Lezení na komíny. Český nápad zaujal i v cizině
Říkají si komínáři
NOVÉ
5
Po stoupačkách zapuštěných ve zdivu vylézt na komín, rozhlédnout se po okolí a nechat si větrem provlát vlasy stejně jako Magda Vášáryová ve slavné scéně filmu Postřižiny (1980). Že se na komíny lézt nesmí? Jinak mluví tzv. komínáři. Tito nadšenci zdolali tisíce komínů nejen v Česku, ale i v zahraničí. Výjimkou není ani ten slovinské elektrárny ve městě Trbovlje, který je se svými 360 metry nejvyšší v Evropě. Ve světě toto sdružení nemá obdoby.
„Motivaci si každý určuje sám. Někdo leze z recese, někdo má dobrý pocit, že dělá něco, co jiní ne. Někteří to mají za adrenalinový sport, jiní hledají společenství podobně smýšlejících a konajících jedinců,“ řekl deníku ECHO24.cz „ideolog“ a jeden ze zakládajících členů Svazu českých komínářů Přemysl Vacek. „Mnoho komínolezců je také zaujato industriální architekturou a historií. Většinou se jedná o kombinaci několika důvodů,“ dodal.
Svaz českých komínářů založili v noci z 8. na 9. května v roce 1981 Martin Vyštejn, Vladimír Randýsek, Petr Puč a Přemysl Vacek, když vylezli na 140 metrů vysoký komín teplárny v pražské Michli. „Vystoupili jsme na něj na popud Boba Randýska, duchovního otce prekiontrie (z lat. komínaření – pozn. red.), kterému se objekt během výstavby postupně zhmotňoval v záchodovém okně při močení,“ uvedl Vacek.
Zpočátku čtveřice zakladatelů komíny zdolávala nelegálně, v roce 1993 svaz oficiálně zaregistrovala jako občanské sdružení na ministerstvu vnitra. V současnosti mají komínáři přes tisíc členů, a to nejenom z Česka. Na české komíny stoupají pod hlavičkou svazu i nadšenci ze Švédska, Belgie, Číny, Dánska nebo Kamerunu.
Činnost sdružení vzbuzuje zájem i ve světě. Po americké televizi CBS nebo indonéské stanici BeritaSatu na české komínáře upozornila na konci července i britská BBC.
Cílem těchto nadšenců přitom není pouze užívat si vyhlídku z netradičních míst. Starají se i o dokumentování industriálních komínů, které shromažďují v databázi nazvané KODA (KOmínová DAtabáze). Ta obsahuje už přes 10 tisíc objektů v celkové výšce 614 kilometrů, které komínáři zmapovali ve 339 areálech u nás i za hranicemi. Dokumentace obsahuje vždy přesnou specifikaci komínu, historické údaje a aktuálního stav, ve kterém se nachází.
Komínáři mají přísná pravidla
Tento netradiční adrenalinový sport má ale svá přísná pravidla. Před každým stoupáním si komínáři musí zajistit svolení majitele objektu a výlez nahlásit svazu. „Občas se objeví i lidé, kteří o nás nevědí, a tak si čas od času musíme popovídat s policií nebo s ostrahou. Ve většině případů se domluvíme. Nekrademe, neničíme, jde nám jen o výstup a dokumentaci věcí, které možná za pár let už nebudou,“ poznamenal ideolog komínářů Vacek.
Denně mohou komínáři vylézt pouze na jeden komín, další výstupy se jim nezapočítávají do statistiky, stejně jako více než třetí výstup na stejný objekt. Během výstupu pak nesmí být pod vlivem alkoholu, ani jiných návykových látek.
Jištění či naopak nejištění je pak na úvaze každého z členů svazu. „Většina se na komínech nejistí vůbec. Při výstupu na zachovalý běžný komín totiž jistící pomůcky spíš překážejí. Nakonec tyto objekty jsou přímo uzpůsobeny pro lezení, na rozdíl třeba od útvarů přírodních,“ komentovalo sdružení. „Jištění se řídí i podle charakteru lezeného objektu – některé nejsou v nejlepším stavu, na některé je z různých důvodů obtížný nástup. Pak užíváme běžné horolezecké prostředky,“ doplnilo.
Svaz má navíc i svůj vlastní slang, ty nejaktivnější členy pak oceňuje řády a každoročně pořádá cenu o Komínáře roku. Do sdružení se člověk dostane poté, co v doprovodu komínáře zdolá na deset různých komínů, nejdříve ale po půl roce od prvního výstupu.
