ANO, třeba to fakt nejsou politici

Hnutí ANO na pražském magistrátě pravděpodobně skončí v opozici. Pro Andreje Babiše by to byla doposud největší politická prohra, ovládnutí Prahy před komunálními volbami označoval za prioritu. Volební vítězství ANO v hlavním městě potvrdilo, že se etablovala reálná politická síla, která dokázala zasadit etablované pravici ránu i v její dřívější nedobytné baště – hlavním městě. Nepřekazil je ani poněkud patafyzický způsob, jímž probíhal výběr volebního leaderky.

ANO získalo příležitost „zamakat“, předvést, jak moc se liší od předcházející politické garnitury, protože pražský magistrát je nejenom meta, jíž aspirující vůdčí síla potřebuje dosáhnout, ale také instituce pověstná… ledasčím.

Symbolickou hodnotu tedy může mít, i když Babišovo hnutí o nejdůležitější českou radnici přijde. Zpráva protikladná průzkumům veřejného mínění, jež stále potvrzují Babišovu dominanci, případně z nich vychází ještě výraznější, přestože po dvou letech ve vládě na tom koaliční strany s podporou zhusta bývají všelijak. Hnutí ANO nemusí být nutně vítězné.

Jeho šéf míval ve zvyku opakovat s četností hodnou lepší věci heslo „Nejsme jako politici“. Ve smyslu nekrademe jako politici, nemarníme čas prázdnými řečmi v prostorách nejrůznějších „žvaníren“, nevymýšlíme obstrukce a tak dále a tak podobně. Narozdíl od politiků makáme, řešíme, tužíme se. Jenomže slovo politik může taky označovat člověka, který má určité schopnosti, které mu umožňují efektivně fungovat v systému zastupitelské demokracie. A v tomhle smyslu ANO skutečně není politická strana a mnozí její reprezentanti nejsou politici, působení ANO ve vedení pražské radnice je toho důkazem. Je asi v logice věci, že si šéf hnutí na to, jak moc ho pravidla demokratické politiky omezují v rozletu, čas od času od srdce postěžuje. 

K tomu „bytí politikem“ taky patří schopnost unést prohru, Andrej Babiš a příslušníci jeho hnutí ji zatím příliš neosvědčili, vlastně pro to zatím ani neměli moc příležitostí.

Případný odchod do opozice na magistrátě v hlavním městě jistě nemusí představovat zásadní zvrat v historii hnutí. Může ale trochu narušit tu auru věcných schopností a všestranné efektivity, již kolem sebe hnutí šíří a podle průzkumů soudě docela úspěšně. Může pražský krach prezentovat jako spiknutí sil „starého režimu“, které se ze všech sil snaží zabránit nástupu nových transparentních pořádků. Nahrát mu může i nesourodost sestavy, která ANO vedenou koalici na magistrátu pravděpodobně vystřídá. To nejlepší, co by se ANO a Babišovi mohlo přihodit, je, že by se noví vládci pražské radnice v úřadě chovali podobným způsobem, jako to ODS a ČSSD dělaly v těch „zlatých“ pražských časech.