Zprávy Primy ve zprávách

Svět českých profesionálních médií je malý a dál se zmenšuje, jeho obyvatelé jím navíc dost pilně cirkulují. Nakonec jeden v pomalu každé redakci někoho dobře zná, v několika i sám pracoval, do jiných by si rád udržel otevřenou cestu, doba je těžká, kdo ví, co ho v pracovním životě ještě potká… Důsledkem je, že se české sdělovací prostředky navzájem spíš šetří – ve srovnání třeba s anglosaským mediálním světem – polemika, kritika nebo dokonce expozé neetického jednání nejsou moc časté, do jisté míry se to změnilo s nástupem Andreje Babiše, jehož deníky dnes jsou přeci jen kriticky sledovanější.

O to důležitější je odhalení serveru Hlídací pes, který včera přinesl zprávu o neetické a dost možná i nezákonné editoriální politice TV Prima. Stanice direktivně určila, že její zpravodajství musí vyznívat proti uprchlíkům, redaktoři o tom měli být informováni na zvláštní poradě, kde jim to oznámili šéfredaktorka zpravodajství a zástupce majitele. Skladba zpráv televize na to téma i podoba komentářů či průpovídek moderátorů zpravodajství, kteří je uváděli, naznačuje, že instrukce byla dodržena.

Je-li zpráva Hlídacího psa přesná, byla by to velká věc. Značná část veřejnosti – nebo přinejmenším té, která se ráda projevuje v komentářích na síti – se sice domnívá, že všechny zprávy oficiálních (co to znamená?) médií jsou zmanipulované, aby jejich prostřednictvím nějaké ty kruhy či elity (neoliberální, neomarxistické, židovské, ještěrčí, bůhvíjaké ještě) lidu „vymývaly mozky“. Zas až tak horké to ale není. To, co Hlídací pes popisuje, ani v českém mediálním světě není normou, alespoň doufám, navíc zákonný nárok na korektnost televizního zpravodajství je vyšší než třeba v případě internetového serveru.

Problém nemusí být v tom, že médium zaujme nějaký postoj, zvlášť zaujme-li ho otevřeně. Jiná věc ale je, pokud svým zpravodajům nařídí, co při přípravě budoucích reportáží smějí a nesmějí zjistit. Je to nařízené ignorování nehodících se fakt a rezignace na minimální standardy jejich ověřování (podle HP měl na Primě problém redaktor či redaktorka kvůli tomu, že v reportáži o údajné hrozbě infekčních nemocí zavlečených do Česka uprchlíky zaznělo, že ministerstvo vnitra situaci v tomhle ohledu nepovažuje za nebezpečnou). Navíc, je nepřípustné, aby s takovými požadavky před redakcí vystupoval zástupce majitele – editoriální a vydavatelská část by měly fungovat odděleně. Není možné redakci dopředu instruovat, že musí ignorovat nehodící se fakta bez ohledu na to, jak důležitá mohou v daném kontextu být. Začátkem roku to německá média naprosto právem schytala za zpoždění, s jakým kvůli nemístným politickým ohledům referovala o hromadném sexuálním násilí během oslav v Kolíně nad Rýnem. Zpráva Hlídacího psa popisuje jakousi kodifikaci stejného přístupu.

Debata o českých médiích je zanesená nesmyslným termínem objektivita, těžko říct, co znamená. Pro většinu lidí, kteří ho užívají asi představu objektivního zpravodajství naplňuje to, které ukazuje obraz světa jak ho oni subjektivně vnímají. Zprávy vždycky v nějaké míře jsou ovlivněny postojem těch, kteří je vytvářejí. Těžko to může být jinak, ti lidé referují o věcech, o nichž by měli aspoň něco vědět, a na takové má člověk pochopitelný sklon mít i nějaký názor. Novináři bez názoru (tedy zřejmě ti objektivní) a často také vědomostmi nedotčení, jsou zase velice snadno manipulovatelní těmi, kdo v jejich zprávách vystupují – za velkou výhru bych to nepovažoval. Za dosažitelný ideál považuji jakousi elementární férovost, poměry na Primě, jak je popisuje HP, jsou jejím evidentním popřením. Je-li mediální prostředí skutečně pluralitní, může také přehnanou zaujatost tím či oním směrem korigovat, konkurenti se jeden druhému dívají pod prsty, autoři si dávají větší pozor, vědí-li, že mohou být nachytáni. Tenhle boj mezi médii může být také produktivní, je-li vedený na věcném základě. Je-li zpráva Hlídacího psa signálem, že v Česku dále oslabuje vzájemné hájení médií, může to být dobře.