Konec manipulacím s případy?

Ústavní soud včera rozhodl o tom, že státní zástupci musejí podávat návrhy soudu, který je k tomu ze zákona příslušný. Banální pravda, a přesto ji musel připomínat až nález pléna Ústavního soudu.

Jednou ze změn oproti předlistopadové justici byl přitom důraz na to, aby nikdo nemohl manipulovat s výběrem soudce, který bude rozhodovat. Pokud si strana řízení může vybrat soudce, pak si logicky bude vybírat soudce, jenž jí bude nejvíce nakloněn a který umí tu vyjít vstříc, tu přimhouřit oko. Proto se pokládalo za významný výdobytek sametové revoluce, že justice bude opravdu nezávislá a žádný tajemník nemůže vybrat soudce pro zájmový případ.

Soud se má určit podle pravidel místní příslušnosti daných zákonem. Soudce se pak určí podle rozvrhu práce daného soudu, který má být veřejně dostupný a kontrolovatelný. Říká se tomu právo na zákonného soudce a je to jedna z komponent řádného procesu.

Přesto se jakýmsi záhadným hnutím osudu ustavila praxe, že státní zastupitelství v některých případech podávají například návrhy na vzetí do vazby soudu, který sice leží v územní působnosti daného státního zastupitelství, ale s případem nijak nesouvisí a podle pravidel místní příslušnosti by měl být příslušný jiný soud. Běžné krajské státní zastupitelství má na výběr kolem deseti různých soudů, ale takové vrchní státní zastupitelství už má možností na výběr daleko víc. Nedělají to všechna státní zastupitelství a neděje se to ve všech případech, ale stává se to.

Samozřejmě bude existovat motivace podat návrh spíše tam, kde z nějakých důvodů očekávám příznivější rozhodnutí než u jiného soudu. Soud už pak není neutrální, nýbrž přátelský. Tím se ovšem částečně vracíme zpátky k předlistopadovým poměrům v justici. Dokonce se tak dá vybrat i konkrétní soudce. Stačí podat návrh po pracovní době soudu, kdy je předem známo, který soudce má zrovna službu. Možná je to elegantnější než výběr správného soudce tajemníkem národního výboru, ale pořád je to vážné zpochybnění nestrannosti soudu.

Dokonce jsem se sešel s tvrzením, že jisté policejní útvary udržují složky na soudce, kteří byli přistiženi při řízení pod vlivem, avšak oficiální spis dopravky se kamsi „zatoulal“ a soudce bude mít motivaci rozhodnout, jak mu navrhnou orgánové.

Neuvádím to zde proto, že bych podobným povídačkám věřil. Beru to jen jako projev zjitřené fantazie a obyčejnou fámu. Ale fámy tohoto typu mají živnou půdu tam, kde jisté státní zastupitelství opakovaně podá návrh u soudu napohled zcela náhodně vybraného, a pak odmítá vysvětlit, proč si vybralo právě ten a ne jiný soud. Je selháním systému, že nedokázal podobným fámám zabránit tím, že bude prostě postupovat transparentně podle známých pravidel.

Je škoda, že musí zasahovat až Ústavní soud, aby tak zjevné pochybení napravil. A je dvojnásob škoda, že to trvalo tak dlouho. Protože není nutné být advokát; každý čtenář novin zná hned několik případů, kdy došlo k záhadnému výběru soudu v citlivé kauze. Znám i případ, kdy státní zástupce podal návrh zjevně nepříslušnému soudu, aby hned druhý den po získání „správného“ rozhodnutí postoupil případ orgánům příslušným dle zákona. Náhoda?

Podobným manipulacím se úplně zabránit nedá, ale včerejší nález Ústavního soudu omezil alespoň ty nejkřiklavější případy. Jak mi říkal jeden optimistický kolega krátce před vyhlášením nálezu: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne!“ Jen je škoda, že pro některé kauzy to přišlo příliš pozdě.