‚Brexit bude pomalý. Kdo chce trestat Británii, ten chce zničit Evropu‘
Rozhovor s britským europoslancem
TÝDENÍK ECHO
Všechny evropské země mají zájem na dobrých vztazích s Británií. Proto se podle europoslance za konzervativní stranu Daniela Hannana, který se pohyboval v centru kampaně brexitu, budou státníci snažit vyjednat pro všechny strany výhodné podmínky. Zájmem Londýna je obchodovat, ale vyvázat se z politické unie. Sílící populisty všude po Evropě by zničilo, kdyby se podobný model volného členství v klubu nabídl i dalším zemím, které o to budou mít zájem, řekl politik v rozhovoru pro Týdeník Echo.
Proč se většina Britů rozhodla pro odchod z Evropské unie?
Hlavní důvod je demokracie. Většina Britů vyjádřila názor, že Evropská unie je příliš centralizovaná, příliš autoritativní a úplně se vzdálila zájmům a starostem lidí.
Odchod ale čekal málokdo. Průzkumy do poslední chvíle mírně favorizovaly setrvání. Co se stalo?
Byl jsem přímo v centru kampaně brexitu. Všechny naše vnitřní průzkumy nám do poslední chvíle říkaly pořád to samé. Při rozhodování hrála roli migrace, budoucnost ekonomiky, volný obchod. Ale hlavním motivem byl odpor k unijním nevoleným elitám, které se nikomu nemusejí zpovídat, skládat účty za své činy a vedou Evropskou unii jinam, než lidé chtějí. Lidé mají pocit, že nám vládne systém, nad nímž nemáme kontrolu. A chtějí ji získat zpět. Nechtějí se těm rozhodnutím pasivně podvolovat.
Které společenské vrstvy byly pro setrvání a které pro odchod?
Úplně detailní průzkumy zatím nemáme. Víme ale, že některé společenské skupiny byly výrazně pro setrvání v Unii. Určitě to byli lidé, kteří pracují pro velké nadnárodní společnosti, mezi nimi hlasovala proti odchodu drtivá většina. A pak samozřejmě ti, kdo mají přímé nebo nepřímé finanční zisky z Evropské unie. Například velké zemědělské společnosti, které berou dotace ze společné zemědělské politiky. Univerzity a akademické spolky. Neziskové společnosti. Obchodní a průmyslové asociace a komory. Ti všichni se různým stylem dostávají k penězům z Unie. Také lidé, kteří pracují v branžích průmyslu nebo služeb, kde je pro ně důležité pro prosazení svých zájmů lobovat v Bruselu. Nevidím tam rozdělení podle společenských vrstev. Spíš se dá říct, že pro setrvání byl starý establishment. Lídři tradičních politických stran, odboráři, obchodní komory, lékařské asociace a skoro všechny velké neziskovky a charity. Měl jsem přístup do hlavního stanu kampaně pro setrvání a mohl jsem sledovat, jak aktivní tito lidé byli. To, že je proti lékařská komora, ale vůbec neznamená, že hodně špičkových doktorů nehlasovalo pro odchod. Proto si nemyslím, že je nějaká zásadní dělicí linie mezi společenskými třídami. Je tam spíš dělicí linie mezi korporativistickým establishmentem a většinou společnosti…V debatě o Evropské unii se dlouhodobě ukazuje, že lidé měli pravdu, a elity se mýlily.
Jak na to budou ty „elity“ reagovat?
Nezbývá jim nic jiného než se přizpůsobit nové realitě. A začít respektovat zájmy Británie. Při vyjednávání o nových podmínkách vztahů Británie a Evropy ale musíme mít pokorně na paměti, že rozhodnutí o brexitu neudělala žádná masivní většina. Byl to velmi těsný výsledek. Od veřejnosti nemáme žádný mandát na jasné a jednoznačné oddělení Británie od Evropské unie. Ani náhodou. Podle toho musí vypadat naše vyjednávací strategie.
Jak dlouho bude vyjednávání nových podmínek trvat?
Není důvod spěchat. Proč by to nemohlo trvat dva roky? Naším zájmem není mít rychle jakoukoliv dohodu, ale mít dobrou dohodu.
Jak brexit ovlivní politiku v ostatních zemích Evropy? Za necelý rok se volí francouzský prezident, následují volby v Německu.
Pokud bude Evropa chytrá, vytvoří na našem příkladě model volné spolupráce přístupný ostatním zemím. To sebere argumenty populistickým politikům a tvrdě je to oslabí. My jsme měli velmi silné euroskeptické hnutí. Nemůžete to ale v žádném případě srovnávat třeba s Marine Le Penovou ve Francii nebo s nějakými populistickými stranami ve střední a východní Evropě. Boris Johnson, lídr kampaně pro brexit, vyrostl v Bruselu, chodil tam do školy. Zná Evropskou unii jako málokdo jiný. Mluví francouzsky, italsky, německy. Jeho otec pracoval v Evropské komisi. Další z lídrů, Michael Gove, je taky velký internacionalista. Jezdí do Bayreuthu poslouchat Wagnera. Jeho manželka je Italka. To je úplně jiný svět než Marine Le Penová.
