VW ‚dojel‘ na regulaci, která těší Kreml

Kauza Volkswagen je pro automobilku pohromou. Firma utrpí jak reputačně, tak finančně. To se promítne krajně neblaze do jejích hospodářských výsledků za nejbližší kvartály a možná celá léta. Je však poněkud úsměvné črtat jakékoli dalekosáhlejší závěry ohledně kondice německé ekonomiky jako celku. Ta je natolik silná, že se jí vážný problém jedné, byť významné firmy nijak zásadně nedotkne. Ještě úsměvnější jsou úvahy o tom, že je ohroženo vše s visačkou „Made in Germany“. Až hlavy vychladnou, lidé zase budou zhusta vyzdvihovat německou preciznost, zase mnohdy dají přednost „bavoráku“ před, řekněme, alfou romeo. Německý průmysl na své výborné pověsti pracuje celá desetiletí, ne-li staletí. A žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Bill Clinton dnes také patří mezi několik nejlépe placených konferenčních řečníků světa; navzdory tomu, že má za sebou vážný reputační problém jménem Monica Lewinsky.

Pohroma, která Volkswagen dostihla, ale může mít i své světlé stránky. Pokud pomůže otevřít oči těm, kteří dosud bláhově věří, že do Země zaslíbené se dostaneme po cestě dlážděné stále novými a novými, stále objemnějšími a zároveň titěrnějšími (ve smyslu rostoucího a často už kontraproduktivního důrazu na detail), regulacemi. Kauza Volkswagen totiž ukázkově demonstruje to, nač liberální ekonomové zabývající se teorií regulace upozorňují už celá desetiletí. Ať už jde o koncept ovládnutého strážce nebo o Peltzmanův efekt. Ještě o nich bude řeč.

Evropský dieselový boom

Ale pěkně popořádku. Inkoust ještě ani nezaschl na Kjótském protokolu, podepsaném v prosinci 1997, a v Bruselu zintenzivnila zásadní zákulisní jednání. Jednání, která razantně pozmění podobu evropského vozového parku až do dnešních dní. Na jedné straně jednacího stolu seděla Evropská komise, připravená dostát Kjótskému protokolu důsledněji než jeho další signatáři, na té druhé pak Evropské sdružení výrobců automobilů. Za zavřenými dveřmi, v podstatě bez přístupu veřejnosti, sdružení lobbovalo za diesel. Evropští výrobci aut totiž rychle pochopili, že Kjótský protokol spouští „zelenou vlnu“ environmentálních regulací. Proč se nechat touto vlnou smést, když se na ní lze svézt?

Komisi přesvědčili, že spásou příštích let je dieselový pohon. Na konci 90. let se opravdu mohlo zdát, že vznětové motory jsou mnohem šetrnější k životnímu prostředí než motory zážehové. Například v Japonsku ale tomuto zdání nepodlehli. Rozhodně ne natolik, aby se kvůli němu zásadně proměnila podoba vozového parku, ve smyslu nárůstu podílu dieselových vozů. V roce 1998 si Evropská komise s Evropským sdružením výrobců automobilu plácla. Klíčový podíl na dotažení jednání měl přitom Bernd Pischetsrieder, který sdružení tehdy vedl (Keay-Bright, 2000). Pischetsrieder později stane v čele Volkwasgenu, coby předchůdce před pár dny odstoupivšího Martina Winterkorna.

Celý komentář a další zprávy z finančního světa čtěte na našem partnerském webu Roklen24.cz.