Žalobci extrémisté ohrožují zemi
Jak nebezpečné jsou extrémy a styl ode zdi ke zdi právě v přímém přenosu sledujeme v trestání hospodářské kriminality v nejvyšších patrech veřejné správy.
Představa, že mocní, kteří rozhodují, jsou nedotknutelní, kulminovala v antikorupční hysterii kolem roku 2011. A převrátila v roce 2013 režim od standardní demokracie, respektující dělbu moci, do východní oligarchie. Zhruba v té době se do extrémů zvrhlo i vyšetřování kriminality v nejvyšších patrech veřejné moci. Policisté a žalobci začínají hojně kriminalizovat úřední a politická rozhodnutí. Rozhodnutí, která možná byla chybná, ale ten, kdo rozhodoval, se na nich zjevně neobohatil. Nebo o tom alespoň nedokázali dát dohromady žádné důkazy. U trestných činů, za něž se nejčastěji obviňuje, což jsou „zneužití pravomoci úřední osoby“ a „porušení povinnosti při správě cizího majetku“, není obohacení nutné prokazovat. Právě to dává policistům a žalobcům obrovský manévrovací prostor k obviňování za rozhodnutí, která se jistě někomu mohla zdát pochybná a kontroverzní, to ale ještě neznamená, že musela být zločinem.
Aktuálně sledujeme dva velmi flagrantní případy. Oba aktéři mají společné to, že čelí kriminalizaci hned na několika frontách.
Zvrácená role svědků u Vitáskové
Předsedkyně Energetického regulační úřadu Alena Vitásková dostala za zneužití pravomoci úřední osoby od brněnského krajského soudu osm a půl roku. Dostala je za to, že nezastavila podivné rozhodování svých předchůdců a podřízených o licenci pro solární elektrárny synů podnikatele Zdeňka Zemka. Solární boom odstartovaný Martinem Bursíkem v roce 2004 a zkrocený vládou Petra Nečase od ledna 2011 přinesl zlomový bod. Tím byl 31. prosinec 2010. Komu stihl ERÚ připojit jeho elektrárnu do půlnoci, kasíroval na solárních dotacích násobně víc než nešťastníci, co dostali povolení o pár minut později. Zemkům se na Silvestra připojily podle všeho nedostavěné soláry.
Vitásková přichází do čela ERÚ až v srpnu 2011 a začíná prověřovat pochybně připojené elektrárny. Teď vyfasovala osm a půl za to, že nebyla k Zemkům dost tvrdá. Jenom aby bylo jasno. Nikdo ani nevyslovil podezření z nějakého úplatku nebo protislužby. Když už sedí na lavici obžalovaných nejen úředníci, kteří ochotně nedostavěné soláry připojovali, ale i ti, kdo za ně měli šéfovskou odpovědnost, proč tam nesedí Vitáskové předchůdce Josef Fiřt a jeho zástupce Blahoslav Němeček? Za nich se ty pochybné licence nejen Zemkům vydávaly. Podívaná, jak dochází k soudu se svou nástupkyní, která je viněna jen z toho, že nedokázala zastavit to, co oni rozjeli, je absurdní. Rozsudek je zatím nepravomocný.
Aktivističtí diletanti šíří strach
Podobným hitem žalobců jsou v polední době IT zakázky. Bývalému náměstkovi ministra práce Vladimíru Šiškovi hrozilo až dvanáct let za miliardovou zakázku na kontrolu sociálních dávek přidělenou firmě IBM. Ve stejném procesu byl obžalován i znalec Vladimír Smejkal. Oba Městský soud v Praze zprostil viny. Jednání, které považoval žalobce za kriminální čin, bylo podle soudce naprosto standardním rozhodnutím. Proces se změnil v debakl státního zástupce, když si předseda soudního senátu Stanislav Králík nebral servítky. „Pro závěry státního zástupce nebyl v průběhu hlavního líčení proveden jediný přímý důkaz.“ Soudce upozornil i na další trend, který se dá vysledovat u kriminalizace rozhodování. Na pochybné znalecké posudky. Tvrdě zkritizoval znalce z ústavu Apogeo, na jehož závěrech státní zástupce stavěl. „Jeho projev v jednací síni byl, promiňte mi ten výraz, tristní. Sám připouštěl, že se ve svém znaleckém posudku dopouštěl tu a tam chyb. To není vizitka korektního znalce.“
Tím se soudce Králík dotýká podstaty kriminalizace rozhodování. Začíná to chabou schopností policistů a žalobců vyšetřovat hospodářské trestné činy, na níž si tak často stěžuje vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová. Neschopnost vyšetřovatelů a společenská poptávka po odchytu mocných velí vidět kriminální čin v každém rozhodnutí. Pak už se najde stejně slabý znalec a obžaloba je na světě. Dotyčným ničí životy. Mnoho schopných odrazuje od práce pro stát, čímž poškozuje celou společnost.
Naštěstí v těchto případech zatím v posledních instancích ještě nikdy neselhala justice. Když to někdo neodhalí, jako soudce Králík, v první instanci, napraví to odvolací soud. K pravomocnému rozsudku za kriminalizaci rozhodování jsme se zatím naštěstí nedopracovali.
