Konec monarchie ve Španělsku? 2/3 Španělů chtějí referendum
Téměř dvě třetiny Španělů volají po referendum, které by rozhodlo o budoucnosti monarchie, píše španělský středolevicově zaměřený deník El Pais. Poté, co šestasedmdesátiletý král Juan Carlos I. oznámil 2. června svou abdikaci, si 62 % Španělů myslí, že by vláda dříve nebo později měla referendum týkající se této otázky vypsat.
V případě, že by se referendum konalo dnes, vyslovilo by se v něm 49 % Španělů pro monarchii v čele s Felipem, následníkem Juana Carlose, a 36 % respondentů by bylo pro republikánské zřízení. Zbytek tázaných by neměl na otázku jasný názor.
Průzkum mezi tisícovkou respondentů provedla agentura Metroscopia ve dnech 4. a 5. června. Z šetření také vyplývá, že se v porovnání se svým otcem těší budoucí král Felipe většímu respektu. Zatímco Felipe dostal na stupnici vyjadřující míru respektu od nuly do deseti průměrnou známku 7,3, jeho otec jen 6,9.
Proti monarchii ostatně v Madridu i v dalších španělských městech demonstrovalo v uplynulých dnech několik tisíc lidí. Stovky tisíc lidí pak podpořily petice za referendum na internetu.
Šestačtyřicetiletý Felipe bude korunován králem pravděpodobně dne 19. června. Tomu ale musí předcházet jeho potvrzení do funkce na společném zasedání dvoukomorového parlamentu Španělska. Většina jeho členů, ať už z vládní nebo opoziční poslanci, přitom monarchii podporuje.
Korupční skandál, lov slonů i separatistické tendence
Záplava skandálů v posledních letech pověsti a podpoře monarchistického zřízení znatelně uškodila. Například skandál kolem nadace Noos, který propukl v roce 2010, se týkal korupce a zpronevěry státních peněz. Tehdy byl ze zpronevěry obviněn králův zeť Iňaki Urdangarín, přičemž králova dcera Cristina byla obvinění zproštěna. V roce 2012 se terčem kritiky stal sám král, když vyšlo najevo, že se v době hluboké ekonomické krize vypravil na lov slonů do africké Botswany.
Další problém představuje územní uspořádání země. Režim autonomie zemi vysoce decentralizoval a poskytl regionům pravomoci a schopnost podporovat identitu "národností". Dnes se však o svrchovanosti, ne-li separatismu, hovoří v Katalánsku a vláda v Barceloně směřuje k institucionální zkoušce sil s Madridem ohledně uspořádání referenda o sebeurčení. To se má konat již v listopadu. Stejně tak není vyřešena ani otázka Baskicka.
Abdikace Juana Carlose proto může být jakýmsi manévrem poslední naděje, jak zachránit krachující politický systém. Institucionální krize v zemi se v posledních třech letech tak prohloubila, že předání moci synovi označovali i obhájci monarchistického systému za rozumné řešení, píše francouzský deník Le Monde.
Král Juan Carlos se svou abdikací pokouší vymanit španělskou monarchii ze znatelné krize: jeho cílem je umožnit Felipemu dosednout na trůn, dokud to ještě je možné. Král dále doufá, že jeho syn bude ztělesňovat stabilitu a jednotu země. Ostatně nová vládnoucí generace bude muset nepochybně oplývat notnou dávku politické zručnosti, jakou sám Juan Carlos prokázal po smrti diktátora Franca.
