Rachel Doležalová – Češka, která ukázala cestu nejen USA

V uplynulém týdnu se ve Spojených státech odehrála událost, která u nás budí nepochopitelně málo zájmu vzhledem k tomu, co nám, Čechům, zvěstuje. V duchu někdejšího hesla americké armády „Buďte vším, čím chcete být” nám ukazuje, co je v dnešních USA možné: žena českého původu se může stát černoškou. Není to úžasné?

A televizní moderátoři v USA se dokonce naučili správně vyslovovat její jméno lépe, než kdy dokázali vyslovit jména našich prezidentů – býval to vždy „Vaklav“ a ten současný bývá „Zímen“ – a některá média dokonce objevila literu „ž“ a píší správně Doležal – u nás nic. Jak se to stalo? 

Možná je to tím, že komplikovanost, jíž dostoupila v Americe rasová problematika, u nás není snadno pochopitelná. Využijme tedy příležitosti.

Rachel Dolezal alias Doležalová byla společensky aktivní osobností města Spokane ve státě Washington. Byla předsedkyní městské komise policejního ombudsmana a předsedkyní místní organizace NAACP, tradiční organizace obhajující práva Afroameričanů. Vyučovala „African studies“ na vysoké škole v sousedním Idahu – mezi jejími přednáškami byly například „boj černošských žen“, „afroamerická kultura“ či „historie afroamerického umění“.

Byla výtvarnicí a černošská zkušenost se promítala v jejím díle. A všichni lidé v okolí ji považovali za černošku a ona se tomu nebránila. A jak už se to zřejmě afroamerickým aktivistům stává, Doležalová byla obětí rasově motivovaných výhrůžek a trestných činů. Tedy alespoň to tvrdila, jenže policii se nikdy žádný nepodařilo prokázat. Ale psalo se o nich a v rámci toho se novináři spojili s jejími rodiči v její rodné Montaně. A ti to nevydrželi a řekli: Ano, jsme její rodiče. A jsme bílí jak poleno. Naši předkové jsou českého a německého původu, s trochou krve domorodých Američanů.

A pak se to rozjelo. Postupně vyšlo najevo, že Doležalová například vydávala svého černošského známého za svého otce, že nikdy nebyla v Jižní Africe ani nežila v týpý, jak tvrdila. Nejnověji se ukázalo, že v roce 2005 žalovala Howardovu univerzitu ve Washingtonu DC, kde studovala, za rasovou diskriminaci – ale jako běloška!

V rozhovorech, které od té doby poskytla, Doležalová vysvětlovala, že se odmalička „identifikovala s černoškou zkušeností“. V pěti letech prý kreslila autoportréty sebe jako černošky. A v její mysli se tato vnitřní identifikace jaksi proměnila ve vnější – začala se líčit, aby měla tmavší pleť, upravovala si vlasy, aby byly kudrnaté.

Dnes víme, že narozdíl od toho, co tvrdili nacisté, je biologická rasa velmi fluidní koncept. V každém člověku lze najít stopy mnoha ras a hranice mezi jednotlivými rasami není tvrdá. Rasa jako společenská kategorie je do značné míry konstrukt. Paradoxně je ale i dnes v USA velmi úzkostně udržovaný.

Koneckonců stačí se jen podívat na současného amerického prezidenta, jehož otec byl černoch a matka běloška. A ačkoli vyrůstal jen se svou matkou a jejími rodiči, jednoznačně se identifikuje jako černoch. Když říká „mí lidé“, jsou to vždy černoši. Když golfista Tiger Woods, běžně považovaný za černocha, v roce 1997 tuto identitu odmítl a v nadsázce prohlásil, že je „Cablinasian“ (složenina ze slov pro bílé, asijské, černošké a indiánské etnikum), nesetkalo se to u Afroameričanů s pozitivním ohlasem.

S pozitivním ohlasem se u nich nesetkala ani Doležalová. Vnímali to jako podvod, jako vrcholné uplatnění bělošského privilegia, vlastně jako pokračování potupné tradice „blackface“. To bývali bělošští zpěváci a baviči, kteří se namaskovali za černochy a předváděli je s využitím všech ponižujících stereotypů. „Takovou pozornost kvůli tomu, že je černá, může získat jen běloška,“ zněl jeden z nejpopulárnějších komentářů na Twitteru.

Bizarní ovšem je, že rasa, ač biologicky fluidní, je společensky udržovaná jako rigidní. O další vysoce společensky exponované kategorii, genderu, platí pravý opak. V dubnu oznámil někdejší americký olympijský vítěz v desetiboji Bruce Jenner, že je žena, ode dneška známá jako Caitlyn Jennerová. Dostalo se mu nadšeného přijetí: v červnu se objevil na obálce časopisu Vanity Fair ve spodním prádle, dostal ceny od různých organizací, byl všeobecně vyzdvihován za svou odvahu. Oslavné prohlášení vydal Bílý dům.

Jenže Caitlyn Jennerová není žena. Ještě ani nepodstoupil operaci změny pohlaví (korektní medicínský termín zní elektivní amputace) a až ji podstoupí, zůstanou mu stejné chromozomy, které odlišují muže a ženy. Jenner má pro to, že je žena, přesně tytéž argumenty jako Doležalová pro to, že je černoška – prostě se identifikuje jako žena, uvnitř se tak cítí. Stejné jsou argumenty mnoha tzv. transsexuálů.

Jak je možné, že jedna podoba popření biologické reality ve jménu subjektivních pocitů je všeobecně odmítána a druhá aplaudována a její přijímání ostražitě vynucováno? Na vysvětlení čekáme.

Živoucí důkaz, že i Čech je schopen pochopit tyto sofistikované záležitoti, je eurokomisařka Věra Jourová. Ačkoli není známo, že by se této problematice dříve jakkoli věnovala, po příchodu do Bruselu do ní velmi rychle pronikla. Dnes patří mezi hrstku Čechů, kteří suverénně používají zkratku LGBTI – loni v říjnu zveřejnila „LGBTI Roadmap“. Lesbian, gay, bisexual, transgender – ale co znamená to I? V Bruselu už to vědí. Ti, kterým gender pomohl k lukrativnímu místu, o něm musí vědět všechno.