Krach Řecka začíná

Hlavy států eurozóny se dostaly do těžké pozice. Řecká marxistická vláda jim celkem natvrdo oznámila, že pokud do příštího pátku 5. června nedorazí do Atén z Bruselu nová záchranná půjčka, přichází krach členského státu měnové unie. Řecko musí právě tento den poslat Mezinárodnímu měnovému fondu splátku 300 milionů eur. Ministr vnitra Nikos Voutsis už v neděli ohlásil, že ji nepošlou, protože ty peníze prostě nemají. To už není žádné mlžení ani hra nervů, ale prosté konstatování faktu.

Čtěte také: Přiznání řeckého ministra: Řecko dluh nesplatí, nemá na to

Už při odeslání poslední splátky musel řecký kabinet sáhnout na své rezervy u Mezinárodního měnového fondu. Dál už není kde brát. Prázdná je státní pokladna v Aténách. Vybrakované už jsou i všechny železné rezervy. Vláda už stáhla peníze z měst a obcí (těch, které si to nechaly líbit), ze státních firem i nemocnic. Zhruba ve stejné době, kdy má odejít splátka do Washingtonu, odcházejí i důchody a platy milionům Řeků. Ani na ně nejsou peníze.

Pokud se eurozóna nedohodne, přichází první chvíle v historii, kdy nějaká rozvinutější země nezaplatila Mezinárodnímu měnovému fondu.

Tlak z Atén je značný. Po nezaplacení splátky MMF a důchodů přichází to, co se zpravidla děje ve zkrachovalé zemi. Zavřou se banky. Lidé nebudou mít přístup ke svým penězům. Přicházejí kapitálové kontroly, což fakticky znamená zákaz vývozu peněz ze země. Co bude potom, se těžko odhaduje. Nejspíš bude potřeba zavést novou paralelní měnu.

Zkrachovat a zachovat si euro nevypadá moc realisticky. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble už prohlásil, že s platební neschopností Atén počítají. Reagoval tím na stesky řeckých politiků, že oni už vyšli do tří čtvrtin cesty a teď je na spolumajitelích společné měny, aby urazili vstříc tu poslední čtvrtinu. Ti to ale vidí jinak. Vláda marxistické Syrizy dělá řadu jednorázových kroků, kterých se slíbila vystříhat. Už přijala „humanitární“ zákon, který zaručuje části společnosti elektřinu a jídlo zdarma. Nabírá tisíce nových zaměstnanců do státních služeb, mimo jiné třeba i do veřejnoprávní televize.

Představy o dalším „záchranném“ programu se od chvíle, kdy Syriza vyhrála koncem ledna volby, nesblížily. Řecká vláda odmítá ustoupit z principů, s nimiž vyhrála volby, které popírají pokračování dalších půjček. Eurozóna se zase bojí morálního hazardu, který by hrozil, kdyby marxistům do Atén poslala bianco šek na další peníze.

Nejen finanční, ale i politická nákaza se totiž rychle šíří. Španělský Podemos, který se Syrizou přímo inspiroval, sice lehce ztrácí pozici. Především ale kvůli pochybnostem o svém financování, což bývá zpravidla pro strany s antikorupčními hesly ničivé. V Portugalsku mají ale reálnou šanci na vítězství v říjnových volbách socialisté. Jejich lídr Antonio Costa už vyhlašuje, že musí skončit „šetřící obsese“. Už v březnu představil 55 bodů svého anti šetřícího plánu, který počítá podobně jako v Řecku s novým nabíráním státních zaměstnanců a zvyšováním sociálních výdajů. Portugalští socialisté nejsou zdaleka tak radikální jako marxisté ze Syrizy. Ústupek Aténám by jim ale dodal sílu a podporu.

Úsporná kúra uvalená na předlužený, do značné míry ekonomicky i společensky rozložený jih Evropy, byla omyl. Nikdo z evropských lídrů ho ale zatím neměl odvahu přiznat. Stejně jako nikdo nepřiznává, že omylem byla konstrukce společné měny od severu na jih. Místo toho šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker tvrdošíjně prohlašuje, že Řecko musí za každou cenu zůstat v eurozóně, jinak ji „anglosaské spiknutí“ (neobtěžuje se podrobněji vysvětlovat, co tím má na mysli) rozloží.

Řekové ještě zkusí pár triků, jak splátky MMF oddálit. V termínu od 5. do 19. června jich mají poslat několik v celkové hodnotě 1,6 miliardy eur.

Krach ale přichází a nezbývá než doufat, že Brusel a Berlín mají nějaký plán B, aby byl kultivovaný, a nenechají v neschopnosti uznat velké intelektuální omyly dojít situaci za hranu chaosu. Řecko i po případném odchodu z eurozóny zůstává členem Evropské unie a NATO. A nikdo soudný si nemůže přát mít na snadno prostupné jižní hranici padlý stát.