Bu bu bu, Brusel. Bu bu bu, Babiš

Co máme na Echo24.cz rádi, je názorová otevřenost. Právě proto zde mohou vyjít i texty jako Bu bu bu, ruská propaganda. A právě proto zde může vyjít i tato polemika. Kolega Daniel Kaiser se totiž fatálně mýlí.

Ve svém textu reaguje na studii vědců Masarykovy univerzity a think tanku Evropské hodnoty, která se věnuje ruské propagandě na českých serverech. Daniela Kaisera nezajímá až tak samotná studie, ale řekněme spíše její metody. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by jeho argumentace dávala smysl a šla k věci, to se však úplně neděje.

Kolega Kaiser se hned v úvodu dopouští základní neznalosti. Např. píše: „Aha, takže ne že by se zkoumaly portály placené nebo řízené Kremlem, ale portály, které jsou ‚zmiňovány‘ (kým?) jako prostor pro ‚dezinformační kampaň‘.“ No, pokud se mezi pěti zkoumanými servery ocitl např. Sputnik, těžko říct, kam Kaiser míří. Server Sputnik byl založen tiskovou agenturou Rossija segodňa, kterou přímo kontroluje a financuje ruská vláda (ostatně byla zřízena před třemi lety prezidentským výnosem Vladimira Putina). Není tak těžké to zjistit, upřímně řečeno ví to každý, kdo aspoň trochu sleduje dění.

Největší omyl ale přichází v další části textu: „Ruská propaganda zaměřená na české publikum nepochybně existuje, má ale, jak se dá vyčíst z různých průzkumů k oblibě Ruska a Rusů, mizivý dopad. Tradiční rusofilie, v české společnosti napájená hlavně nostalgií komunistů včetně komunistů bývalých, nepřekračuje 20, 25 procent.“

Myslet si, že ruská propaganda se zaměřuje výhradně a jen na zvýšení obliby Ruska a Rusů v zemích, kde tato propaganda působí, je skutečně absurdní. Je zarážející toto tvrdit, když toho o metodách ruské propagandy bylo v posledních dvou letech napsáno tolik. Patří k nim zejména cirkulace různých fám, alternativní pravd a konspiračních teorií, ale i záměrný výběr informací, které mají za cíl vnést do řad veřejnosti v cizích státech zmatek a pochybnosti. Soudě podle omezené, ale stálé reality na českých sociálních sítích, se přesně tohle daří. Jenže pro pochopení obrazu této reality je třeba dění v tomto kyberprostoru alespoň částečně sledovat.

Nebo by stačilo číst, co se píše v Týdeníku Echo. Právě tam vyšel velmi vypovídající rozhovor s Peterem Pomerantsevem, znalcem ruské propagandy. Ten mimo jiné říká: „Slovo propaganda je velmi široké. Je jako láska – může znamenat tolik věcí, veřejnou diplomacií počínaje a aktivními opatřeními a tajnými rozvědnými operacemi konče. Ruská teorie informační války je něco velmi specifického. Je to militarizované použití informací. Nejde v ní o přesvědčování. Nesnaží se vás přesvědčit, že na Ukrajině nebo na Krymu nejsou ruští vojáci. Účelem je odvést pozornost, zmást, způsobit rozkol, rozdělit a panovat. Je to informace používaná čistě vojenským způsobem a obvykle v souhře s jinými akcemi. My jsme zvyklí uvažovat například o médiích a byznysu jako o oddělených sférách. Silou autoritářských režimů je, že mohou používat Gazprom, trolly a kyberterorismus koordinovaně a cíleně. To by Západ stěží mohl.“

Daniel Kaiser pokračuje i takovouto pasáží: „Ruská propaganda v českém veřejném prostoru zůstává na okraji a proto je typickým náhradním tématem. Kde jsou studie českých univerzit o věcech pro českého čtenáře neskonale důležitějších, jako je čím dál tím destruktivnější babišovská propaganda v Babišových novinách, kde jsou koneckonců sympozia o mlčení Bakalových médií k OKD?“

Dvě poznámky. První. Že ruská propaganda je velmi vážný problém, dnes reflektují NATO, USA i EU. Koneckonců centrum, který se bude zabývat bojem s propagandou (tedy i tou ruskou), plánuje aktuálně vytvořit ministr vnitra Milan Chovanec.

Druhá. Ano, Babiš je problém a měla by se mu věnovat mnohem větší pozornost, ale opravdu se mi musí při nastolení jakéhokoliv tématu udělat rudo před očima, vybavit se démonický Agrofertupír a je mou svatou křižáckou povinností šmahem diskusi utnout s plamenným zvoláním: „O čem se to tady bavíte, vy bláhoví? Vždyť je tu Babiš!“

S touto preferenční logikou bych se totiž taky mohl podívat z okna, spatřit modrou oblohu a už už se chystat říct: Tam je krásně, pak se ale rychle zarazit, zastydět a říct si tak, jak si mám říct: K čemu to je, že je tam krásně, když je tu Babiš. (Právě teď je na ČT24 předpověď počasí, ty jejich sluníčka, obláčky a teploty +25 C jsou ale jen klasické náhradní téma. Proč tam nemají ikonky Agrofertu a stupně neindikují holomráz v podobě -50 C?!)

Copak tu máme jen pár povolených témat, o kterých lze diskutovat?

Dál v textu se už jen projevuje autorova obsese jistými tématy: Halík, Barnevernet, eurooptimisté, EU… Chybí zelené šílenství a Merkelová (ne, pardon, ta tam je taky).

Zařazení Parlamentních listů do studie chápe Daniel Kaiser jako „sprostotu“. Obrana Parlamentních listů může působit tak trochu sympaticky coby kolegiální postoj bránit nespravedlivě osočeného. Ani já si nemyslím, že by u Parlamentních listů šlo o cílené šíření ruské propagandy, nicméně mnohdy stačí recyklace a výběr. Můžete sloužit, aniž byste tušili, že sloužíte.

Seriozní médium by mělo umět zprávy strukturovat, rozlišovat mezi skutečným děním a konspiračními teoriemi, mezi relevantními zdroji a těmi fantasmagorickými. Jaká je struktura čtenářů zmíněného média, prozradí pohled na jakoukoliv jejich anketu. A pokud Daniel Kaiser chápe Parlamentní listy jako „vzpouru čtenářů“ proti mainstreamovým médiím, pak se dá takto s klidem legitimizovat jakékoliv „médium“ bez ohledu na profesionalitu a kvalitu. Zkrátka: mám počítač, tedy píšu – tedy jsem novinář.

Celý příspěvek „Bu bu bu, ruská propaganda“ bych mohl sice brát jako „intelektuální provokaci Daniela Kaisera“, ale spíš ho vidím jako jeho intelektuální selhání v podobě podceňování, neznalosti a selektivního přístupu.