Nechlastat, nežvanit, makat. Začátek nové politiky
Suchý zákon ve Sněmovně je, zdá se, z hlediska politického marketingu tutovým zásahem do černého. Jakousi střelbou dávkou. Kdo volá po důstojnosti parlamentu, má samozřejmě zato, že alkohol nemá ve sněmovně co dělat. Někomu třeba pití vlastně tolik nevadí, ale členům nejopovrhovanější větve naší státní moci by nejraději dal pěstí, a když vidí, jak se rozčilují, že se jim něco odpírá, taky není proti.
Sofistikovanější typy vnímají populistický, antiliberální charakter tohoto opatření, ale ležérní přístup k metle alkoholismu u nás je znepokojuje natolik, že podle nich v tomto případě má smysl, když půjdou veřejní činitelé příkladem. A konečně je tato prohibice podnětem k zábavě - příznačně o ní referoval i Reuters. Skýtá příležitost přehrát opilecké "greatest hits" ze sněmovních škamen – člověk se rád kochá potupou druhého. Zkuste se chvíli probírat na internetu diskusemi o zákazu, a kdybyste si dali panáka pokaždé, když narazíte na nějakou více či méně vtipnou narážku na Kalouska nebo Zemana, jste do čtvrt hodiny spolehlivě pod stolem.
S alkoholem máme bezpochyby problém; trapná pseudolibertariánská reakce některých kruhů na krátkodobá opatření v době metanolové krize úplně ignorovala, že podávání alkoholu je značně regulováno v zemích, jež si rozhodně nespojujeme s úpěním v nesvobodě. A konzumace alkoholu ve Sněmovně je na můj vkus dost vysoká. Sněmovní vymýtání alkoholu se nicméně jednak mine účinkem, jednak nevěští vůbec nic dobrého.
Za komunismu u nás bylo méně náleven. Pilo se míň? V jiných zemích socialistického tábora jich bylo ještě míň, ze všech nejmíň v Rusku. Pilo se tam míň? Ne, jen se pilo víc doma a na ulici. Ve Sněmovně se bude pít v kancelářích. Poslanci ovšem nepijí alkohol proto, aby se mohli klátit za řečnickým pultem, jakmile spustí kamery. Pokud nejsou alkoholici, pití pro ně plní stejné funkce jako pro ostatní lidi. Tedy mimo jiné uvolnit napětí, sblížit se, vyříkat si problémy a promluvit si z duše s někým, s kým se z nějakého důvodu zadrhly vztahy.
Někdy je taková setkání psychologicky obtížné formálně plánovat; pohostinské zařízení umožní, aby k nim došlo nenásilně. K diskutujícím se můře někdo připojit, vyměnit s informace. To vše může být při politickém vyjednávání neocenitelné. Tak vznikají dohody a kompromisy, které umožní, aby se legislativní řešení některých problémů pohnulo kupředu. Při proslovech na plénu, ve světle reflektorů, za asistence televizních kamer se toho dohodne skoro stejně málo jako při potřesení rukou pro fotografy. Tím neříkám, že by to bez alkoholu nebylo lepší, ale tak to prostě v některých případech je. Jestliže bude příležitost k uvolněnému posezení jen za zavřenými dveřmi kanceláře, bude parlamentní provoz ještě méně kolegiální, ještě tajnůstkářstější a chudší na informace než dnes.
Příznačné bylo, s jakými argumenty poslankyně Jermanová prohibici prosazovala. "Považujeme za normální, že se v zaměstnání nepije alkohol," prohlašovala. Jistě, u pásu v Kosteleckých uzeninách ne. Ani na úřadech a nikde tam, kde se vyžaduje maximální pozornost a schopnost reagovat exaktním způsobem. Ale tam, kde je podstatou práce psychologický odhad, pevné nervy, ovlivňování lidí, tvořivost, rozhodování na základě nezvážitelných parametrů, tam se občas pije. Není třeba otřepaně argumentovat Churchillem, kdo chce, chápe to.
Že návrh místopředsedkyně sněmovny za ANO vychází úplně odjinud, to je zřejmé z kontextu další sněmovní procedurální reformy prosazované tímto hnutím: omezení trvání projevu na 10 minut. Filibuster – obstrukce dlouhým řečněním – patří k tradici parlamentarismu už od dob Římské republiky. Mnohé z nejslavnějších parlamentních proslovů v dějinách by se do deseti minut sotva vešly. Ale to je tradice parlamentu jako suveréna, sboru poslanců, jejichž svobodný výkon mandátu nesmí nikdo omezovat. U nás výkon mandátu podléhá hodnocení policie a změny prosazované ANO reflektují nově převládající pohled na správnou roli parlamentu v systému moci: nechlastat, nežvanit, makat. Na co žvanění, když to, jak se má hlasovat, rozhodne šéf. Ideální by bylo osekat fungování parlamentu na minimální formální znaky nutné k tomu, aby nás nevyloučili z Evropské unie. Ale když to nejde hned, jsou zákazy dlouhých řečí a popíjení v restauraci aspoň začátek.
