Chceme mladé učitele? Řešení existuje

Zdá se to zvláštní v zemi, kde je deset pedagogických fakult a další fakulty připravují v studenty v učitelských oborech. A přesto – je to tak. V České republice je málo mladých učitelů.

Řada studentů, kteří nastupují na učitelské obory vnímá studium jen jako obecné vzdělání, které jim umožní později se rozhodnout pro další profesní dráhu. Jedno už ale po maturitě tito studenti vědí, nechtějí jít učit. Dokonce jsem se setkala s mladíkem, který studoval jazyky na pedagogické fakultě. Neměl ambici dostudovat, byla to jeho druhá vysoká škola. Chtěl se jenom dobře naučit cizí jazyk. Hodnotil to jako nejlevnější jazykovou školu. Moderní vybavení jazykových laboratoří a vysoce kvalifikovaní vyučující to garantovali.

Náborová stipendia, která v této souvislosti se nabízejí, mohou podpořit zájem studovat pedagogiku, ne zájem učit děti. Problém také neřeší kariérní řád. Ten v ideálním případě zlepší pozici dnešních vyučujících, ne zájem o učitelskou profesi.

Možná nás brzy Evropská komise upozorní, že je v základním školství v u nás také málo mužů. Skutečně 14 % učitelů je další vážný problém a jejich procento stále klesá. Nabízí se jednoduchá zkratka, která ukazuje na nízké platy učitelů.

Nepochybně učitelská prestiž vyžaduje posílit i její materiální vyjádření. Přesto není možné diskuzi bagatelizovat jenom poukazem na nízké platy. Vždyť ani učitelé jinde ve světě nepatří mezi nejlépe placená povolání. Dokonce ani v opěvovaném finském školství. I ve Finsku platy učitelů nepřesahují průměrné mzdy. Přesto školství láká řadu mladých lidí, takže si školy mohou mezi nimi vybírat. Učit děti je povolání, které dává životu smysl. Teď o prázdninách potkáte řadu mladých, kteří se dětem věnují na táborech nebo v zájmových kroužcích. Proč je tedy nepřitahuje učitelství? Jedním z důvodů může být samo naše školství. Nepředvídatelné a chaotické. Učitelé jsou často fackovací panáci rodičů, občas také ředitelů a bohužel někdy i dětí.

Dalším důvodem je způsob přípravy pedagogů. Mnoho let už víme, že v přípravě pedagogů jsou systémové chyby. Jsem přesvědčena, že tato chyba je ve financování pedagogických fakult a učitelských oborů. Současná praxe financování prostřednictvím koeficientů na studenta a obor vede k tomu, že fakulty jsou nucené k masové produkci. Navýšení rozpočtu pro učitelské obory by umožnilo snížit počet studentů (kteří jsou dnes pro pedagogické fakulty nutní k jejímu přežití) a vybrat si ty, kteří chtějí se v budoucnosti věnovat výuce dětí. Např. znovu zavést ústní přijímací zkoušku a zjišťovat, jaké mají pro pedagogickou práci předpoklady, jaký mají vztah k dětem a zda by v budoucnu chtěli skutečně učit. Fakulty by se pak mohly více věnovat těm studentům, kteří jsou pro učitelství disponovaní a vnitřně odhodlaní.

Není třeba hledat mimořádná opatření a náborové programy. Je nutné nebát se pojmenovat problém a ten řešit. Začít musíme u škol, které vychovávají učitele, to je klíč k úspěchu.