Návštěva A. Merkelové v ČR – předem promarněná příležitost

Německá politika má – ať už se nám to líbí či nikoliv – zásadní vliv na podobu a budoucnost celé Evropy. Dlouhá léta určovala – a bude určovat i v budoucnu – charakter evropského integračního modelu a podobu celé EU. Svojí současnou politikou otevřené náruče vůči masové migraci z jiných kultur pak rozbíjí staletí se utvářející evropskou civilizaci s jejími zvyky a hodnotami. To je dost na to, aby česká politická reprezentace věnovala blížící se návštěvě A. Merkelové vážnou pozornost.

Co by měla A. Merkelová od našich politických představitelů slyšet? Rozhodně to, že politikou otevřené náruče nelikviduje jen „své“ Německo, ale ohrožuje budoucnost i ostatních evropských států. Náklady spojené s masovou migrací samozřejmě nenese jen Německo, ale celá Evropa a německá kancléřka nemůže čekat, že si ostatní státy nechají dobrovolně na sebe přenést ještě větší díl problémů a nákladů. Zvláště to nemůže čekat od těch států, které její multikulturní vidění světa nesdílejí. Z úst našich vládních činitelů proto při jednání s Angelou Merkelovou musí zaznít, že odmítáme společnou azylovou politiku, protože si chceme rozhodovat sami o tom, koho na své území pustíme a koho nikoliv. Musí jednoznačně slyšet, že odmítáme návrhy Evropské komise na sjednocení dávek pro migranty, protože je to cesta, jak z České republiky při naší nižší cenové hladině udělat pro migranty velmi zajímavou destinaci. Angela Merkelová by jednoduše měla vědět, že nehodláme následovat její tragicky chybnou migrační politiku, ani za ni nést náklady.

Jako dvě otevřené a exportně zaměřené ekonomiky bychom se naopak s Angelou Merkelovou mohli shodnout na tom, že je v našem zájmu po rozhodnutí o brexitu vyjednat s Velkou Británií co možná nejliberálnější podmínky vzájemného obchodu a odmítnout potřebu některých euroelit se Británii mstít za její rozhodnutí vyvázat se z kazajky evropských regulací a demokratického deficitu stávající EU.

Posledním bodem jednání by pak mohla být představa naší reformy EU a její budoucí podoby po brexitu. Měl by zaznít náš zájem na vrácení řady pravomocí na národní úroveň, preference dobrovolné spolupráce suverénních národních států a odmítnutí eurofederace pod dominantním vlivem Německa. Obávám se ale, že zahraniční politiky hájící naše národní zájmy už není naše vláda schopna, a tak uslyšíme prázdné fráze o nutnosti zajistit bezpečnost, spolupracovat ve vědě a být k sobě solidární. Koneckonců jsme už mohli slyšet, že konfliktním tématům se budou politici snažit vyhnout. V tomto smyslu se velmi pravděpodobně stane návštěva kancléřky Merkelové v České republice zcela promarněnou příležitostí.