Škoda, že Halík nenabídl svůj text časopisu Islámského státu
Máme prázdniny, a to je doba kdy se vydáváme na turistické cesty, v jejichž rámci zhlédneme řadu pamětihodností. Zejména v Evropě mezi nimi bude jistě řada kostelů a dalších církevních památek. Kostely ponesou jména světců, mezi sbírkami v klášterech a muzeích turisty možná zaujme, jaké prominentní místo mezi nimi zaujímají relikvie – ostatky svatých, často zanedbatelné jako vlas nebo úlomek kosti, jež se ztrácejí v bohatě klenotnicky vypracovaných schránách.
V popiskách u nich si budou číst, jak hodnotný dar často představovaly a jakou roli, často přímo politickou, tyto relikvie hrály. Jinde se budou dovídat o procesích a podobných zvyklostech. Z obrazů na zdech vyrozumí, že tito muži a ženy, jež poznají podle kruhového disku nad hlavou, často zemřeli násilnou smrtí – někdo je zabil či přímo umučil. Vražda svatého Václava ve Staré Boleslavi, nejproslulejší staročeská literární památka – Legenda o svaté Kateřině, svatý Jan na mostě, vytanou turistovi střípky školních znalostí… Život křesťanského středověku se točil kolem mučedníků, usoudí turisté, tolik je jisté, ale proč, to už po těch staletích z pouhé turistické návštěvy nevyplývá.
Kdybych se o smyslu, jaký v duši křesťana mučedníci mají, chtěl něco dozvědět, asi bych se neobracel na současnou hlavu katolické církve.
V úterý byl v kostelíku v normandském Saint-Etienne-du-Rouvray dvěma islamisty zavražděn šestaosmdesátiletý kněz, otec Jacques Hamel. Dva mladí islamisté vtrhli do kostela při mši, přinutili ho pokleknout a podřízli mu krk. Natáčeli se při tom, záznam ještě nebyl zveřejněn. Byla zveřejněna videa, v nichž pachatelé přísahali věrnost Islámskému státu. Byly zveřejněny záznamy z komunikace jednoho z pachatelů na aplikaci Telegram, kde uvádí, že jistý duchovní vůdce, se kterým se seznámil ve vězení, ho inspiroval k tomu, aby vraždil v kostele.
Je známo, že Sid Ahmed Ghlam, zatčený v roce 2015 poté, co se postřelil při vraždě spáchané ve Villejuif u Paříže, měl rozpracované útoky na kostel ve Villejuif a na baziliku Sacré-Coeur v Paříži (tu turisti znají). Je známo, že měl rozsáhlejší seznam církevních cílů, na němž byl i kostel v Saint-Etienne-du-Rouvray.
V prvním vyjádření k této vraždě papež mimo jiné vyjádřil „bolest a hrůzu z tohoto absurdního násilí“. Je to pozoruhodná volba výrazu – tento útok zřejmě nedává smysl. Když islamisté vraždili v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, smysl to Františkovi to alespoň do jisté míry dávalo. „Kdyby můj dobrý přítel urazil mou matku, může očekávat ránu. Je to normální. Nemůžete provokovat. Nemůžete urážet víru jiných,“ vysvětloval tehdy. Ale vražda katolického kněze mu přijde nesmyslná. Hlava tisícileté církve mluví jako Jean-Paul Sartre.
Po pravdě řečeno bychom čekali větší jasnost i od kardinála Duky, který ve svém prohlášení mimo jiné uvedl, že „kostel, natož pak bohoslužba nikdy nebyla a není místem pro demonstraci, aktivismus, ani jiné násilné prosazování své vůle.“ Takže transparenty, happeningy a vraždy je správné nechat na jiné, k tomu vhodnější příležitosti?
Pozoruhodný intelektuální výkon podává náš nejmódnější kněz Tomáš Halík. Během krátkých 1600 znaků dokáže od zavražděného kněze, který mu ani nestojí za jmenování, svižně otočit k tomu, že čeští muslimové „jsou Konvičkovým hnutím „Islám v ČR nechceme“ stále napadáni a provokováni,“ a dospět k závěru, že „to, co je třeba přísně postihovat – ale především překonávat vzděláním a výchovou – je šíření předsudků a nenávisti (také na sociálních sítích) vůči jiným náboženstvím, rasám a kulturám a vůči menšinám: to je nejnebezpečnější podhoubí radikalizace a terorismu v našem světě“. Takže tím největším zlem jsou ošklivé posty na sociálních sítích? Ve světě bez vražd asi ano. Škoda, že Halík včas podobný text nenabídl časopisu Islámského státu Dabiq; dnes už si to Adel Kemiche ani Abdel Malik Petitjean nepřečtou.
Papež nabídl i jakousi širší interpretaci. I on, tak jako třeba francouzský prezident Hollande, říká, že jde o válku. Ale: „Chci upřesnit, že když mluvím o válce, mluvím o válce zájmů, o peníze, o zdroje … nemluvím o válce náboženství, náboženství nechtějí válku. To ostatní chtějí válku.“ Chybí už jen zmínka o neoliberalismu, případně o Židech.
Otec Hamel nemusel výslovně stvrzovat, že se odmítá vzdát své víry, tak jako tisíce křesťanů, které islamisté v posledních letech zavraždili. Vyjadřoval to tím, že sloužil mši. Zemřel proto, že byl křesťan. Zemřel jako mučedník, svědek víry (ta slova původně znamenala totéž).. Krev jest semenem křesťanů, napsal jeden dosti význačný autor (Jean-Paul Sartre to ovšem nebyl). Ti dva vrazi si vybrali jeho, byť mohli sprovodit ze světa někoho vitálnějšího než šestaosmdesátiletého starce, anebo víc lidí, jak jim ukázal jejich soukmenovec v Nice. Jen tak to dává smysl. Když si toho význační představitelé současného křesťanství nechtějí všimnout, když jsou ochotni hledat všude možně v zásobárně současné sekulární rétoriky, jen aby nemuseli připustit, že jejich víra je cílem útoku, pak nemá jejich víra v současné podobě nárok na přežití.
