Když nevíš, jak dál, vypeskuj Poláka

Taky jste si mysleli, že Evropská unie má při pohledu na končící rok největší starosti s migrační krizí, s neexistující vnější hranicí Schengenu, s tikající bombou islamistického terorismu, s pokračující krizí eurozóny, vzestupem krajní levice na jihu Evropy a populistické pravice od Španělska na sever? Nikoliv, aspoň podle používaného slovníku soudě je v této chvíli nejtíživější starostí vývoj ve středovýchodní Evropě.

Aktuálně jde o Polsko, kde letos koncem října konzervativně-národovecká pravice, strana PiS (Právo a spravedlnost), získala absolutní většinu v parlamentu a k prezidentskému paláci tak mohla přidat i vládu. Vzápětí PiS provedl čistky ve vedení tajných služeb a přitáhl šrouby Ústavnímu soudu. Taky vláda dala z veřejných budov odstranit vlajky EU, vlají tam už jen polské. V západní Evropě respektive v částech politického a mediálního establishmentu zavládly obavy. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz řekl, že přebírání moci ve Varšavě nese rysy puče, Jean Asselborn, ministr zahraničí Lucemburska, které předsedá EU, pronesl, že pokud vláda PiS „chce získat kontrolu nad justicí a omezit svobodu médií, je to zlé a EU má nejen právo, ale povinnost zasáhnout.“

Německá vláda, která si v tzv. staré Evropě na Polsko dělá neoficiální monopol ať už jako jeho přednostní partner nebo podle potřeby mentor, je podle listu Frankfurter Allegemeine Zeitung znepokojena a dělá si „velké starosti.“ Zahraniční výbor Bundestagu už o povolebním Polsku rokoval. Jaké byly důvody pro tak velké starosti?

Svoboda slova: Pokud není ohrožením svobody slova fakt, že státní firmy už nebudou smět inzerovat v médiích, což ekonomicky drželo nad vodou formálně nevládní list Gazeta Wyborcza (hlavní kritik PiSu), je tu případ jedné novinářky ve veřejnoprávní televizi. Vicepremiér nové vlády v konfrontačním rozhovoru který s ním novinářka vedla, neurčitě pohrozil zavedením nových pořádků. To se bohužel dá očekávat. V Polsku má termín „veřejnoprávní“ ještě menší opodstatnění než jinde, mělo by se psát vládní televize, vládní rozhlas. PiS má v tomto ohledu na co navazovat. Jen posledně, když státní televizi ovládla tzv. proevropská, liberální Občanská platforma, nikdo v Evropském parlamentu ani v německém Bundestagu o svobodě médií v Polsku nerokoval.

Totéž s justicí: Ústavní soud má rozhodovat už jen jako celek a velkou většinou, nikoliv v menších skupinách soudců jako doposud, čímž by vláda skutečně mohla ÚS znehybnit a teoreticky vyřadit ze hry. Stejně nezvyklé je, když nový parlament obratem zvolí pět nových soudců (z patnácti), přičemž pět zvolených ještě předchozím parlamentem prezident Andrzej Duda neobvykle a možná protiprávně odmítl jmenovat. Ale: ten předchozí parlament měl jmenovat z pěti nových soudců jen tři, kterým končil mandát ještě před volbami, a dosti agresivně jmenoval navíc dva další, na místa, jejich dosavadním držitelům končil mandát až po volbách. A to samozřejmě ve chvíli, kdy liberálové věděli, že prohrají. Na hrubý pytel tedy nasadil PiS hrubou záplatu. Představa, že polský Ústavní soud byla doposud nestrannost sama, asi nebude tak nosná, pokud připomeneme, že šéf současného ÚS před několika lety kandidoval do Sejmu za Občanskou platformu, která jej pak taky jmenovala k soudu.

Tajné služby: Skutečně působí divně, minimálně v očích partnerských tajných služeb, když nová vláda obmění v řádu týdnů šéfy tří ze čtyř agentur. Ale i proevropský liberál Donald Tusk, toho času prezident Evropské rady, vyměnil po svém vítězství ve volbách šéfa kontrarozvědky v řádu hodin. A tak bychom mohli pokračovat.

V Polsku předávání moci už od 90. let tradičně probíhá jako výsadek do nepřátelského prostoru. Totéž se děje i v Maďarsku, a pokud si Západoevropané neomalenosti nových vládců všímají a považují ji za jakési středovýchodoevropské specifikum, mají třeba pravdu. Hloupé je, že spoušť, kterou v těchto zemích kolem sebe politické kyvadlo šíří, stojí za pohoršení vždycky jen tehdy, když se kyvadlo zhoupne zleva doprava. 

Je to zřetelně nespravedlivé. Například i Poláci, kteří by PiS nikdy nevolili, budou asi většinou znát elementární fakta, která do zpravodajství, řekněme německé televize, nepronikla. Asi i jim bude potom vadit, že tu z nich zase někdo dělá Evropany druhé jakosti. A je to prvoplánově ideologické. Náš Babiš, který svým průnikem ekonomického impéria do médií a přímo do vlády reprezentuje mnohem větší ohrožení demokratického systému než cokoliv, co se děje v Polsku, si to ošetřil jednoduše. Svoje poslance v Evropském parlamentu dal do pokrokové a „proevropské“ frakce evropských liberálů. Jeho komisařka Jorouvá prosazuje celoevropské ženské kvóty. V Bundestagu o nás nikdo nerokuje.