Dáše prodej Barrandova pořád zazlívám
DAGMAR HAVLOVÁ
Po soudních tahanicích o Lucernu, které se vlekly řadu let, se nynější majitelka pražského paláce a podnikatelka Dagmar Havlová uchýlila na venkov. Ve středočeské obci Košík postavila vesměs soběstačnou farmu založenou na ekologickém zemědělství. Vystudovaná matematička se specializací na kybernetiku zde chová stádo černohlavých ovcí, vyrábí sýry a jehněčí klobásy, pěstuje brambory, ovoce a zeleninu. Ty spory se táhly patnáct let, byla jsem z toho unavená, i proto jsem se dala na farmaření, teď pendluji mezi Prahou a Košíkem, vysvětluje v rozhovoru pro Týdeník Echo švagrová Václava Havla. Kromě vlastního hospodářství vybudovala také penzion s vyhlášenou restaurací. V ní vaří kuchařský mistr Václav Košnář, dlouholetý „chef“ pražského Alcronu, který na Hradě hostil i anglickou královnu. Jídelní lístek tu ale nenajdete. Václav Košnář vám uvaří, co si řeknete.
Současně se staráte ještě o Lucernu. Takže pendlujete mezi Prahou a Košíkem?
Ano, tak tři dny v týdnu jsem v Praze. Teď je celkem namáhavé období. Hledám další lidi na farmu, abych se Lucerně mohla více věnovat. Po mnoha letech sporů už nemám svázané ruce a začali jsme s opravami. Při takových pracích se denně vyskytují otázky, které je potřeba okamžitě řešit. A když člověk není na místě, věci se zdržují.
Vydělá si Lucerna na opravy sama?
Musí si vydělat, přece ji nebudu dotovat z farmy. Ale vážně: samozřejmě že musíme úvěrovat.
Časopis 30 ROZHOVORŮ bude na stáncích a v trafikách k dostání od úterý 27. června. Vy si jej můžete objednat už nyní a přijde vám do vaší schránky. OBJEDNÁVEJTE ZDE
Spory o podíl Václava Havla v Paláci Lucerna, který jste odkoupila od Chemapolu, se táhly řadu let. Sama jste čelila trestnímu řízení v souvislosti s konkurzem zkrachovalé společnosti. Jak to zpětně vnímáte?
Ty spory probíhaly patnáct let. To není normální. Trestní stíhání bylo absurdní, jak i soud později uznal. V pozadí byla snaha, abychom o Lucernu přišli. Myslela jsem, že se to za rok vysvětlí a konkurzní soud skončí. To se ale nestalo. Byla jsem z toho unavená. Čelila jsem psychologickému nátlaku i nepříjemné medializaci. Když se to táhlo a pochopila jsem některé souvislosti, stáhla jsem se částečně z veřejného života a uchýlila se na venkov. Byl to jeden z důvodů, proč jsem rozběhla farmu. Podobnou zkušenost, kdy je člověk vyřazený ze společnosti, jsem už zažila za bolševika. Vystudovala jsem matematiku a fyziku, později jsem se věnovala kybernetice. Studovala jsem v Japonsku i v Kyjevě. Začátkem osmdesátých let jsem studium ukončila kandidaturou. Protože jsem se ale vídala s disidenty, po návratu domů jsem už nenašla práci v oboru. Stejně jako před rokem 1989, i teď to bylo těžké období, které však díky bezvadným lidem kolem bylo možné naplno a zajímavě prožít.
Zapojuje se do správy Lucerny nebo chodu farmy váš manžel, Ivan Havel?
Ne, nezapojuje. Když je příležitost, tak o tom spolu mluvíme. Výsledky práce ale sleduje. Rád se farmou taky chlubí a zve na ni své známé.
Takže je váš poradní hlas?
To zas ne. Hodně ale diskutujeme ohledně náplně Lucerny a společenských akcí.
Jedinými potomky rodiny Havlů jsou Vojtěch a Prokop, děti vašeho muže z prvního manželství. Zdědí Lucernu, případně i další majetek. Zapojují se nějak už nyní?
Prokop už se zapojuje. Spolupracuje na internetovém časopisu a připravuje některé programy v galerii. Každý si musí najít svoje místo, on ho má zatím ve společenské činnosti. A já mám svůj odborný tým, majitel tedy není všechno. Je potřeba mít hlavně logické myšlení a manažerské schopnosti.
Vy jste ale původně matematička se specializací na kybernetiku. Pokud byste se nezačala starat o majetek rodiny Havlů, pokračovala byste ve vědecké činnosti?
Těžko říct. K vědě jsem se už nechtěla vrátit, měla jsem šest let nucenou přestávku a to je v technickém oboru hodně. Vždy mě bavilo pracovat se studenty, takže bych se asi věnovala nějaké pedagogické práci.
Začalo se s rekonstrukcí Barrandovských teras, které vaše jmenovkyně a vdova po Václavu Havlovi prodala libereckému podnikatelovi s řeckými kořeny Michalisi Dzikosovi. Ten plánuje památku přestavět na hotelový komplex. Sledujete to?
Nesleduji.
Úmyslně?
Prostě to nesleduji.
Pod barrandovským útesem je ještě bazén, který patří vám. Máte s ním nějaké plány?
Něco v hlavě mám, ale počkám, co postaví nahoře.
Jste s Dagmar Havlovou v kontaktu?
Prakticky ne. Potkáváme se náhodně jen na některých oficiálních akcích, jako jsou recepce nebo různé aktivity okolo Václava.
Zazlíváte jí, že Terasy prodala?
Zazlívám. To byla hloupost. Terasy měly zůstat v rodině. Bylo mi to hrozně líto.
Pokusila byste se případně koupit Terasy vy, pokud byste o tomto úmyslu věděla?
My jsme byly původně s Dášou spoluvlastnice Barrandovských teras. V roce 1999, v době, kdy se mi podařilo od Chemapolu odkoupit Lucernu, přišla s tím, že by je chtěla celé. A já jsem si řekla, že když já se budu starat o Lucerna, ať se ona stará o Barrandov. Nepředpokládala jsem ale, že Terasy prodá.
Celý rozhovor najdete v časopise 30 ROZHOVORŮ bude na stáncích a v trafikách k dostání od úterý 27. června. Vy si jej můžete objednat už nyní a přijde vám do vaší schránky. OBJEDNÁVEJTE ZDE
i letos jsme pro vás připravili výběr z těch nejlepších rozhovorů, které vyšly v Týdeníku Echo. Do tohoto samostatného magazínu jsme zařadili interview, jež mají časový přesah a reflektují nejdůležitější události a zásadní dění ve společnosti, doma, ve světě i v kultuře. Časopis 30 rozhovorů může být užitečný především nepravidelným čtenářům Týdeníku Echo, ale i těm, kteří si chtějí archivovat klíčové texty a chtějí je mít v ucelené podobě.
A co na vás v tomto časopise čeká?
Vyzyvatel Miloše Zemana v souboji o Hrad Jiří Drahoš říká, jak se chce stát českým prezidentem. Bývalý prezident Václav Klaus zase vypráví, jak je dnes mládež indoktrinovaná různými ideologiemi. „Žijeme nespokojené a frustrované životy v krásných časech,“ myslí si naše největší herecká hvězda, Ivan Trojan. Režisér Jan Hřebejk říká, že nikdy nebyl pankáč. Architektura je lenochod a chci ho znovu obejmout, tvrdí legendární architekt Martin Rajniš. To jeho kolega z mladší generace Boris Redčenkov zase říká, že nám chybí odvaha k obyčejnosti.
Jestli něco Rusové nechtějí, tak aby se jich svět přestal bát, říká nositelka Nobelovy ceny za literaturu spisovatelka Světlana Alexejevičová. Jezte kyselinu listovou, posílíte mozek, doporučuje známý psychiatr Radkin Honzák. Nádor je onemocněním celého organismu, říká zakladatel české dětské onkologie Josef Koutecký.
Halík je v církvi menšina, většina souzní se mnou, je přesvědčen arcibiskup Dominik Duka. „Už jste se dnes věnovala květinám?“ ptával se prezident Václav Havel sestry boromejky Angeliky, která u něj trávila poslední měsíce. „Dáše prodej Barrandova dodnes zazlívám,“ říká o své švagrové Dagmar Havlová.
Bývalý australský premiér Tony Abbott hovoří o tom, jak se jeho země úspěšně, byť kontroverzně, brání nelegální migraci. „Při každé informační revoluci v dějinách jdou v prvních řadách šarlatáni a šiřitelé konspiračních teorií,“ tvrdí odborník na ruskou propagandu Peter Pomerantsev.
Miloň Čepelka se ohlíží za půlstoletím legendárního Divadla Járy Cimrmana. Šlechtic a starosta František Kinský vzpomíná, jak dědečkovi komunisti říkali „soudruhu hrabě“.
Tyto a další rozhovory čtěte ve speciálu 30 rozhovorů. Věříme, že se vám časopis bude líbit.
Redakce Týdeníku Echo