Muž, který se pustil do boje s cigaretovými mlýny

Kouří po dlouhých patnáct let až čtyřicet cigaret denně. Poslední dobou se mu špatně dýchá, rychleji se unaví. Dospěje proto k rozhodnutí, že s kouřením musí přestat. Dvaatřicetiletého muže k tomu dožene vypočítavé zjištění, že nyní, jako impotentní a sterilní by těžko mohl počít děti, které by se o něj jednou, až bude umírat na rakovinu, postaraly.

Dokumentární film režiséra a hlavního protagonisty Ivo Bystřičana Mých posledních 150 000 cigaret s nadsázkou líčí jeho dlouhou cestu od návštěvy kuřácké poradny a vyšetření ve specializovaných lékařských zařízení až do 356 dnů vzdálené budoucnosti. V této budoucnosti je již „plně svobodným člověkem“, kterého závislost na nikotinu nijak neomezuje. V této budoucnosti dokáže zcela ocenit, že se během lyžování nemusí strachovat, zda spadne a cigarety se mu zničí nebo navlhnou od mokrého sněhu. Film uvádí festival Jeden svět.

Kalím daleko víc než předtím

Cesta k tomuto cíli však nebyla jednoduchá. Vlastně byla spíš velmi trnitá. Ivo Bystřičan v jejím průběhu musel najít něco, co by zacelilo prázdné místo po cigaretě v jeho životě. Musel se umět ovládnout a nevyjíst na posezení celou ledničku. Současně se ocitl jen krok od toho, aby se rozešel s přítelkyní, přestal se vídat s kamarády-kuřáky a propadl alkoholu, který mu přinášel tolik kýžené uvolnění. ,,Sice jsem se zbavil cigaret, ale teď se tak trochu bojím toho, že kalím daleko víc než předtím.“

Vedle soukromého boje muže, jednoho z mnoha jemu podobných, se dokument pokouší obsáhnout i širší otázky. Bystřičan se v komickém převleku za obří cigaretu vydává do ulic a zpovídá kolemjdoucí kuřáky. Následně vyvine snahu získat vyjádření tabákových společností k faktu, že v České republice ročně zemře až 18 tisíc lidí na nemoci spojené s kouřením. Většina těchto společností však ale nemá webové stránky, jejich sídla se nachází v budovách, které nejsou označeny logem a lidé z jejich vedení žádosti o rozhovory vytrvale odmítají.

Vinit z velkého počtu prodaných cigaret jen tabákové společnosti by byl dosti omezující pohled na věc, uznává na druhou stranu i samotný dokument. Rovněž role státu je více než zásadní. Stát má k dispozici nemálo způsobů, jak bojovat proti závislosti na kouření a ne všechny je využívá dostatečně efektivně. Co by se namátkou dalo zlepšit? Postarat se o účinnější prevenci kouření u dětí, zakázat kouření ve všech restauračních zařízeních, zvýšit spotřební daň z cigaret či sjednotit jejich obaly.

Klaus a Zeman v továrně na cigarety

Z celého dokumentu pak nade všemi ční dva smutné paradoxy výnosného kuřáckého byznysu. Na jedné straně stojí tehdejší prezident Václav Klaus, který se v srpnu roku 2010 zúčastnil slavnostního otevření nové továrny cigaretového giganta Philip Morris v Kutné Hoře. Na straně druhé Bohuslav Sobotka, v době natáčení úřadující předseda ČSSD. Ten, nutno podotknout, jako jeden z mála tázaných politiků na kameru zdůraznil, že český stát získává ze spotřební daně z cigaret ročně 45 miliard korun. V případě, že by se omezily tyto příjmy, měla by česká státní kasa velký problém... Otázkou je, jak by se do těchto případných politických jednání zapojil současný prezident Miloš Zeman, který je, jak je známo, přesným opakem sportovce Klause. A tak u něj jeho loňská návštěva v Kutné Hoře sotva překvapila.

Mých posledních 150 000 cigaret
My Last 150 Thousand Cigarettes

Ivo Bystřičan / Česko / 2013 / 52 minut