‚Češi o Vietnamu příliš neví. Naším věčným nepřítelem je Čína‘
Rozhovor s vietnamským právníkem
Ač se nabízely paralely s návštěvou Kuby, květnová cesta amerického prezidenta Baracka Obamy do Vietnamu nebyla zdaleka tak historická. Od obnovení diplomatických vztahů v roce 1995 byl již třetím šéfem Bílého domu, který do země někdejšího válečného soka zavítal. A skutečně: přestože Vietnam stejně jako Čína zůstává komunistickou zemí, má k USA mnohem blíž, než by se mohlo z evropského pohledu zdát. Naopak jsou to právě Číňané, kteří Vietnamce straší už tisíce let.
„Dokonce i s tou čtyřicet let trvající propagandou Vietnamci jasně preferují USA jako svého spojence,“ potvrzuje Trinh Hoi, exilový právník a aktivista, jenž před pár týdny zavítal do Prahy. Muž, který musel svou vlast už dvakrát opustit, se nyní snaží podporovat tamní probouzející se občanskou společnost a doufá, že komunismus jednoho dne skončí.
V Česku žije 60 až 80 tisíc Vietnamců, je to třetí největší menšina u nás, každý chodí nakupovat do jejich večerek, ale o dnešním Vietnamu samotném nevíme prakticky nic. Jak vlastně funguje tamní komunistický režim?
Vietnam, jak jej známe dnes, vznikl v roce 1975, když Severní Vietnam dobyl Jižní a celá země se stala komunistickou. Takže máme za sebou jen 41 let, to není dlouho. Možná proto toho v Česku o Vietnamu příliš nevíte. Teď máme 92 milionů Vietnamců, kteří žijí ve státě jedné strany. Systém je hodně podobný čínskému, Vietnam je jako zmenšená verze Číny. Ale protože to není taková supervelmoc, má větší šanci, aby se stal pluralitnějším.
Letos byl po deseti letech kvůli korupci odvolán premiér Nguyen Tan Dung. Může to přinést nějaké změny, nebo je to jen hra v komunistické elitě?
Nemyslím, že tohle něco prolomí. V takovém systému jeden člověk nemůže udělat moc věcí. Tam každý hlídá každého. Nový premiér navíc pochází z prostředí veřejné bezpečnosti, což jsou ty nejmocnější a nejkonzervativnější kruhy. Generální tajemník strany, jehož moc se po odstranění starého premiéra zvýšila, je rovněž proslulý konzervativností. Na druhou stranu Vietnam právě prochází ohromnou transformací, zvyšuje se touha lidí po transparentnosti. A protože sociální média jsou teď velmi silná, už nepotřebujete oficiální verzi, abyste věděli, co se opravdu děje. Průlomem se stal tzv. incident Formosa (v dubnu vyplavilo moře ohromné množství mrtvých ryb, v podezření za znečištění vod se ocitla tchajwanská firma Formosa Plastics – pozn. red.). Do ulic vyšly tisíce lidí, byl to vůbec první masový protivládní protest v historii. Jediné masové protesty se odehrály v roce 2014, ale to bylo kvůli Číně a její agresi v Jihočínském moři, což je opravdu horké téma, které sjednocuje všechny Vietnamce. Vietnam a Čína, to jsou nepřátelé. Ale letos poprvé lidé pochopili, že se stav životního prostředí vymyká kontrole, že vláda, než by dávala aspoň nějaké informace, nedává žádné. Uběhl měsíc a nikdo neřekl, proč uhynulo tolik ryb hned ve čtyřech provinciích v nejchudších částech země. Lidi toho už měli zkrátka dost. Byla to první přímá konfrontace, a proto vláda také tvrdě zasáhla. A protože od vládních médií lidé nedostávali informace, šli na sociální sítě. Ve Vietnamu je 30 milionů uživatelů Facebooku, to je třetina populace! Internetová penetrace je obrovská. V roce 2003 bylo jen 12 % uživatelů internetu, teď je to 44 %. Sociální média se stala nástrojem, nejen pro získávání informací, ale i pro organizování se. Navíc ve Vietnamu to není jako v Číně, kde máte všechny platformy blokované.
Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdníku Echo.