Rolls-Royce Ghost Coupé: jste v jiném světě

Vozy britské značky Rolls-Royce vyjadřují naprostý luxus již od doby před první světovou válkou. I současné modely jasně vyčnívají nad vším ostatním, co se pohybuje v provozu kolem. Jak se jezdí s jedním z nejzajímavějších, modelem Phantom v dvoudveřovém provedení Coupé?

Rolls-Royce je symbolem luxusu, ale i společenského postavení a vkusu. Současná generace automobilů z Crewe vyniká nejen masivními vnějšími rozměry všech verzí, ale také charakteristickou, naprosto nezaměnitelnou maskou chladiče, na jejímž vrcholu se stále předvádí světu soška Spirit of Ecstasy. Abychom trochu nahlédli do světa vyvolených, vyzkoušel jsem model Phantom Coupé – sice se nejedná o žádnou novinku, zážitek je to však jedinečný. Model Phantom Coupé totiž stojí na podvozku Phantomu představenému již v roce 2003, přičemž samotné Coupé si svou premiéru odbylo v rámci autosalonu v Ženevě v roce 2008. Jelikož se jedná z velké části o ručně vyráběné auto, kterých během roku vznikne pouze několik set, životní cyklus je zkrátka delší než u běžných automobilů, které jsou nahrazovány po čtyřech pěti letech.

Tisíce hvězd nad hlavou

Už první seznámení s ohromným vozem (délka 5,6 metru, rozvor 3,3 m) dává tušit, že přistupujete k něčemu jedinečnému. 21palcová kola s relativně vysokými pneumatikami vypadají v širokých podbězích skoro až malá, kapota mi sahá po prsa a sálá z ní síla i v případě statického obeznámení. Dovnitř se nastupuje dveřmi otevíranými proti směru jízdy. Jsou těžké, ale otevírají se jemně, pohodlně. Odkrývají voňavý interiér plný luxusu a pohodlí. Už po usednutí je jasné, že kvalita je zde na prvním místě – dýhové dekory, doplňky z leštěného hliníku či ručně sešívaná kůže (která mimochodem nevrže) obklopí tělo zcela samozřejmě. Nad hlavou mi září tisíce hvězd speciálního čalounění stropu, kterému se říká hvězdná obloha a je oblíbeným příplatkovým prvkem. Líbí se mi jedinečnost celého interiéru – všechny přepínače, páčky, výdechy topení, přístroje, to vše je originální a jedinečné. Snad kromě multimediálního systému, jehož principy jsou dobře známé z automobilů BMW (Rolls-Royce pod BMW patří). Pokud si odsunete sedadlo a nasoukáte se dozadu, zjistíte, že pasažéři na zadních sedadlech v tomto kupé rozhodně nebudou trpět nedostatkem místa. Samozřejmostí jsou dvě oddělená místa, kůže s jemným prošíváním či v C-sloupku umístěná zrcátka, abyste se mohli před vystoupením upravit.

Opět se přesunuji dopředu, stiskem tlačítka se za mnou zavírají dveře a já rukama svírám tenký věnec rozměrného tříramenného volantu. Startovacím tlačítkem oživuji ohromnou strojovnu pod kapotou a přepínám volič osmistupňového automatu do polohy D, tedy drive. Rozjíždíme se sametově, uvnitř panuje naprosté ticho – alespoň v případě, že se nerozhodnete vyzkoušet maximálně kvalitní a výkonnou audiosoustavu. Ovšem pouštět rádio by byl hřích, sem se hodí snad jen vážná hudba. Po plynulém rozjezdu se snažím vymotat z metropole. Není to jednoduché, auto je skutečně ohromné – v zorném poli mám dlouhou, dva metry širokou kapotu zakončenou legendární soškou ženy s vlajícím šatem. Je třeba být velice opatrný a soustředěný. Komfort podvozku je příkladný, při přejezdu krátkých, ostrých nerovností je sice cítíte, ale rozhodně vás neruší. Přes retardéry se rolls zhoupne jako člun na jemných vlnách.

Plout krajinou

Po trochu stresovém průjezdu městem se dostávám na dálnici. Je čas sešlápnout plyn k podlaze! Rolls ukazuje, kolik procent výkonu aktuálně využíváte (moderní technologie na analogovém přístrojovém štítu). Brzy se dostávám na cca 80 %. Akcelerace je drtivá v jakékoliv situaci. Aby také ne, pod obří kapotou trůní atmosférický dvanáctiválec o objemu 6,75 litru, do něhož teče palivo pomocí přímovstřikového systému. I když prudce zrychlujeme, uvnitř je stále naprosté ticho a pohodlí. Motor je také velmi příkladně odhlučněn – ani při vysokých otáčkách v režimu S není zbytečně hlasitý, jen ševelí. Má jemný, decentní projev, jak se na tuto třídu sluší a patří. Opět a znovu mě udivuje, s jakou grácií zvládne V12 o výkonu 460 koní (točivý moment 720 Nm) rozhýbat 2,6 tuny hmoty. Zrychlení na stovku zabere pouze 5,8 vteřiny a omezovač zastaví rozlet v obligátních 250 km/h. K tomu, abyste této rychlosti dosáhli, stačí v podstatě trochu delší rovný úsek… Je proto třeba plyn dávkovat opatrně.

Ovšem v rollsu přirozeně zpomalíte, takže je zbytečné zkoušet limity. Prostě plujete krajinou s vědomím, že okolní stres se vás přestal týkat a vy nepotřebujete spěchat. Má to několik příčin: rolls je opravdu pohodlný a ukolébá vás svým vybraným jízdním projevem. Je důstojný, takže nemáte potřebu se předvádět jako například majitelé Bentley Continentalu. A zatřetí: auto je tak ohromné, že na běžných těžkých silnicích zabíráte často tolik prostoru, že prostě musíte dávat pozor na protijedoucí auta a jezdit opatrně. Je zajímavé, že jsem nedávno řídil historický Rolls-Royce Silver Cloud z 50. let a pocit z jízdy byl podobný (kupodivu i úroveň vnitřního odhlučení). Podobný byl i pocit z řízení – u starého auta šlo lehce, neustále bylo nutné korigovat směr. A u nového auta? Úzký věnec velkého volantu umožňuje snadné manévrování, ovšem samotné řízení na okreskách nenabízí téměř žádnou zpětnou vazbu, jde také velmi lehce, a proto vyžaduje jen citlivé zásahy. Alespoň je přesné. Velmi překvapivý je rejd automobilu, který byste rozhodně nečekali – je patrné, že rolls se musí umět otáčet na cestičkách u vjezdů do luxusních historických hotelů, kde není dost prostoru.

Jestli si myslíte, že téměř sedmilitrový dvanáctiválec je neustále žíznivý, budete překvapeni: při běžném, poklidném ježdění se dá jezdit za 12 l / 100 km, což není špatné. Pokud ovšem budete drtit pedál při jízdě po německé dálnici, nádrž samozřejmě vyprázdníte mnohem rychleji.

Hříšně drahý

Příjemný čas strávený za volantem luxusního Coupé se chýlí ke konci, naposledy zkouším sametový zátah či sílu ohromných brzd. Co mě naprosto potěšilo, je fakt, že i když je Phantom Coupé prošpikovaný technologiemi, při jízdě ničím neruší. Otravně nepípá, nesignalizuje, neplaší posádku zbytečnými hloupostmi. To se mi líbí! Jsem rád, že jsem mohl tento jedinečný vůz vyzkoušet, zažít opojný pocit z jízdy „jako na létajícím koberci“ a nechat se provonět nejjemnější kůží. Když tak o rollsech přemýšlím, stejně mi to nedá: chápu, že se smetánka vozí na zadních sedadlech běžného čtyřdveřového Phantomu (či verze s dlouhým rozvorem EWB), ale proč automobilka vyrábí Coupé, a dokonce i kabriolet? V obou případech jde o karoserie určené spíše pro sportovně laděné automobily, navíc většinou pro dva lidi. Coupé vytvořené z rollsu je prostě podivná věc. Ačkoliv rozumím tomu, že kdyby nebyla poptávka, nic takového by nevzniklo. A zároveň si uvědomuji, že ze svého společenského postavení těžko můžu pochopit ty, kteří si podobné auto koupí.

Když už jsme u otázky ceny: je jasné, že Phantom Coupé není žádná láce. Naopak, je přímo hříšně drahý – jezdil jsem relativně „sociální“ verzí, ale přesto dosáhla ceny kolem 10 milionů Kč. Pokud se trochu rozvášníte při výběru dekorů, doplňků a různých vychytávek, dostanete se rázem klidně na dvanáct. No, potom se nelze divit, jaké pocity vyvolává rolls například na parkovišti u teska v okamžiku, kdy jde novinář nakoupit pár věcí k večeři…

Plusy:

Naprosté pohodlí, komfort podvozku, zátah dvanáctiválce, image, jízdní vlastnosti

Minusy:

Velmi vysoká cena, ohromná karoserie, výhled dozadu, velmi lehké řízení

Verdikt:

Za deset milionů si můžete postavit velmi pěkný dům, k tomu koupit chatku v horách nebo u moře a ještě vám zbyde na prémiové auto střední třídy se silným motorem. Jenže takhle se v případě zájmu o Rolls-Royce neuvažuje. Lidé, kteří usednou do ručně vydělané kůže, to všechno (a mnohem víc) už dávno mají. Proto si mohou vymyslet třeba takový „nesmysl“, jako je Phantom Coupé. A pokud si ho vyberou, z odborného hlediska zvolí opravdu dobře – auto není v žádném ohledu ošizené, právě naopak: nabízí vše, co napovídá jeho impozantní vzezření, a možná i něco navíc. Tím myslím ten neuchopitelný spirit značky Rolls-Royce.