Polská opozice slouží CIA. Napsal nový řecký ministr v roce 1981
Kdo stojí v čele Řecka
CITÁTY
1
Nikos Kotzias, nový řecký ministr zahraničí, v roce 2013 uvedl na univerzitě v Pireu, kde učil, přednášku ruského fašisty Alexandra Dugina. Kotzias býval komunista, pak se profiloval jako diplomat a expert na EU, ale jeho sympatie k politice Moskvy zůstává konstantou přes všechny změny ideologií. V roce 1983 vydal Kotzias knihu Polsko a my, v níž obhajuje nastolení stanného práva režimem generála Jaruzelského v Polsku v roce 1981.
Redaktoři časopisu The Athens Review of Books přeložili několik pasáží z knihy do angličtiny. S laskavým svolením The Athens Review of Books přinášíme překlad několika z nich. Kotzias v nich pojednává mimo jiné o nezávislých odborech Solidarita, organizaci KOR – Výbor na obranu dělníků, později Výbor pro společenskou sebeobranu, vzniklé v roce 1976 na pomoc obětem vládních represí. Jedním ze zakladatelů KORu byl Jacek Kuroń, pozdější ministr práce v první nekomunistické vládě. V textu je rovněž zmíněn polský básník, laureát Nobelovy ceny za literaturu Czesław Miłosz.
Solidaritu platila CIA, Volkswagen a mafiáni
(Imperialismus) byl, je a zůstane smrtelným nepřítelem socialismu, dokud ho lid nezruší... Strategie imperialismu v jeho boji s lidem budujícím socialismus je dvojí. Na jedné straně útočí otevřeně a naplno, na druhé straně se snaží rozkládat socialismus zevnitř novým reakčním trojským koněm... (str. 48)
Jejich teorie je, že Polsko je dnes „slabým článkem“ Varšavského paktu. Není náhoda, že od 70. let imperialisté považují Polsko za svůj přímý cíl. Zvnějšku se zpravidla zdá, že imperialismus adresuje Solidaritě vyjádření podpory. Tajně posílá peníze a pokyny Solidaritě a antisocialistickým skupinám, s nimiž je spojena. Noviny německých monopolů Frankfurter Allgemeine radily KORu „vyvarovat se otevřeného útoku“ (…) těžit ze sociálních problémů a proměnit je v politický neklid. Zatím účelem imperialismus otevřel hlavní frontu boje proti straně. Pomocí nástrojů intervence, jež má k dispozici, se snaží vyvolat v polském lidu napětí a politicko-psychologickou konfrontaci se Sovětským svazem a stranou...
Je známo, že toky peněz jsou velké. Antisocialistické skupiny dostávaly peníze od samého začátku protestů. Posílaly je reakční strany, nepřátelské monopoly jako Volkswagen, organizace spojené s CIA a mafiánské vedení amerických odborů AFL-CIO, italské neofašistické hnutí, jemuž také Walesa poděkoval, a další. (str. 49-50)
Třetí metodou zasahování do událostí je propaganda antipolských, antisocialistických rozhlasových vysílaček Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svoboda... Tyto stanice vysílají ve svých programech vysílají šifrované pokyny pro své kontakty v antisocialistických skupinách. (…) Stanice v Tel Avivu vysílala ve zvláštních programech šifrované instrukce vůdcům stávek. (…) Práci imperialistů napomáhají rodinné vazby 12 miliónů Američanů polského původu (kteří emigrovali do USA před rokem 1945).
Agenti Michnik a Kuroń
Čtvrtou metodou jsou čistí agenti imperialismu. Byl zveřejněn seznam západoněmeckých špiónů působících v Polsku. (…) Seznam obsahuje jména, adresy, životopisy, aktivity atd.. Ale agenti Západu jsou aktivní taky v antisocialistických skupinách. Byly publikovány přesvědčivé důkazy, že mnozí „disidenti“ nejsou prostě jen lidé odporující socialistickému režimu, ale speciální agenti. Tak například 3. 12. 1981 polská televize ukázala dokumenty prokazující spojení vůdce „Svazu pro osvobození Polska s CIA. (…) Bylo odhaleno, že jeden z vůdců „Svazu pro lidská práva“ byl spolupracovníkem Hitlerových okupačních sil v Polsku a po válce dostal zvláštní výcvik CIA (je výmluvné, že Solidarita bojuje za svobodu pohybu pr tyto lidi).
(…) Zločiny imperialismu jsou nesčetné, neuvěřitelné, nelidské, barbarské a odporné. Zabralo by celé knihy je zaevidovat, dokonce i udělat seznam za posledních deset měsíců. Ale tito zločinci, tito gangsteři společnosti, prezentují socialistické Polsko a to, co se tam děje, jako peklo na zemi. (str. 53)
Důležitou hnací silou imperialistické intervence jsou antisocialistické skupiny. Jak bylo napsáno, „Walesa byl kapitánem v zákopech, ale určitě ne štábem útočné fronty. Štábem je KOR.“ Michnik, významný člen KOR, v tomto časopise popsal situaci následovně: „Je to jen jeden krok na cestě k úplnému rozpuštění systému“ (!). Vůdce KOR Kuroń prohlásil, že plánem jeho organizace je vyostřit krizi co nejvíc, tak, aby byly „legalizovány opoziční skupiny“ (tj. antisocialisté), omezit vliv polské komunistické strany, dokud nezmizí, aby se z Polska stala „samosprávná multistranická parlamentní demokracie (jako na Západě),“ tedy znovunastolit v Polsku buržoazní demokracii a kapitalismus. (…)
Cíle antisocialistických skupin a jejich velícího centra, imperialismu USA a NATO, jsou tedy jasné (…) (str. 55)
Zaujmout pevný postoj
Rizikem výzev k vytvoření zcela bezbarvé „národní jednoty“ zahrnující všechny elementy včetně antisocialistických, jen na základě toho, že „jsme všichni Poláci“, je vznik širokých mezer ve vědomí mas. Je zřejmé, že budování socialismu nepřipouští lhostejnost vůči tomu, zda je někdo reakcionář, protože je Polák. Protože ten člověk jedná především jako nepřítel socialismu a tudíž jako nepřítel skutečných zájmů Polska, a teprve pak jako „Polák“, a to ještě jen v té míře, jak je to pro něj výhodné. Tím spíš, že reakce se snaží uměle oživit starý konflikt s carským Ruskem, jenž je přítomný v historii polského národa, a využít ho k posílení antisovětského ducha pěstovaného centry imperialistické propagandy. Tyto snahy jsou tím nebezpečnější, že veřejný boj polské komunistické strany proti antisocialistickým živlům, buržoazní ideologii a její hnací síle v odborovém hnutí, oportunismu, byl jak dříve, tak nyní zcela nedostatečný. (str. 46)
Závěrem můžeme říci, že … kdyby byl zásah včasný a přiměřený, kdyby byl proti antisocialistickým silám zaujat pevný postoj, nedošlo by k tomu, co víme, že se stalo, a imperialismus by se nemohl vměšovat, nebo aspoň ne v té míře, jak může dnes. (str. 47)
Neznámý emigrant Miłosz
Poznamenejme, že první stávky Solidarity doprovázelo udělení Nobelovy ceny za literaturu neznámému polskému emigrantovi Miłoszovi (9. 10. 1980), básníkovi tak neznámému, že do jazyka těch, kdo se rozhodli ho ocenit, nebyla přeložena jediná jeho báseň! (…) Téhož dne, kdy byla Miłoszovi udělena Nobelova cena, Solidarita do svých stanov začleňuje odmítnutí vedoucí úlohy komunistické strany. (str. 19-20)
