Sousedské hlídky lynčují zloděje a videa dávají na Facebook

Dva muži stojí spoutaní na mraveništi, zatímco jim hmyz okusuje nohy, chodidla a genitálie. Jejich provinění? Byli obviněni z krádeže. Není sice jisté, jestli údajný zločin skutečně spáchali, ale rozzuřený dav měl jasno – musí trpět za každou cenu. Tak v praxi vypadá kampaň „Chyť si svého zloděje“, která v poslední době ovládla jihoamerickém Peru.

Přestože lynčování v chudých oblastech Jižní Ameriky není nijak vzácné, v Peru dosáhlo úplně nové úrovně. Místní lidé, kteří nevěří policii ani soudům, totiž spustili kampaň, která otevřeně vybízí k tomu, aby oběti trestných činů, ale i obyčejní násilníci, uplatňovali pouliční spravedlnost na drobné kriminálníky, které podezírají z krádeží, loupežných přepadení a dokonce i cizoložství.

Lynčování skutečných i domnělých kriminálníků obvykle několik lidí z davu natáčí na své mobilní telefony a záběry následně sdílí na sociálních sítích. Na Facebooku vznikly už desítky skupin nazvaných Chapa Tu Choro (Chyť si svého zloděje), kam uživatelé nahrávají fotky a videa, která vykonávání lidové spravedlnosti zachycují.

Tresty udělované za jednotlivé přečiny se liší. Zatímco ti šťastnější zloději dostanou jen několik ran pěstí nebo pár kopanců, někteří jsou brutálně biti holemi a opasky, dokud není jejich tělo plné modřin. U podezřelých žen je potom oblíbené jejich nucené vysvlečení a provázení rušnými ulicemi.

Občas ale dav přijde i s poněkud originálním způsobem, jak uplatnit spravedlnost a vylít si tak svoji zlobu. Jeden muž byl například násilím donucen jíst syrové chilli papričky, zatímco jiní dva podezřelí byli spoutáni a postaveni na mraveniště, vydáni na pospas kousavému hmyzu.

Celonárodní kampaň „Chyť si svého zloděje“ vznikla podle britského listu The Daily Mail na popud Cecilie Rodriguesové, hospodyně z peruánského města Huancayo. Ta pomohla sousedce zadržet zloděje, který se vloupal do jejího bytu a následně ho dvě hodiny hlídat, než na místo přijela policie.

Strážci zákona však podezřelého muže po půl hodině propustili na svobodu, což pro Rodriguesovou znamenalo poslední kapku. „Od tohoto dne jsme se rozhodli rozšířit v místní komunitě jasnou zprávu – až příště chytíme nějakého zloděje, nebudeme volat policii, ale potrestáme ho svépomocí,“ řekla tehdy podle britského listu.

Původně oprávněné trestání zlodějů se však zanedlouho zvrhlo a ve městech začaly vznikat nemilosrdné a dobře organizované sousedské hlídky přezdívané „rondas urbanas“, které připomínají spíše pouliční gangy než oddíly civilní stráže. Objevily se zprávy, že příslušníci těchto hlídek často a rádi navštěvují vykřičené domy, kde se dopouští násilí na prostitutkách a že rovněž rádi zapalují nábytek a další předměty v ulicích. Jejich řádění navíc v nejednom případě padl za oběť nevinný člověk.

To, že se kampaň „Chyť si svého zloděje“ odchýlila od svého původního záměru koneckonců přiznává i Rodriguesová, která stála u jejího zrodu. „Přiznávám, že se to vymklo kontrole a že někteří v násilí zachází příliš daleko. Nechci to omlouvat, ale chápu to. Žijeme ve státě, který selhává, který není schopen plnit své povinnosti a zajistit nám bezpečnost,“ uzavřela Rodriguesová.

Čtěte také: Dav zlynčoval a zaživa upálil 16letou dívku

Velké vyšetřování: v Peru byly sterilizovány statisíce žen