Irský katolický sirotčinec: 796 mrtvých dětí v septiku

Vyšetřovatelé v Irsku odhalili masový hrob s ostatky nejméně 796 malých dětí. Nachází se u bývalého církevního sirotčince, který sloužil zejména pro děti nesezdaných matek.  Většina zemřelých skončila podle badatelky Catherine Corlessové v septické jímce. O nálezu informovala agentura Reuters. Podle britského listu The Guardian byly oběti ve věku dvou dnů až devíti let. 

Katolický sirotčinec v Tuamu byl určen pro děti nesezdaných matek. Úmrtní listy vystavené úřady v okresu Galway na západě Irska ukazují, že jde o děti, většinou nemluvňata a batolata, které často zemřely na choroby a infekce, jimiž onemocněly v sirotčinci. Zařízení bylo v provozu v letech 1926 až 1961. 

Badatelka Catherine Corlessová uvedla, že podle jejích poznatků většina dětí, které zemřely v sirotčinci, ne-li všechny, skončila v někdejší septické jímce. Budova sirotčince, kde byl v minulosti také útulek pro bezdomovce, byla stržena už před několika desetiletími, aby uvolnila místo nové zástavbě. 

Nemoci, deformace i předčasné porody

Už v roce 1944 vládní inspekce odhalila důkaz o podvýživě u některých z 271 dětí, které tehdy žily v místním sirotčinci společně s 61 svobodnými matkami. V úmrtních listech byly jako příčiny úmrtí uváděny nemoci, deformace či předčasné porody. To podle AP jen odráží skutečnost, že Irsko v první polovině 20. století mělo jednu z nejvyšších úmrtností malých dětí v Evropě. Hojně rozšířená tehdy byla především tuberkulóza. 

Podle dokumentů, které historička poskytla nedělnímu listu Irish Mail on Sunday, byly příčinou úmrtí mnoha dětí podvýživa a zanedbávání. Mnoho dětí zemřelo také na spalničky, křeče, tuberkulózu či zápal plic. Podle záznamů umíraly i dvě děti za týden. „Nemohli si dovolit dětské rakve?“ pozastavila se Corlessová nad přístupem řeholních sester z řádu Sisters of Bon Secours v rozhovoru s listem The Washington Post.

Církev slibuje nápravu

Představitelé církve v Galway tvrdí, že netušili, kolik zemřelých dětí bylo takto pohřbeno. Slíbili, že podpoří úsilí, aby se místo označilo pamětní deskou se seznamem jmen všech 796 obětí.

Záznamy ukazují, že jímka byla přeměněna na odkladiště tělesných ostatků. Masový hrob byl objeven už v roce 1975, když pod dvěma chlapci, kteří si v místě hráli, popraskal beton nad jímkou. Místní farář na místě odříkal modlitby a hrob byl opět zakonzervován, aniž by se zjišťoval počet těl, která ukrýval. Až do letošního výzkumu se lidé domnívali, že šlo o oběti hladomoru z poloviny 19. století. 

Nyní už je dobře zdokumentováno, že v Irsku první poloviny 20. století církevní sirotčince a chudobince často pohřbívaly své mrtvé v neoznačených hrobech, což odpovídalo tomu, jak se pohlíželo na svobodné matky, tedy jako na "padlé ženy", k nimž se nehlásily ani jejich vlastní rodiny. "Rodiny se bály, že by to zjistili sousedé, protože otěhotnět mimo manželství byla nejhorší věc na Zemi," podotkla Corlessová.