Pařížské krveprolití: nové dějství teprve začíná
V Paříži došlo k násilí, jaké se v Iráku odehrává skoro každý týden. Následkem války zde zahynulo 1,5 milionů lidí a z toho civilisté tvořili víc dvě třetiny obětí. Na toto číslo se můžeme dívat, jak z pohledu naší viny, tak jejich nenávisti. Ani z jednoho se nelze jen tak „vymluvit“. Vina i nenávist bude trvat další desetiletí.
Před válkami v Zálivu šlo v Iráku koupit pivo ve stánku na ulici a vyšší funkce např. ředitelů nemocnic a škol stále víc zaujímaly ženy, protože mnoho nadaných mužů padlo ve válce s Iránem. Stát vedený krutým vládcem přeci jenom směřoval dál od náboženství, blíž k modernitě a tím i k jakési místní, ne-americké formě demokracie.
Na jejích ruinách vznikl Islámský stát, jehož hlavní funkce vždy směřovala nikoliv proti Západu, ale jiným formám islámu a dalších věr. Myslím si, že pařížský útok byl prostě marketingový tah vypočítaný na nábor rekrutů a bojím se, že i dětských bojovníků, kteří nemají zábrany. Naučit se být člověkem chvíli trvá. Islámský stát má náborová střediska v mnohých afrických a asijských státech, takže přísun dalších bojovníků a sebevrahů se zdá být skoro neomezený. Navíc to ekonomicky vychází velice výhodně – padne dejme tomu 8 teroristů, ale zabijí 140 lidí. Útočící stranu to stojí pár desítek tisíc dolarů, ale škody se pohybují ve stamilionech.
Příběh či alespoň jeho nové dějství teprve začíná. Vzpomínáte na 11. září? Byl to jen spouštěč mnoha dalších změn a konfliktů v Afghánistánu, Iráku a jinde po světě. Svým způsobem je pařížský listopad neočekávaným potomkem newyorského září.
Jaké je největší nebezpečí celé situace? Což o to pár dalších teroristických útoků organizovaných odněkud zvenčí klidně jako evropská společnost přežijeme. Ale co když nějaký nenávistný islámský nebo evropský hlupák zaútočí doma na kostel nebo mešitu plnou lidí? Přesně takto totiž tito lidé uvažují – napadají posvátné symboly.
Napětí je na obou stranách obrovské. Ke kolika násilným a žhářským útokům na domy uprchlíků došlo v Německu? Poslední číslo bylo kolem 600. Někdy si s Němci musíme popovídat na téma, kdo je větší xenofob. Největší obavy mám z toho, že podobné útoky rozdělí evropské komunity a že budou hořet pařížská předměstí či belgické cizinecké čtvrtě. Stačí málo – znásilnění, pobodání, cílená dezinformace na sociálních sítích či brutální zásah nevyspalého a přepracovaného policisty, který už je týden ve službě a může zde být ohnivá bouře. Všichni kráčíme po doopravdy tenkém ledu.
Čtěte také: ON-LINE: Zátah v Paříži je u konce, policie zatkla sedm lidí
Střelba v Paříži. Atentátnice usmrtila i policejního psa
Co se za této situace dá dělat? Většina oprávněně vystrašených lidí se obvykle soustřeďuje na rychlá silová řešení podobného typu, jaký jsme viděli v Iráku a Afghánistánu. Krizoví specialisté však navrhují jiné postupy. Třeba ten, že do televizního studia přijde islámský duchovní, který má respekt u své komunity a s ním i někdo z druhé, post-křesťanské strany. Může to být uznávaný historik, univerzitní profesor, spisovatel či dokonce voják anebo politický vězeň s pověstí hrdiny. Málokdy to je politik a stát obvykle není schopen podobné setkání zorganizovat.
Oba mediátoři pak lidem řeknou, aby neblbli. Omluví se, hledají cesty v různosti názorů, protože vědí, že je jednoduché konflikt začít a prakticky nemožné jej ukončit. Pochopitelně je nutné, aby se policisté činili, vojáci chránili, politici uklidňovali naučenými frázemi, tajné služby sbíraly informace a neříkaly nám pravdu, která by nás ještě víc zneklidnila.
Čtěte také: Francie je připravena tvrdě bránit své zájmy. Co my a zbytek Evropy?
Ale tím to nekončí, zbytek je v našich rukách – v kritickém hodnocení informací, práci s vlastním strachem i takovým scénářem, kdy masová média mají cíleně již předem vytipované důvěryhodné osobnosti, které v počátcích konfliktu mohou zmírnit roztáčející se kolo násilí. Vždyť příběh teprve začíná. Vzpomeňte si na 11. září!