Jsme zarmouceni, píší bratři Gorbaněvští o Zemanových výrocích

Kontext, v němž prezident Zeman zmiňuje Natálii Gorbaněvskou, nevyvolává nic jiného než pocity smutku. Jsme zarmouceni, že jméno naší zesnulé matky je součástí takové vulgární polemiky.

Neméně smutné pocity vyvolává rovněž fakt, že pan Zeman posuzuje, kdo byl více a kdo méně výrazným účastníkem demonstrace na Rudém náměstí v roce 1968, aniž by znal (dobře či jen vzdáleně) všechny demonstranty.

Vraťme se k naší výzvě týkající se ruských politických vězňů:

Připomenu hlavní myšlenku našeho dopisu: pokud pan prezident vyznamenává Natálii Gorbaněvskou in memoriam (když k tomu ona už nemůže nic říct), mohl by zároveň ukázat, že není jen nástrojem vděčnosti českého národa, ale také že osobně pociťuje k této události jakýsi bezprostřední vztah. V takovém případě by výzva k osvobození ruských politických vězňů byla logickým důsledkem tohoto vyznamenání.

Politických vězňů jsou v současném Rusku desítky. Bude-li pan Zeman chtít, může se lehce seznámit s jejich jmény a podrobnostmi o jejich soudních případech, když se obrátí například k ruské společnosti Memorial nebo k Amnesty International.

Ve světle výše uvedeného by tak prezident České republiky mohl dokázat, že s vyznamenáním Natálie Gorbaněvské podpořil zároveň principy svobody a odpovědnosti. Stačí pouze vyzvat ruskou vládu, aby propustila ruské politické vězně, aniž by k tomu musel čekat na nějaké zvláštní okolnosti.

P.S.: Když se jeden z vnuků Natálie Gorbaněvské, sedmnáctiletý Pierre, dozvěděl o výrocích Miloše Zemana, řekl: „Vždyť je to starý člověk. A ke smrti už nemá daleko. Je mně ho líto...“

Více čtěte: Zeman se shoduje s psychiatry KGB, píše disident Fajnberg