Devět let od největšího masakru století. Jeho viníka zve Zeman do Prahy
Uzbecký diktátor Islam Karimov nechal 13. května 2005, tedy přesně před 9 lety, postřílet stovky lidí na demonstraci v Andižanu. Podle nezávislých zdrojů bylo zavražděno 745 až 2000 neozbrojených demonstrantů, včetně žen a dětí. Vláda přiznala jen 182 mrtvých. Údajně se snažila potlačit povstání islamistických radikálů. Karimov do země stále nechce pustit žádné nezávislé vyšetřovatele. Upozornila na to dnes organizace Human Rights Watch.
Šlo o největší státem řízený masakr od krveprolití na pekingském náměstí Nebeského klidu. Uzbecké vládní síly zahájily palbu na demonstranty na východě Andižanu bez rozdílu a bez varování. „Ženy a děti křičely: 'Nestřílejte! Nemáme zbraně‘, ale odpovědí byl déšť kulek,“ řekl Reuters očitý svědek Lutfullo Šamsudinov.
Podle oficiálních zdrojů z Taškentu vláda reagovala na povstání z předcházejícího dne. Snažila se prý potlačit povstání islamistických radikálů. Pod záminkou boje proti terorismu vláda dodnes brutálně likviduje jakékoli náznaky odporu vůči režimu. Také se snaží odvrátit pozornost od vlastních vnitřních problémů, od zkorumpovanosti vládní elity, katastrofální hospodářské i sociální politiky. Karimov se soustavně snaží přesvědčovat svět i vlastní obyvatele o ohrožení země extremisty, tomu však věří jen málokdo.
Uzbecká prezidentská republika je hodnocena jako jedna ze zemí s nejhorší mírou demokracie na světě. Podle ratingu demokracie organizace Freedom House je na tom lépe i Bělorusko. O předposlední příčku se Uzbekistán dělí s Turkmenistánem, za nimi je už pouze Severní Korea.
Karimov má prý situaci pod kontrolou
Autoritářský prezident Islam Karimov devět let po masakru stále odmítá vpustit do země nezávislé mezinárodní vyšetřovatele ze západních orgánů včetně Rady pro lidská práva OSN a Výboru OSN proti mučení. Organizace Human Rights Watch v souvislosti s dnešním výročím krveprolití v Andižanu vyzvala západní představitele, aby na uzbeckou vládu vyvíjeli nátlak. Požaduje, aby došlo k mezinárodnímu vyšetřování masakru stovek lidí vládními silami.
Karimov již bezprostředně po masakru vyšetřování odmítl. Tehdejšímu generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi sdělil, že má situaci pod kontrolou a že nepotřebuje mezinárodní tým, který by ověřil fakta. Mezinárodní vyšetřování vražd naposledy odmítl v říjnu 2013 při všeobecném přezkumu Rady OSN pro lidská práva Akmal Saidov, šéf uzbecké delegace. „Problematika Andižanu je uzavřena,“ řekl.
„Problematika Andižanu“ však není „uzavřena“ pro rodiny obětí, které vláda nadále protiprávně vězní. Nebo pro bezpočet dalších obyvatel země, které žijí ve strachu z perzekuce. Po masakru uzbecká vláda rozpoutala hon na každého, kdo věřil v nezávislou občanskou společnost, účastnil se povstání, nebo byl pouze jeho svědkem. Během devíti let se také země uzavřela před jakoukoli mezinárodní kontrolou a zahraničními médii.
Podle Human Rights Watch vláda nedávno prodloužila trest odnětí svobody pro Dilorom Abdukodirovou, svědkyni masakru. Ta po událostech uprchla do Austrálie, po pěti letech se do Uzbekistánu vrátila. Následně byla uvězněna a v neprůhledném procesu, který byl uzavřen pro veřejnost, odsouzena k 10 letům vězení. Podle rodiny měla žena na těle modřiny a vykazovala známky mučení.
Další z účastníků protestů či lidé, kteří o masakru otevřeně hovořili, jsou rovněž dále vězněni a tresty jsou jim prodlužovány z nesmyslných důvodů. Například za údajné porušování vězeňských pravidel, za to, že si bez dovolení došli na záchod.
Brutalita režimu je neúnosná. Oblíbené je mučení vroucí vodou
Západ opakovaně Uzbekistán kritizuje za masivní porušování lidských práv. Denním chlebem je věznění, pronásledování a zastrašování lidskoprávních aktivistů, novinářů i politické opozice. Mnozí z nich jsou vystavování během věznění špatnému zacházení či mučení. Amnesty International ve své nejnovější kampani proti mučení zařadila Uzbekistán mezi pět zemí na světě, kde je brutalita režimu nejkritičtější. „V Uzbekistánu je mučení všudypřítomné a jen málo viníků je postaveno před soud. Země je pro pozorovatele zcela uzavřena. Tajná policie je zde všudypřítomná,“ píše se ve zprávě AI.
Čtěte více: Uzbeckou Zemanovu skvrnu vyčistili čeští politici
Podle bývalého britského velvyslance v Taškentu Craiga Murrayho k znásilňování, vraždění a mučení ze strany policie dochází běžně. Za své otevřené výroky ohledně režimu byl v roce 2004 britskou vládou „pouze“ odvolán. Hůře dopadl uzbecký profesor literatury Džamal Mirsaidov. Ve svém dopise, který adresoval Tonymu Blairovi a Georgi Bushovi, upozorňoval na mučení disidentů v zemi. Šest hodin po setkání s britským velvyslancem nalezl na prahu svého domu zohavenou mrtvolu jeho vnuka. Jeho tělo bylo pomlácené a paže vykazovala známky popálení vroucí vodou. Vroucí voda se stala osudnou i několika lidem podezřelým z příslušnosti k islamistickým extremistům v roce 2002. Byli ve vroucí tekutině uvařeni zaživa.
Čtěte více: Bijí mě, píše dcera uzbeckého vůdce. Karimov ji dal zavřít
Uzbeckého prezidenta Islama Karimova pozval na státní návštěvu české republiky prezident Miloš Zeman. Karimov měl přijet do Prahy 20. února letošního roku. Ze setkání s prezidentem postupně omluvil premiér Bohuslav Sobotka a pět ze šesti pozvaných ministrů. Uzbekistán proto požádal o odložení návštěvy. Nový termín zatím nebyl určen.
