Zásah proudem, sebevražda na gestapu. Tragické osudy moravských prezidentů

Historik Jiří Pernes zmapoval život tří prezidentů země moravskoslezské. Svůj úřad zastávali v letech 1928 až 1941. Jejich působení bylo krátké a většina z nich skončila tragicky. Poslední z nich, Jaroslav Mezník, spáchal sebevraždu poté, co jej gestapo uvěznilo v Kounicových kolejích. Knihu s názvem Moravští zemští prezidenti, která má zhruba sto stran, vydalo Moravské zemské muzeum.

Pozice prezidenta země moravskoslezské souvisela se změnou uspořádání prvorepublikového Československa. První, kdo se úřadu ujal, byl zkušený úředník Jan Černý, který vedl i dvě prvorepublikové úřednické vlády. Černý zastával úřad prezidenta země moravskoslezské do roku 1939, kdy byl penzionován. Jeho pozdější osud nebyl tak tragický jako u jeho následovníků. Pro roce 1948 ale přišel o zámek Střílky, který si koupil, a dožil v rodném Uherském Ostrohu, oba jeho synové museli emigrovat.

Černého vystřídal Jaroslav Jan Caha, který byl v úřadu dva roky a zemřel po zásahu elektrickým proudem, když se snažil vypnout stolní lampu.

Ještě tragičtější byl osud jeho následovníka Jaroslava Mezníka. V úřadu byl jen několik měsíců, pak jej zatkli nacisté. „Mezník je fanatický Čech, který se do posledních chvíle pokoušel oproti Němcům dosáhnout co nejvíce toho, co bylo možné,“ konstatovali při jeho vyšetřování nacisté. Mezník pak ve vězení otevřel okno a vstoupil na parapet, ostrahu vyzval k tomu, ať jej zastřelí. Po jeho smrti už úřad zemského prezidenta obsazen nebyl.

Po válce tento úřad částečně nahradila pozice předsedy Zemského národního výboru. Trvala v letech 1945 až 1948. Po národním socialistovi Františku Loubalovi tuto funkci zastávali komunisté František Píšek a Karel Svitavský. U druhého z nich Pernes narazil na nedostatek archivních pramenů. Nepodařilo se mu ani zmapovat, kdy zemřel. „Pokud nezemřel, asi sedí někde u vody Vranovské přehrady a chytá ryby,“ uzavřel knihu autor.