Arcikacíř a ‚lotr‘. Text, který navždy rozdělil Evropu

Po velkém schizmatu, kdy se v roce 1054 od římskokatolické církve oddělila pravoslavná církev, přišlo další dělení církve začátkem 16. století z Německa. K rozštěpení západních křesťanů na katolíky a protestanty vedlo 95 tezí proti zneužívání odpustků, které teolog, kazatel a reformátor Martin Luther přibil přesně před 500 lety, 31. října 1517, na dveře chrámu ve Wittenbergu.

Tím byla zahájena reformace, jež vedla k zakládání protestantských (či evangelických) církví, jako je například luteránská, baptistická či kalvinistická církev. Slovo protestant pochází z latinského slovesa protestor, které znamená veřejně dosvědčuji, prohlašuji, přiznávám se. Jako „protestantes“ byla v roce 1529 označena knížata, která předložila svůj nesouhlas se zákazem reformace. Odtud se přívrženci Luthera a později také další příslušníci evangelických církví nazývají protestanté.

Zakladatel protestantismu, mnich Luther, jenž mimo jiné uznával Jana Husa jako svého přímého předchůdce, byl velkou, ale též kontroverzní postavou dějin. Jako profesor teologie radikálně tepal nepravosti v církvi, na druhou stranu byl podle historiků značně netolerantní a byl též zapřisáhlým antisemitou. Luther přitom nebyl jako mnozí dřívější kritici církve popraven, za zpochybňování papežovy neomylnosti byl z ní exkomunikován. A nezemřel jako mučedník, ale jako vážený muž.

Do zásadního rozporu s církví se Luther dostal kritikou tehdy velmi rozšířené odpustkové praxe. Odpustky, získanými za finanční úplatu, církev tehdy nabízela možnost nahradit v životě nevykonaná pokání a vymazat tím tresty za hříchy, které by člověk musel podstoupit v očistci. Konfliktním bodem se staly odpustky, které vyhlásil papež Lev X. v roce 1515, aby získal peníze na stavbu chrámu sv. Petra v Římě.

Lutherových 95 tezí napadalo zejména zneužívání odpustků. Luther žádal zastavení prodeje odpustků, jež jsou pouze falešnou zárukou spásy. „Hlasatelé odpustků bloudí, tvrdí-li, že papežské odpustky osvobozují a zachraňují člověka od všech trestů!“ napsal v jedné tezi. Proti této praxi chtěl uplatnit vlastní učení o víře jako jediném faktoru ve věci spásy.

Luther v následných sporech popřel papežský primát, tvrdil, že „církev je zcela zkažená a zamořená, je příšernou změtí zhýralostí, směšností, prostopášností a rouhačství“. A tvrdil, že koncily se mohou mýlit – například ten kostnický se mýlil v Husově problému. Luther tak stanul v čele rozsáhlé opozice proti Římu a stal se národním hrdinou.

V papežské bule z června 1520 byl Luther obviněn z bludařství. Reformátor tuto bulu veřejně ve Wittenbergu v prosinci 1520 spálil, čímž potvrdil, že je (jak ho zobrazila dobová protestantská kresba) „německý Herkules“. Na sněmu v roce 1521 měl Luther před císařem a šlechtou své učení odvolat. Neodvolal, v Římě nad ním byla vyhlášena klatba a jeho spisy zakázány. Rozdělení církve bylo dokonáno.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Zrovnoprávnění katolíků a luteránů nastalo až po augsburském míru v září 1555, čím bylo konfesijní rozdělení Německa utvrzeno. Již o pět let později byly protestantské asi dvě třetiny Německa, protestantství proniklo i do Polska, Uher, Čech, rakouských zemí či do Skandinávie.

Luther odmítal úřad svěceného kněžství, výsady klášterního života a odložil svůj řeholní šat. Na důkaz svého rozhodnutí se v roce 1525 ve svých dvaačtyřiceti letech oženil s šestadvacetiletou řádovou sestrou Katharinou von Boraovou. Ze šesti dětí čtyři svého otce přežily.

Luther až do konce života zůstal náboženským vůdcem. Často vystupoval značně arogantně a ztotožňoval sebe i své dílo s vůlí boha. Útočné byly i jeho knihy, například Proti římskému papežství, založeném od ďábla (1545) či protižidovská Proti židům a jejím lžím (1542).

V tomto díle Luther mimo jiné požadoval zákazy židovských bohoslužeb, zničení jejich modlitebních knih, zabavení majetku, zákaz půjčovat na úvěr a cestovat. K nejextrémnějším požadavkům patřil ten, aby byly zbořeny jejich domy, vypáleny synagogy a oni vypuzeni „do vlastní země k Jeruzalému“. Podle většiny historiků Lutherovy protižidovské názory měly značný vliv na rozvoj antisemitismu v Německu v 20. století.

Kritický byl i vůči islámu, a to v době, kdy došlo k velké expanzi Osmanské říše do Evropy (v roce 1526 Turci zvítězili v bitvě u Moháče a obsadili část Uher, o tři roky později poprvé neúspěšně obléhali Vídeň). Islám byl pro Luthera „hanebným“ náboženstvím a deformací křesťanství.

Luther se narodil 10. listopadu 1483 v rodině drobného rolníka v Eislebenu, do škol chodil v Mansfeldu, Magdeburgu a Eisenachu. V roce 1501 vstoupil na univerzitu v Erfurtu, kde byl promován mistrem svobodného umění. Podle otcovy vůle se měl stát právníkem, to ale údajně změnila bouře v červenci 1505, během které slíbil, že vstoupí do kláštera. Kněžské svěcení přijal u augustininánů v Erfurtu v dubnu 1507. Luther poté studoval teologii ve Wittembergu, kde se stal doktorem teologie.

Nejvýznamnějším Lutherovým dílem se stal německý překlad Bible z roku 1535, který měl velký vliv na sjednocení a další vývoj spisovné němčiny. Šíření jeho díla – jen za dobu jeho života vyšlo téměř 800 spisů v 3700 vydáních – neobyčejně napomohl knihtisk.

Martin Luther, od jehož příjmení je údajně odvozeno české slovo lotr (v dobách rekatolizace byl totiž Luther v českých zemích prezentován jako arcikacíř a z jeho jména se stala nadávka), zemřel 18. února 1546 v Eislebenu ve věku 62 let.

Čtěte také: Plzeňský biskup kritizuje předvolební texty křesťanského časopisu