ČSSD vyhlašuje třídní boj

Sociální demokraté jsou pochopitelně vyděšeni z odstupu, který od podzimu v průzkumech mají na Babišovo ANO. Hodně je zasáhlo zjištění demoskopů zhruba před rokem, že Babiš oproti volbám 2013, kdy oslovoval především zklamané voliče pravice, čím dál víc plundruje elektorát od středu doleva. Když pak člověk se sociálními demokraty mluví, opakovaně si vyslechne, že jediná možnost, jak Babiše porazit, je natlačit ho do pravého kouta a pro sebe si tak pojistit levicového voliče. Stojí to na úvaze, že Češi jsou levicová společnost. Zní to všechno chytře, než se premiér Sobotka vydá tuto abstraktní úvahu překlopit do hmatatelných návrhů. Jedním projevem byly minulý týden úvahy o spolupráci s KSČM, druhým je právě představená daňová revoluce.

Ta se má odehrát především v daních z příjmů fyzických osob. Je to velký návrat daňové progrese, socialistického principu, že kdo si vydělá víc, tomu ukrojíme větší podíl z příjmu. Zrcadlově z toho mají profitovat lidé vydělávající méně. Takže až bude Bohuslav Sobotka premiérem podruhé, zavedou se čtyři pásma. Do třiceti tisíc korun měsíčně, kam se vejde velká většina pracujících Čechů, se mzda zdaní 12 procenty, což je oproti dnešním 15 procentům zlepšení. Lidé s 30–40 tisíci korun zůstanou na 15 procentech, 40. až 50. vydělaný tisíc se jim zdaní 25procentní sazbou. A konečně nad 50 tisíc budete muset akceptovat daň 32 procent. Vtip je v použité kategorii superhrubá mzda, do níž se počítá i pojištění. Ta 32procentní daň z hrubé mzdy by ve skutečnosti pro lidi nad 50 tisíc šla na „skandinávských“ 43 procent. A to už můžeme s klidem prohlásit za třídní válku.

Návrh zavání politickým kalkulem jednak proto, že Čechů s příjmy v té nejvyšší kategorii je málo, jen pět až šest procent – a na tak nepočetné skupině stát logicky nemůže vybrat žádné z hlediska rozpočtu relevantní sumy. A jednak proto, jak vynechává z obrazu skutečnost, že u rodin s dětmi, kde muž pracuje za průměrnou mzdu a žena nepracuje vůbec nebo pracuje jen na třetinový úvazek, je dnes díky slevám na děti daň z příjmu v průměru 2,5 procenta, pro rodiny s příjmem ještě menším (a znovu, těch je u nás většina) nula. Lze tedy konstatovat, že typická česká rodina s dětmi neplatí na přímých daních nic.

Hlavní kanál, kudy stát zaměstnance vysává, jsou odvody na sociální pojištění. Pojištění máme čtvrté nejvyšší v EU, navíc se konstrukcí podobá socialisty nenáviděné rovné dani. Progrese by se u pojištění dala dosáhnout jen tak, že by se procento odvodů na pojištění lidem s nižším příjmem snižovalo. Opačný způsob, tedy uvalit na lidi s vyšší mzdou ještě vyšší odvody, by při jejich dnešní úrovni vypadal zřejmě už maniakálně. U pojištění však ČSSD žádnou revoluci nenavrhuje.

Takže vážení čtenáři, jestli ještě nevíte, co si o vás sociální demokraté myslí: Pokud jste člověk s nižší mzdou, který nevychovává děti, jste cílová skupina. Pokud žijete v rodině a máte děti, má pro vás ČSSD obecné řeči o podpoře rodin s dětmi, ale ve skutečnosti žádný váš aktivní přítel není (to by musela navrhnout ještě větší slevy na dítě). Pokud jste dobře placený člověk, jste pro sociální demokraty lovná zvěř. 

Vysloveně zajímavé politicky je, že ČSSD takto kolektivně ze svých volebních úvah odepisuje lékaře (průměrný plat doktora ve státní nemocnici obnáší 66 tisíc korun) a vysokoškolské učitele (docent bere průměrně 69 tisíc korun). To jí už vůbec nezáleží na společenských lídrech? Nebo se prostě rozhodla, že v levé půlce elektorátu, jemuž chce dominovat, nejsou – tak ať si je vezme ten Babiš, kvůli kterému se celá ta daňová revoluce vyhlašuje?