‚Jolka jede‘. Sovětské Vánoce jsou stále v oblibě, navzdory církvi

Oslavy spojené s jolkou, jedličkou či smrčkem, patří k nejoblíbenějším v Rusku. Pravoslavná církev se k nim staví spíše kriticky, protože pocházejí z časů Sovětského svazu. Po říjnové revoluci roku 1917 se Vánoce z ideologických důvodů už nemohly slavit, každopádně ne oficiálně. Bolševici tehdy zavedli oslavy Nového roku. U Rusů ale sovětská jolka zůstává nadále v oblibě.

Oficiálně-tradičně se 31. prosince slaví od roku 1937. Jolka je symbol zimy a bývá zvykem ji nádherně zdobit. Stromek přináší děda Mráz (děduška Moroz) z Čukotky, kterého doprovází jeho vnučka Sněhurka (Sněguročka). Kouzelné postavičky rozdávají i dárky.

Za sovětských časů zdobila špičku stromku zpravidla pěticípá rudá hvězda podobná těm, které lze stále spatřit na věžích moskevského Kremlu. Svátek jolky se mezi sovětskými občany stal rychle velmi populární. Komunistické vedení v Moskvě to podporovalo. Dospělí slavili jolku v kulturních domech či na veřejných prostranstvích. Děti v domech pionýrských, ve škole, ale většinou doma.

Na veřejných akcích hrávala hudba, děti přicházely v různých převlecích, organizátoři pořádali soutěže, rozdávali dárky… Byla to velká šou. Děti se na jolku dlouho těšily. Ještě dnes se v Rusku slaví jolka ve školkách.

Veřejné oslavy jolky využívalo sovětské vedení také k tomu, aby hlavně těm nejmenším vštěpovalo přístupnou formou sovětskou ideologii a seznamovalo je s výdobytky komunismu, respektive socialismu. V roce 1957, kdy odstartoval sovětský Sputnik na oběžnou dráhu kolem Země, se jedlička nebo smrček staly kosmickou inscenací.

Základní vzor zůstával stále stejný. Síly zla se pokoušely dětem svátek zkazit, ale dobro dokázalo zlo porazit. Dobro představovala hlavě postava dědy Mráze. Zlo ztělesňovaly naopak různé pohádkové a mytologické postavy, třeba Kostěj Nesmrtelný, Baba Jaga, loupežníci či piráti.

Zvláštní jolka se rok co rok slavila v Kremlu. Šanci se jí zúčastnit měli jen ti nejlepší žáci anebo dítka stranických funkcionářů s potřebnými známostmi. V Kremlu byla nejlepší šou a děti tam dostávaly bohaté dárky. Tito šťastlivci vyprávěli zpravidla o svém zážitku ještě dlouho poté kamarádům a známým. Rodiče neměli na jolku v Kremlu přístup, aby se tam vešlo co nejvíce těch nejmenších.

Už u vstupu byly děti vítány klauny a nejrůznějšími zvířecími postavami, které přicházející povzbuzovali k tanci. Nadšení mnoha dětí bylo takové, že tančily ještě po odchodu z jolky a rodiče se je před Kremlem snažili marně přimět k normální chůzi.

Ruská ortodoxní církev se na svátek jolky dívá kriticky, považuje ho za pozůstatek komunismu, za jehož vlády se náboženství těšilo jen malé přízni. Dnes se k pravoslavné církvi hlásí asi 80 procent ruských obyvatel. Ortodoxní církev slaví Vánoce 7. ledna. Pro pravoslaví je 31. prosinec součástí předvánočního půstu, který trvá 40 dnů.

Jolka přesto zůstává vysoko v kurzu. Slaví se všude a stejně tak bohatá je i nabídla s ní spojená. Od pohádkových představení přes krasobruslařskou šou po předvádění vědeckých experimentů v polytechnickém muzeu v Moskvě. Vlastně záleží jen na tom, jaký mají zájemci vkus a jak hluboko mají do kapsy.

A také letos se slaví v Kremlu, sídle ruského prezidenta Vladimíra Putina. Děti už se u jolky ale ideologicky nevzdělávají a také politika nehraje nehraje žádnou roli. Zapomíná se i na sváry Ruska a USA. Ve sportovním komplexu Lužniki se letos uskuteční obří šou na motivy dětské knihy Čaroděj ze země Oz od amerického autora Lymana Franka Bauma.

Že to není vlastenecké? Kouzla mají přece větší moc než aktuální politické sváry a resentimenty.