Rakouský historik vylučuje, že Dubček žádal Brežněva o invazi

Archiv Komunistické strany Sovětského svazu obsahuje záznamy o všech telefonních hovorech, které vedl šéf zdejších komunistů Alexander Dubček se sovětským kolegou Leonidem Brežněvem. Přepisy dokazují, že v srpnu 1968 nevyzýval k vojenské invazi, jak tvrdí internetové stránky ruského velvyslanectví v Bratislavě. V rozhovoru pro Echo24.cz na to upozornil profesor ze Štýrského Hradce Stefan Karner.

Tvrzení ruských diplomatů proto lze se značnou pravděpodobností považovat za součást propagandy, která má vylepšit obraz Ruska v očích občanů bývalého Československa.

Ruská ambasáda na Slovensku publikovala tvrzení historika Svjatoslava Rybase, který popisoval události před vpádem Varšavské smlouvy do Československa jinak než obvykle. Třetího srpna podle něho poslali někteří významní komunisté pod vedením Vasila Biľaka Brežněvovi známý dopis s žádostí o „vojenskou pomoc“, avšak Moskva stále váhala. „Avšak 16. augusta Dubček osobne telefonoval Brežnevovi a požiadal o vojenskú inváziu,“ uvedl ve slovenském překladu historik Rybas. Odkázal se přitom na osobní svědectví významného komunisty Valentina Falina, který byl koncem šedesátých let minulého století poradcem ministra zahraničí Andreje Gromyka a letos se dožije devadesáti let. Dubček se prý obával, že země stojí na prahu kontrarevoluce a bez podpory sovětských vojsk ji nezvládne.

Rozhovor, který nebyl

Takový telefonát nemohl proběhnout, tvrdí rakouský profesor Karner. V letech 2006-2008 byl členem rakousko-německo-českého týmu, který zkoumal Ruský státní archiv pro soudobé dějiny, jak se dnes jmenuje bývalý archiv Komunistické strany Sovětského svazu. Měl přitom k dispozici všechny důležité materiály o srpnové invazi .

„Nejsou mi známy žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že Dubček s Brežněvem 16. srpna vůbec telefonoval. Přitom známe obsah všech zveřejněných telefonátů včetně dvou, které proběhly v kritickém období před invazí. Kdyby se obsah některých telefonátů tajil, tak bychom minimálně věděli o jejich existenci,“ uvedl profesor ze Štýrského Hradce. Připomíná, že ani Rybas nedoložil žádný zdroj svého tvrzení kromě vágního odkazu na svědectví bývalého komunisty.

Soudruhu Brežněve, já tě nechápu

Zápisy telefonátů obou politiků už byly publikovány německy, anglicky a rusky. Dubček podle nich mluvil s Brežněvem 9. a 13. srpna a volil úplně jiná slova, než cituje Rybas. „Dubček byl v tomto období pod enormním psychickým tlakem,“ vysvětluje Karner. „Brežněv ho v obou telefonátech nutil, aby zastavil své vlastní reformy. To Dubček nechtěl ani nemohl, protože reformy už získaly vlastní dynamiku. Dubček se Brežněvovým požadavkům nepodvolil a dokonce se postavil na odpor. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než jasně prohlásit, že navrhovaná opatření nechápe,“ popisuje historik rozhovory.

Pouze v této souvislosti je třeba rozumět zdvořilostní větě, která padla podle sovětských protokolů dne 13. srpna: „Soudruhu Brežněve, ať vaše politbyro udělá, co uznáte za vhodné,“ řekl Dubček. Karner zdůrazňuje, že v kontextu celého telefonátu nejde z této věty odvodit, že československý politik Sověty pozval.

Čtěte také: Brežněva o invazi požádal Dubček, píše ruská ambasáda