Referendum vyhrál skotský zdravý rozum

Osudový den v dějinách Skotska nakonec velké drama nepřinesl. Historické království nezíská znovu nezávislost a tím pádem ani nezačíná věk separatismu, který měl podle očekávání rozparcelovat i další evropské země. Největší folklórní slavnost v dějinách Velké Británie skončila.

Výsledky z prvního volebního obvodu Clackmannan byly sečteny brzy po druhé hodině ranní místního času. Zastánci britské jednoty v něm získali 55 procent, tedy jasnou převahu nad příznivci nezávislého Skotska. To bylo pro Alexe Salmonda a další lídry Skotské národní strany bolestné procitnutí, protože neuspěli v hrabství, kde jasně vyhráli poslední regionální volby.

Čtěte aktuální výsledky: 55 % Skotů odmítlo nezávislost, zůstávají s Británií

Těžké porážky národovců na severních ostrovech nepřekvapily, šanci jim však daly před čtvrtou hodinou výsledky z chudé oblasti Inverclyde v okolí glasgowského přístavu. V tradiční pevnosti probritských labouristů prohráli příznivci nezávislosti jen o pár hlasů. Naděje ještě vyrostly, když ve městě Dundee na severovýchodě zvítězili vysoko o 14 procent. Před pátou však už začaly chodit výsledky z dalších hrabství a převážily ve prospěch britské jednoty. Definitivně bylo rozhodnuto, když pro jednotu Británie hlasovalo další severovýchodní město Aberdeen, odkud pochází šéf národní strany Salmond.

Jednoznačná porážka příznivců odtržení o deset procent je překvapením pro ty, kdo se nechali strhnout emotivní kampaní za skotskou nezávislost buď na místě, anebo v médiích, která díky skotskému boji za svobodu získala dobře prodejné téma v celém anglosaském světě. Představa, že se starobylý národ dočká po třech stech letech opět nezávislosti na Angličanech, musela strhnout dokonce i Čechy svého času trpící stejných tři sta let pod Rakušany. Přesto nakonec nad populismem a mediální nadsázkou zvítězila střízlivá a šedá racionalita.

 Naděje nejchudších

Skotové mají reálné důvody, proč si na své postavení ve Velké Británii stěžovat. V posledních desetiletích se kdysi slavné království stalo okrajovým regionem, kde žije necelá desetina britského obyvatelstva. To má nepříjemné ekonomické důsledky, protože Skotsko jako každá periferní oblast podléhá větším ekonomickým výkyvům. Těžba plynu při západním pobřeží sice umožnila rychlejší rozvoj celého regionu, který předehnal většinu Británie. Vzestup však skončil během finanční krize, kdy naopak Skotsko zažilo hlubší propad. Bylo na místě uvažovat, jestli nevyužít bohatství z plynu lépe, než to dokázala londýnská vláda.

Referendum ukázalo, že to napadlo především obyvatele nejchudších oblastí s upadajícím průmyslem.

Přesto nakonec zvítězil racionální názor, že kromě těžby plynu a výroby whisky Skotsko zase tolik předností nemá. Nakonec to bylo vidět i na letácích hnutí za nezávislost, které jako další ekonomické přednosti uvádělo velké možnosti při výrobě elektřiny z větru a přílivu.

Pro Skotskou národní stranu zbývá ještě útěcha, že téměř polovina Skotů přece jen pro nezávislost hlasovala. Pro média to otevřelo cestu k dramatickým spekulacím, že příští referendum už dopadne jinak a především, že skotská společnost zůstane už navždy rozdělena.

Jednou a dost

Rozdíl na úrovni deseti procent nelze nazvat těsnou porážkou a znamená, že z kocoviny se už nacionalisté nemusí nikdy vzpamatovat. Ukazuje se to zvláště ve srovnání s historií posledního obdobného referenda z roku 1995, kdy separatisté chtěli oddělit od Kanady provincii Quebec. Do referenda vstoupili jako jasné favorité, protože jim průzkumy slibovaly vítězství až o sedm procent, nakonec ovšem prohráli o procento. Ani tak těsná porážka příznivcům nezávislosti a jejich Quebecké straně nezajistila dobré vyhlídky. Regionální vládu řídili do roku 2003, pak se však strana rozpadla a k moci se od té doby vrátila jen na dva roky. Letos měla dobrou šanci získat v regionálním parlamentu absolutní většinu, přišla však o ní, když ve volebním finiši slíbila vyvolat další referendum. Získala pak jen necelou třetinu hlasů.

Zkušenost, že se šance na nezávislost nevrací, poukazuje na zákonitosti mediálního věku. Média ochotně podpoří kampaň, která má přitažlivé historické téma a dokáže rozpoutat silné, skoro náboženské emoce. Zároveň však každý marketingový profesionál dobře ví, že se stejný úspěch nedá v dohledné době zopakovat. Ještě tak v příští generaci.