Evropa má příliš mnoho bank a řídí je psychopati

Po několika letech zdánlivého klidu se v Evropě znovu začínají objevovat obavy z bankovní krize. Pozornost se vrací k obrovskému množství špatných úvěrů, které tíží řadu velkých bank. O tom, jak vážné skutečně jsou a jak se dají řešit, diskutují v Salonu Týdeníku Echo tři špičkoví bankéři, kteří během své kariéry nahlédli do bank z obou stran. Jako vrcholoví manažeři komerčních bank i coby dozorci a regulátoři, jimiž byli jako členové bankovní rady České národní banky. Hlavní ekonomka České bankovní asociace (a donedávna členka bankovní rady, předtím ekonomka Komerční banky) Eva Zamrazilová, ještě před pár týdny guvernér České národní banky Miroslav Singer a Pavel Kysilka, ještě před pár měsíci generální ředitel České spořitelny, předtím viceguvernér a zastupující guvernér ČNB.

Proč je mezi bankami s nejhoršími výsledky hodně finančních domů z Německa a Rakouska?

Singer: Protože je jich tam hodně. Základní problém je, že Evropa má příliš mnoho bank. Dlouhodobě nemají úspory z rozsahu, protože v mnoha zemích bylo politickým zájmem, aby měly spoustu malých zemských bank. Německo je přední zemí z toho seznamu. Na začátku pro to mohly být dobré důvody, ale posledních dvacet let to nesehrává zrovna zdravou roli. Evropa se bez konsolidace bank neobejde.

Kysilka: Taky se můžeme bavit o tom, jak jsou některé banky řízené. Někteří akcionáři podle mě působí velmi zhoubně.

Zrovna se objevila zpráva, kolik desítek miliard eur nejvíce ohrožené evropské banky v posledních letech vyplatily svým akcionářům na dividendách.

Kysilka: Řeknu vám, jak vypadá život bankéře. Jste stále pod obrovským tlakem, jaké ohlásíte výsledky. Pořád nedáváme, jak se politika točí v krátkých, už ani ne čtyřletých, ale dvouletých, nebo dokonce ročních cyklech. V byznysu jste na tom hůř. Udělat větší manévr ve velké společnosti trvá tři roky. Když jste pod neustálým tlakem akcionářů a analytiků, kteří zleva zprava rozebírají vaše čtvrtletní výsledky, nemůžete dělat to, o čem jste přesvědčená, že byste dělat měla. Standard akciových trhů se dnes dostává do dramatického rozporu s technologickou povahou finančního byznysu. Když děláte zajímavé rozvojové investice, musíte odepsat výsledky za čtyři až osm kvartálů. Měla byste to být schopna vysvětlit akcionářům. Oni vás ale nechtějí poslouchat. Chtějí svoje čtvrtletní výsledky. Mirek Singer správně upozorňuje, že akcionáři jsou zatím k bankám loajální. Pro mě je to až překvapivé. Otázka je, jak dlouho jim to vydrží.

Jak to odhadujete?

Kysilka: Problém nejsou jen akcionáři, ale i manažeři. Po roce 2009 jsem čekal, že všeobecná společenská nechuť k bankéřům, která se mi samozřejmě nelíbila, vyčistí bankovní byznys od těch nejhorších psychopatů mezi vrcholovými manažery. Bankovnictví, kde přehazujete obrovskou lopatou miliardy eur, je samozřejmě nesmírně atraktivní pro psychopaty. Jak nedávno napsal jeden známý psycholog: psychopatů je ve společnosti zhruba jedno procento. Polovina, ta neúspěšná, je v kriminále, ta druhá úspěšná pracuje ve vedoucích pozicích. Pro bankovnictví to platí zvlášť. Čekal jsem, že je tam přestanu vídat. A bohužel se to nesplnilo. Naštěstí to, až na jednu výjimku, neplatí pro české banky.

Singer: To si kolegové jistě rádi poslechnou.

Proč krize psychopaty nesmetla?

Kysilka: To je pro mě záhada. Chápu, proč jsou v bankách technokrati a cifršpioni. Oni jsou užiteční. Na řízení rizik jsem vždycky chtěl cifršpiony. Ale psychopaty nikde ve světě nevymetli.

Celý Salon Týdeníku Echo si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde