Rekordní pád průmyslu. Byl to jen vtip?

Vypadá to jaký špatný vtip, který má vyděsit, aby se pak zasvěcení mohli smát strašpytlům, kteří se nechali nachytat. Průmyslová produkce poklesla v červenci proti červnu skoro o deset procent. Takový údaj zdejší výrobci nezažili ani v žádném z podzimních měsíců roku 2008, kdy Česko pocítilo dopady finanční krize. Máme tedy snad už další krizi?

Ale kdepak, smějí se strašpytlům znalci, to všechno způsobily jen dovolené. Všechny velké firmy z automobilového průmyslu najednou vyhlásily celozávodní volno a proti minulému červenci vyrobily o třetinu méně. V srpnu se to zase dohoní a nejen výroba automobilů, ale celý průmysl znovu potvrdí svou roli bezpečného základu tuzemské ekonomiky.

Pomsta napáleného ekonoma

Je jasné, jak bude pokořený laik reagovat. Začne se horečně prohrabovat všemi dostupnými čísly a hledat důkazy, že něco opravdu není v pořádku a že průmyslová data z července jsou přes všechny dovolené přece jen signálem nějakého ohrožení.

Není divu, že toho v široké nabídce najde dost. Třeba německý koncern Volkswagen, matka mladoboleslavské Škodovky a významný odběratel zdejších továren s náhradními díly, snížil po slabém červnu červencový prodej o dalších 3,7 procenta. Není to prý skandálem s dieselovými motory, který způsobil pokles prodeje maximálně ve Spojených státech, ale napjatou ekonomickou situací u významných odběratelů v Číně, Brazílii a Rusku.

Když už je řeč o Německu, nevydařil se ani srpnový index Ifo, mapující mezi podnikateli vyhlídky do příštích měsíců. Manažeři zpracovatelského průmyslu hlásí na srpen ve svém sektoru rychlé ochlazení. „Podnikatelské klima se už druhý měsíc zhoršuje ve všech branžích, nejnápadněji v chemickém a elektrotechnickém průmyslu,“ varuje prezident ústavu Ifo Clemens Fuest. Tím zmiňuje obory, které mají potíže i u nás.

Nesoulad se dá ostatně objevit i v tuzemských číslech o průmyslu. V červenci mohou za desetiprocentní pokles výroby dovolené, proč k něčemu podobnému ale nedošlo v uplynulém desetiletí? O nejvýraznějším poklesu svědčí údaje z loňského srpna, ani tehdy však nebyl pětiprocentní. Stalo se něco výjimečného a to je podezřelé, i když se nakonec ukáže, že vlastně o nic nešlo.

Asi nejobjektivnějším dokladem o stávající situaci průmyslu jsou dlouhé časové řady, jak klesá či roste přijímání nových pracovníků. Tato čísla mají značnou setrvačnost a velmi dobře ukazují, jestli stávající ekonomický růst bude ještě akcelerovat, nebo už je za vrcholem. Oživení po poslední krizi se ohlásilo už na jaře roku 2013 a svého vrcholu dosáhlo koncem minulého roku, kdy se počet pracovníků v průmyslových firmách meziročně zvětšil o 3,7 procenta. V průběhu roku 2016 se přijímalo stále méně, meziroční růst v červenci dosáhl jen 2,6 procenta. Takový trend má dlouhé trvání, a pokud nepřijde nový impuls, skončí podle zkušenosti až s další recesí.

Podzim byrokratů

Blíží se podzim a ekonomické výsledky vypadají podle toho. Každý list, který spadne z lípy za domem, věští nadcházející zimu. Takovou úvahou se člověk snadno dostane do pochmurné nálady.

Skutečným poučením z červencového průmyslového výsledku je však něco jiného. Ekonomika je závislá na mnoha náhodných vlivech. Zkrachují banky jako v roce 2008 a s nimi se hluboko potopí i průmyslová produkce. Pár šéfů automobilek dostane příkaz z ciziny, rozhodne o dovolených a průmysl se načas zastaví. Tuzemská prosperita závisí v globální ekonomice na něčem, co nemůže nikdo v Česku ovlivnit.

Propojené hospodářské struktury může vykolejit i prosté byrokratické selhání. Příklady jsou ze stavebnictví. Velké stavební investice do infrastruktury se v prvním pololetí podle Českého statistického úřadu propadly o sedmnáct procent. Důvod je zřejmý, tuzemské úřednictvo si vymyslelo tak složité předpisy, že podle nich nejde žádnou stavbu zahájit. Stát proto vykazuje rozpočtový přebytek 80 miliard, pražský magistrát má na účtech 40 miliard, důvod k oslavě to však není. Ještě nápadnější je propad výstavby bytových domů v Praze proti loňsku o 78 procent. Vzhledem k tomu, že ve zbytku republiky se počet zahajovaných bytů zvýšil o 51 procent, pak je nasnadě, že důvodem jsou spory o stavební předpisy, které znemožnily investice. V příštích měsících můžeme spekulovat, jak zasáhnou sektor restauračních a ubytovacích služeb pokladny EET.

Co je vlastně horší? Poryvy globální ekonomiky, anebo byrokratická neschopnost?