Slyšíte střelbu, pak spadne bomba, říká logistik Lékařů bez hranic
Bezpečnost nemocnic ve válkách
NOVÉ
Bezpečnost nemocnic, které provozují nebo podporují Lékaři bez hranic, je v souvislosti s řadou vybombardovaných zdravotních zařízení na Blízkém východě velké téma. Logistik organizace Zdeněk Müller, který na své misi v severním Iráku zodpovídá za bezpečnost zařízení a jeho pracovníků, to považuje za velký průšvih. „Omyly se stávají, ale nestane se omyl padesátkrát,“ říká Müller. Ředitel české pobočky organizace Pavel Gruber má obavu, že na bombardování nemocnic si lidé pomalu zvykli a nebudou to řešit.
„Máme jednu základnu, která je tak blízko konfliktu, že tam celý den slyšíte střelbu. Když jsem tam jel poprvé, byl jsem překvapený, že je to takový kousek. Už se nejedná o kilometry, ale stovky metrů. Když potom začnou dopadat ve městě i nějaké bomby, člověk si říká, že je to fakt blízko. Je to zvláštní pocit, ale musím říct, že jsem se nebál,“ popisuje své zážitky ze severního Iráku Müller pro server ECHO24.
Nedávno se vrátil z mise, aby mohl o svých zážitcích referovat na výstavě Polní nemocnice, kterou organizace postavila na pražském Náměstí Míru a která má příznačný název Vstup beze zbraní. Lékaři bez hranic totiž mají ochranku, ale ta je zásadně neozbrojená, a to přestože pracovníci organizace působí v nebezpečných konfliktech, jako je válka v Sýrii či ozbrojený konflikt v Afghánistánu či Jemenu.
Bezpečnost nemocnic, o které Müller vypráví, je v poslední době velkým tématem. Minulý týden došlo k vybombardování další nemocnice, kterou Lékaři bez hranic podporovali. Kdo vybombardoval nemocnici v syrském Aleppu není jisté, spekuluje s o Rusech. Podstatné je, že tisíce lidí se tak octly bez lékařské péče. „Ta vybombardovaná nemocnice byl hlavní referenční bod pro veškerou zdravotnickou péči v Aleppu, takže ti lidé ztratí přístup k ošetření v momentu, kdy ho nejvíce potřebují,“ popisuje své dojmy z útoku Gruber pro deník ECHO24.
Souřadnice nemocnic! Ochrana nebo adresa?
Gruber má největší obavy z toho, že se útoky na nemocnice a zdravotnická zařízení stanou pro lidi standardem a zájem o ně ztratí politici a média. Proto také vítá rezoluci, kterou v nyní schválila Rada bezpečnosti OSN. „Politické prohlášení a ujištění, že mezinárodní humanitární právo, že na nemocnice a jejich personál se neútočí, platí, je samozřejmě důležité,“ říká Gruber a připomíná, že v Sýrii se bombardování v loňském roce účastnili čtyři z pěti členů Rady bezpečnosti. „Pokud by se alespoň tihle čtyři z pěti členů a jejich spojenci řídili tou rezolucí, byl by to ohromný úspěch,“ dodal.
Čtěte také: Zabíjely bomby USA? Lékaři jsou v šoku po útoku na nemocnici
Za loňský rok se terčem útoků v Sýrii stalo podle Lékařů bez hranic 63 zdravotnických zařízení, které organizace podporuje. Vyvstává proto otázka, zda se jedná skutečně o chyby nebo zda někdo útočí na nemocnice záměrně.
„Dáváme souřadnice, to je první věc, co děláme. A omyly se stávají. Je to neomluvitelné, ale stávají se. Ale nestane se omyl padesátkrát,“ říká Müller. Otázka sdílení GPS souřadnic je přitom velmi komplikovaná, ostatně jako vše v ozbrojeném konfliktu. „Je to problém, ale vycházíme z Ženevských konvencí. Nemocnice je totiž chráněna, pokud je její pozice známá. Dostáváme se do komplikované situace, musíme věřit, že to ty strany budou dodržovat,“ vysvětluje ředitel české pobočky organizace.
Problém přitom podle něj nastává v Sýrii a netýká se přímo nemocnic Lékařů bez hranic. „Týká se to nemocnic, které podporujeme, ale provozuje je někdo jiný. A tam to vždy necháváme na zvážení vedení té nemocnice, jestli ty souřadnice to dané zařízení poskytne, nebo ne,“ dodává Gruber. Připomíná přitom, že například v Jemenu se lidé bojí kvůli bombardování do nemocnic chodit a ze strachu žijí v tamních jeskyních.
Vstup beze zbraní
V historii Lékařů bez hranic existuje pravděpodobně jen jediný případ, kdy nemocnice měly ozbrojené ochránce a to je Somálsko. Jinak organizace zastává přistup, že nejen pacienti a lékaři jsou neozbrojení, ale zbraně nemá ani jejich ochranka. „Mít u sebe zbraň pro vás někdy může znamenat větší nebezpečí, než ji nemít,“ říká Gruber, podle nějž se tento postup osvědčil.
„Tady o tom přístupu jsem ani jednou nezapochyboval,“ dodává Müller. Podle něho by ničemu nepomohlo, kdyby jejich strážci například opětovali palbu. Právě logistik je ten, který za bezpečnost zodpovídá. „Logistik dělá všechno to ostatní, co neudělá doktor, sestra nebo porodní asistentka. Od zajištění aut, telefonů, vysílaček až po ucpaný záchod,“ směje se Müller.
„Já vlastně musím aplikovat veškeré prostředky tak, aby se riziko snížilo na minimu,“ vysvětluje. Samotný bezpečnostní systém podle něj přitom není až tak složitý, nejkomplikovanější podle něj je vyhodnotit, kdo jsou aktéři daného konfliktu, koho oslovit a na koho se obrátit.
Faktem ale je, že logistik je vlastně takovou Popelkou nemocničního zařízení. „Můžu říct a myslím to skromně, že doktor by se bez logistika k tomu pacientovi vlastně ani nedostal. Ale tohle si ti lidé na misi uvědomují. Alespoň můj tým mediků velmi oceňoval, co já jsem tam dělal,“ říká Müller, který je původní profesí statik.
V těchto dnech Lékaři bez hranic ukazují v Praze na Náměstí Míru, jak to vypadá v takové polní nemocnici. Vstup na interaktivní výstavu je zdarma a návštěvníky provádí spolupracovníci Lékařů bez hranic, kteří mají často zkušenosti ze zahraničních misí, tak jako Zdeněk Müller.
