Dotace a falešná solidarita rozvrací Evropu

Poslední dny potvrzují trend, na nějž bystří pozorovatelé upozorňují už přes pět let. Od začátku horké fáze migrační krize loni v září se vyhrocuje. Vztahy mezi zeměmi Evropské unie jsou nejhorší od druhé světové války. Je to vidět stále silněji. Začalo to krizí eurozóny a pochybnou „záchranou“ a tvrdou šetřící kúrou na jižním křídle. Na demonstracích v Aténách ho provázely transparenty s fotografiemi Angely Merkelové s hitlerovským knírkem a hákovými kříži. A přesné propočty reparací za válečné škody, které Atény žádaly po Berlínu.

Proti tomu, co sledujeme dnes, to bylo ještě nevinné. Tehdy mluvila zradikalizovaná ulice, případně solitéři v řecké vládní marxistické straně Syriza. Dnes mluví politici a diplomati. Vztahy houstnou především na takzvané balkánské cestě, po níž donedávna volně pochodovaly Evropou stovky tisíc migrantů.

Rakousko minulý týden uspořádalo schůzku balkánských a středoevropských zemí a chtělo se bavit o regulaci migrace. Nepozvalo na ni Řecko. Atény si to vyložily jako vysloveně nepřátelský akt a odvolaly velvyslankyni z Vídně. Dá se to samozřejmě bagatelizovat slovy, že urážliví Řekové stahují své velvyslance každou chvíli. Z Prahy ho odvolali koncem loňského roku po výrocích prezidenta Miloše Zemana, že Česko může o vstupu do eurozóny přemýšlet až ve chvíli, kdy se vyřeší otázka Řecka.

Proti pražskému extempore jde ale zjevně ve Vídni o mnohem více. Země na balkánské cestě vážně debatují o tom, jak „oplotit“ Řecko, které není schopno a ochotno chránit vnější schengenskou hranici, ze severu. Rakousko bylo týden předtím vyplísněno řeckým eurokomisařem (bývalý starosta Atén a ministr), když oznámilo, že bude na své území pouštět jen osmdesát žadatelů o azyl denně a volný průchod do Německa dá 3200 migrantům.

Ve stylu řetězové reakce se rakouský ministr obrany Hans Peter Doskozil obul do Česka, Slovenska a Maďarska, když ostře kritizoval jejich postoj k migrační krizi. V rozhovoru pro německý Spiegel Online řekl, že je neakceptovatelné, aby se země, které dostávají z unie tolik finančních prostředků, v případě krize odmítaly podílet na společném řešení. S tímto originálním nápadem ale přišel už dva týdny před ním lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn. Vůbec poprvé už s odebíráním dotací zaperlil rakouský kancelář Werner Faymann. Všichni se ohánějí solidaritou, kterou prý přes eurofondy projevili s chudší střední Evropou. Jenže s čím se solidarizovat? S bezprávím a porušováním evropských pravidel, které rozjela německá kancléřka Angela Merkelová?

Řetěz zhoršujících vztahů bude pokračovat dál, až se příliv migrantů odhodlají konečně regulovat i Němci. Bavorsko už se připravuje na uzavření hranic s Rakouskem. Kancléřčina CDU to ještě stále odmítá. Merkelová sází, že se na mimořádném summitu 7. března Evropská unie dohodne s Tureckem a Ankara začne příliv migrantů do Evropy brzdit.

To je ale dost velká iluze. Turci si moc dobře uvědomují, jakou mají v této chvíli převahu a plně jí využijí. Evropa jim nabízí peníze. Jenže oni chtějí mnohem víc. Co nejrychlejší pokrok v jednáních o vstupu do EU a především bezvízové cestování. Evropská unie žádá, aby Turecko podepsalo readmisní dohodu a začalo přijímat zpět vrácené a deportované migranty, kteří neuspějí se žádostí o azyl a ochranu. „Readmisní dohoda a zrušení vízového režimu pro Turky při cestách EU jsou spojené nádoby,“ řekl turecký ministr pro vztahy s Evropskou unií Volkan Bozkir v rozhovoru pro několik evropských médií včetně Mladé fronty DNES.

Turci jasně tvrdí, že peníze jim nestačí. To, co jim Merkelová jménem Evropské unie nabízí, je jen zlomek částky, kterou platí za tábor pro tři miliony migrantů na svém území. Pustit bez víz do Evropy Turky si unie jen těžko troufne.

Proto se dá bohužel čekat, že řetězová reakce zhoršujících se vztahů a výpadů bude pokračovat. Evropské dotace samozřejmě nemá nikdo nikomu právo vzít. Ve vyhrocené chvíli se ale znovu ukazuje, jak perverzní účinky mají. Už dlouho rozkládají byznys a politiku v řadě členských zemí. Zvyšují manévrovací prostor pro korupci a klientelismus. Což u nás aktuálně sledujeme na desetinásobném růstu zemědělských dotací, kterých se Agrofert ministra financí Andreje Babiše dočkal po vstupu do vlády (do detailů popisuje Petr Holub v novém čísle Týdeníku Echo). Teď ještě začnou dotace zhoršovat vztahy uvnitř unie.

Už před časem jsme psali, že v této chvíli, kdy se na Evropu valí bezprecedentní migrační vlna, by bylo nejmoudřejší celý systém dotací ukončit. A poslat všechny peníze do Turecka, Libanonu a Jordánska na humanizaci podmínek, v nichž tam žijí migranti. To by byla skutečná solidarita a humanismus. Nikdo neměl odvahu navrhnout, aby se tam přesměroval alespoň jejich zlomek.