rámci jedné strany. Rezignovali jsme na zásadní otázky (jako je obrana státu), ale stále zřetelněji se zabýváme snahami o převýchovu lidí a narušování osobní sféry, varoval Balík. Nejde tedy vlastně o nic jiného než o dobře známý střet s komunistickou myšlenkou, jen materiální hodnoty (likvidace soukromého vlastnictví) nahradily ty postmateriální (likvidace soukromého jako takového). Budoucnost konzervativní politiky spočívá právě v obraně soukromého, v hájení přirozeného světa před snahou o jeho totální přestavbu.
