Zdatný vůdce s dobrým PR. A taky autokrat

V osobě singapurského vůdce Leeho Kuan Yewa zemřel patrně nejobdivovanější státník současnosti. Jeho osobnost ocenil vzletnými slovy Barack Obama i další západní státníci. Ale ten rétorický pomník byl vztyčen už za jeho života. Singapur je bezpochyby mimořádně úspěšná země. Od 50. let, kdy se Yew dostal k moci, pokročila, jak zní oblíbený slogan, ze třetího do prvního světa za jednu generaci. Dnes – ale nejen dnes, ale už nějaké to desetiletí – je Singapur zemí s vysokou životní úrovní, vysokou vzdělaností, fungující a nezkorumpovanou veřejnou správou. Je rovněž zemí těšící se sociálnímu smíru navzdory tomu, že je etnicky různorodý.

To ale není důvodem, proč byl singapurskému vůdci vystavěn zaživa rétorický pomník, neřkuli kult. Yew, jehož politická strana vládne Singapuru bez přerušení od 50. let dodnes, byl výmluvným přívržencem kombinace autoritářského vládnutí a svobodného trhu. Neostýchal se říkat, že ví, co je pro lidi dobré, a že zasahování do osobních svobod – jež na Západě bylo symbolizováno zákazem žvýkaček, ale sahalo i do takových oblastí, jako je výběr životního partnera – je nezbytné a užitečné. „Kdybych mohl být u moci na neurčito a nemusel se ptát ovládaných, zda se jim líbí to, co se děje, jsem si naprosto jistý, že bych mohl vládnout mnohem efektivněji v jejich zájmu,“ prohlásil se svým typickým patriarchálním sebevědomím. Zároveň byl velkým příznivcem F. A. Hayeka. To z něj činilo celebritu určitých elitních kruhů na Západě – typicky těch byznysů a pravicových intelektuálů, jejichž tribunou je americký Wall Street Journal. V jejich vyjadřování o něm jako by probleskovala až určitá závist, že on se dokázal vypořádat s tou protivnou volební demokracií, kterou oni musí snášet.

Na jedné straně představuje Lee Kuan Yew užitečnou lekci pro současný Západ, že jeho priority nejsou priority každého. Například snaha nepřipustit za žádnou cenu etnické spory měla jistě své opodstatnění, stejně jako respektování zažitých tradic autority a společenských struktur. Ta fixace na onen zákaz žvýkaček to ukazuje velmi dobře. Na naši námitku – co mi kdo má co říkat, co si smím nebo nesmím dávat do pusy? – Singapur jako by odpovídal: opravdu má žvýkání ve vašem životě takový význam? „udělejte průzkum mezi jakýmikoli lidmi. Co chtějí? Právo psát libovolné komentáře do novin? Chtějí byty, zdravotnictví, práci, školy,“ řekl Lee Kuan Yew jednou. Normalizační komunistický funkcionář by s ním jistě souhlasil. To, že na rozdíl od něj Singapur ty věci dokázal zajistit, ukazuje lákavost jeho příkladu a zároveň neúplnost jeho vize.

Ben Judah, britský novinář, který dobře zná Rusko, upozorňuje v článku v časopise Politico na to, jak se stal Lee Kuan Yew idolem mnoha ruských a východoevropských politiků od Michala Saakašviliho přes Janukovyče až po Putina. I nový ruský ministr pro záležitosti Krymu se na něj odvolává. „Když jsem se stal ministrem, oprášil jsem svůj výtisk jeho knihy „Singapur: Ze třetího světa do prvního“ a znovu jsem si ho přečetl,“ řekl.

Vůdci s autoritářskými sklony ho zkrátka používají jako mimikry, jež jim umožňuje vystupovat ve světě jako něco lepšího, než jsou. A získávat na Západě příznivce, kteří jsou ochotni jejich autoritářství omlouvat.

Ironií je, že zaměňují příčinu s následkem. Aby mohl Lee Kuan Yew dovést zaostalý Singapur k prosperitě, musel být autoritářský, jako by říkali. Jenže – je to tak?

Expert na rozvojovou ekonomiku William Easterly se ve studii Benevolentní autokrati z roku 2011 podrobně podíval na výsledky autoritářských vlád a na vyčerpávajícím vzorku došel k závěru, že žádná pevná kauzalita autoritářské vládnutí a ekonomický rozvoj nespojuje. Je to psychologický klam známý jako paradox texaského ostrostřelce: na stodole vidíme namalovaný terč a díry po kulkách obdivuhodně koncentrované v jeho středu. Vtip je v tom, že ostrostřelec nejdřív střílel nazdařbůh do stodoly, a teprve pak namaloval terč tam, kde bylo nejvíc zásahů.

„Celkový výsledek empirické literatury na téma růstu je, že neexistuje robustní efekt autokracie na růst ať už tím, či oním směrem,“ shrnuje Easterly. „Řada autorů to formuluje tak, že autokracie je sázka, při níž vám může vyjít stejně dobře Lee Kuan Yew jako Mobutu,“ děsivý zairský diktátor.

Lee Kuan Yew byl prostě zdatný vládce s dobrým PR.