Evropa potřebuje odvahu k reformám
S Petrem Fialou o zlepšení spolupráce v EU
1
Před deseti lety jsi napsal knihu Evropský mezičas. Jaký název bys zvolil dnes a proč?
Na to jsem vlastně odpověděl už prakticky, protože moje nejnovější kniha o Evropě se jmenuje Rozum a odvaha, s podtitulem Jak čelit současným výzvám a krizím Evropy. A o Evropě je i moje předcházející knížka z roku 2015, kterou jsem nazval Na konci bezstarostnosti. V Evropském mezičasu jsem, jak se bohužel ukazuje, popsal přesně dnešní problémy integrace. „Mezičas“ znamenal, že po velké vlně prohlubování a rozšiřování integrace najednou přišla kocovina. Že se Unie musí zastavit, nadechnout a přemýšlet jak dál. To se ale bohužel nestalo a výsledkem je dnešní stav.
Jsou tady ovšem i nové problémy. Které považuješ za nejvýznamnější?
K vnitřním problémům přibyla vnější ohrožení. Evropa dokonce čelí nové podobě války, terorismu v ulicích evropských metropolí, v míře, kterou bychom si před časem těžko představili. Nechci tomu ale jenom přihlížet, to jsem ostatně nedělal nikdy. Proto jsem svoji nejnovější knihu nazval Rozum a odvaha. To je to, co potřebujeme, abychom si s novými výzvami poradili. Terorismus, krize eurozóny, odchod Británie… Kdo by si toto všechno ještě před deseti lety pomyslel. Ještě je možné se vzpamatovat, ale už není mnoho času.
Dnes už se otevřeně mluví o reformách EU, zvláště s odkazem na „několikarychlostní Evropu“. Zdá se, že současní evropští lídři jsou totálně zmatení. Je to jenom můj dojem?
Když poslouchám bruselské politiky, ale i mnoho lídrů evropských zemí, mám pocit, že žijí v nějakém jiném světě. Že vůbec nechápou, co se v Evropě děje. Říkám naprosto jasně: problémy EU nejsou způsobeny údajnou sobeckostí národních států, tím, že lidé nechápou „skvělou myšlenku integrace“. Problémy naopak způsobuje překotná, mnohdy nesmyslná, byrokratická integrace za každou cenu.
Mluvím často o evropském integracionalismu. To je, když se integrace stane účelem sama o sobě. Přitom zdravý rozum a opakovaná zkušenost nám říkají, že integrací se problémy neřeší, ale vznikají nové. O reformách se začalo mluvit teď, jenomže my o nich mluvíme deset let. Kdyby se dříve uskutečnily námi navrhované reformy, tak se Unie do takové krize nedostala. A ani bychom nebyli svědky brexitu.
Měl jsem na mysli hlavně rozmanitost evropských zemí, která jde zřejmě proti představě, že by šlo z Evropy udělat další Spojené státy.
Jako každá ideologie, i integracionalismus nebere v úvahu realitu. Realita je pro ideologii nepříjemná. Z Evropy není možno udělat evropské Spojené státy. Nemáme tu jeden politický národ. Nevytváří a nesjednocuje se tu „prázdný prostor“, jak to bylo v Americe. Máme zde národy s vlastními dějinami a pamětí. Spolupráce je možná i žádoucí, ale neznamená nucenou integraci všeho a už vůbec ne, aby někdo někoho nutil k něčemu, co nechce, jak to bylo třeba s kvótami.
Určitě je zapotřebí teď posoudit situaci, zvláště po brexitu. Které oblasti evropské politiky jsou zdravé a které nemocné?
ODS takovou analýzu připravila. Nedávno jsme veřejnosti představili dokument Silné Česko v Evropě 21. století, který shrnuje pozici ODS k Evropské unii (viz foto ze křtu knihy). A jsou tam konkrétní návrhy. Navrhujeme třeba flexibilní integraci, což znamená, že mezi sebou členské státy mohou uzavírat partnerství a mají svobodu zvolit si takovou hloubku integrace, která jim nejlépe vyhovuje, aniž by musely směřovat k nějakému společnému cíli. Součástí našich návrhů je i lepší rozdělení kompetencí mezi institucemi. Nechci používat žádná klišé, ale tohle by bylo skutečné naplnění principu subsidiarity, kterým se kdekdo zaklíná.
