ČEZ vzdal expanzi na Slovensko, Křetínský má volnější ruce

Akcionáři ČEZ dostali příznivou zprávu. Vedení energetické skupiny oznámilo, že nepodá nabídku na většinový balík v Slovenských elektrárnách (SE). Česká společnost se tím pádem nezatíží zaplacením privatizační ceny a hlavně při dostavbě dvou nedokončených bloků v jaderné elektrárně v Mochovcích.

S vyšší dividendou může počítat i česká vláda, která drží v koncernu téměř 70procentní podíl. Vedle akcionářů může ústup ČEZu ze Slovenska ocenit i jeho tuzemský konkurent, Energetický a průmyslový holding (EPH). Ten naopak potvrdil, že nabídku na SE podá a jeho šance nejsou malé.

Vytvoření „federálního“ koncernu, který by do sebe znovu spojil kdysi jednotnou soustavu, bývalo snem někdejšího vládce ČEZ Martina Romana. Před více než deseti lety ale ČEZ v privatizačním tendru neuspěl, vyhrál italský koncern Enel. S odstupem let Češi nemusí až tak litovat. Špatná finanční kondice SE a miliardové propadliště v podobě Mochovců by jim ubíraly síly, zvlášť po poklesu cen elektřiny v posledních letech.

Enel, pro nějž byly jaderné zdroje při vysokých cenách lákavé, by se nyní slovenské investice rád zbavil. Dostal se však přitom do sporu se slovenským premiérem Robertem Ficem, zastáncem státního vlastnictví klíčových energetických podniků. Státu sice zůstalo jen 34 procent akcií a nemá předkupní právo na majoritu, může ale použít jiné páky, například právními spory jako o vodní dílo v Gabčíkově, odkud už byl Enel vytlačen. Slovenský premiér požaduje, aby se Enel nejprve zaručil za dostavbu v Mochovcích (podle původních plánů už měly 3. a 4. blok jaderné elektrárny v současnosti fungovat, cena za stavbu se během posledních let několikrát zvyšovala). Tento týden Fico prohlásil, že vláda by mohla většinový balík koupit.

Čtěte také: Zisk ČEZ pod očekáváním: loni klesl o 36 procent

Za takových podmínek vycházela účast v tendru na akcie SE jako hodně nejistá sázka a krok ČEZ se zdá jako velmi rozumný. Logika říká, že stejně by se měly zachovat i ostatní známí uchazeči, vedle EPH ještě rafinérie Slovnaft společně s maďarskou skupinou MVM a finská společnost Fortum. Jít do rizika má význam jenom v případě, že dokážou najít společnou řeč se slovenskou vládou. Jeden z nich tuto schopnost už prokázal. Je to právě holding vedený Danielem Křetínským.

Na Slovensku se bere jako fakt, že Ficova vláda má dobré vztahy s finanční skupinou J&T (ta drží v EPH podíl 26 procent, její partner Patrik Tkáč má 37 procent, stejně jako Křetínský). Ukázalo se to mimo jiné na případě podobné reprivatizace a dělení přepravce a distributora zemního plynu SPP. Křetínského holding, za jehož zájmy se zasadil i další jeho tehdejší akcionář PPF, respektive Petr Kellner, si pro sebe vyjednal kontrolu nad lukrativním tranzitem, skladováním a distribucí, prodělečný prodej koncovým zákazníkům nechal státu.

Cílem Křetínského určitě není získat nedostavěné Mochovce, i když ony za současné cenové úrovně tlačí hodnotu prodávaného balíku v SE hodně dolů. Největší zálusk má podle odborníků na síť vodních, elektráren, kterými by si doplnil energetický mix, postavený zatím hlavně na uhlí. Na Slovensku už navíc EPH provozuje jednoho ze tří regionálních distributorů elektřiny. Jedním z řešení může být trojdohoda mezi vládou, Italy a Křetínským, jež by zahrnovala vyvedení Mochovců do státního podniku a prodej zbytku či jenom vodních zdrojů EPH.

ČEZ samozřejmě mohl sledovat stejný cíl i strategii, posílení v segmentu vodních elektráren by se mu také hodilo. Šéf koncernu Daniel Beneš by možná i chtěl, jenže v takovém případě nemůže jít proti zástupcům státu, konkrétně proti ministru financí Andreji Babišovi, který má své lidi v dozorčí radě a prohlašuje, že od elektrárenské firmy požaduje co nejvyšší příspěvky do státní kasy. Tento tlak se zvyšuje s tím, jak se prohlubuje schodek státního rozpočtu. Zbývá jen dodat, že majitel Agrofertu a šef EPH spolu umějí mluvit. Už jen proto, že se jejich zájmy potkávají i jinde, například v Unipetrolu.