Západ skolil arabské diktátory. Dál strategii nemá

Svržení diktátorů v severní Africe a na Blízkém východě během Arabského jara bylo správné, ale Západ neměl připravenou strategii dalšího postupu. To ve zkratce napsala Lina Chatibová, ředitelka Carnegie Middle East Center, ve svém komentáři zveřejněném na stránkách americké stanice CNN.

Komentář Chatibové přichází v době, kdy Saúdská Arábie s dalšími spojenci útočí na šiítské povstalce v sousedním Jemenu, kdy rozvrácenou Libyi začínají pomalu ovládat radikálové z Islámského státu a kdy krvavá občanská válka v Sýrii vstoupila  – zatím bez vize mírového řešení – do pátého roku trvání. 

Právě těmto třem zemím, tedy Jemenu, Libyi a Sýrii, se Chatibová ve svém komentáři věnuje nejvíce. I když se každá země po roce 2011 vyvíjela jiným směrem, nyní podle jejího názoru všechny státy spojuje jeden společný jmenovatel – jsou nestabilní a jejich problémy se pravděpodobně v dohledné době vyřešit nepodaří. 

Stabilita byla víc než demokracie

Ačkoliv je vývoj na Blízkém východě často skloňován západními státníky jako jeden z nejpalčivějších problémů současného světa, byly to podle Chatibové právě západní země, kdo bezútěšnou situaci v regionu vyhrotil. „Západní krátkozrakost v přístupu k Blízkému (Střednímu) východu napříč moderní historií přímo přispěla k jeho současné devastaci,“ napsala ve svém komentáři. 

Zároveň upozorňuje na to, že před rokem 2011 Západ na Blízkém východě oceňoval především společenskou a politickou stabilitu a autoritativní povaze režimů v inkriminovaných zemích nevěnoval přílišnou pozornost. „Arabské diktatury byly po desítky let tolerovány i přes svoji krutost, protože sloužily ekonomickým, politickým a bezpečnostním zájmům Západu,“ konstatuje Chatibová.

Určité zásluhy ve svém komentáři přiznává i blízkovýchodním diktátorům. Husní Mubárak byl podle ní považován jako záruka míru s Izraelem. ‚Reformovaný‘ Muammar Kaddáfí byl zvažován jako potenciální partner pro obchod a investice. Bašár al-Asad byl zase předvídatelný vůdce, který udržoval Golanské výšiny jako bezkonfliktní zónu a Jemenský Alí Abdalláh Sálih podle Chatibové sloužil jako spojenec proti Al-Káidě. V souvislosti s arabskými diktátory připomíná, že se mnoho z nich po dlouhou dobu těšilo finanční a vojenské podpoře ze Západu. 

Chaos je lepší než diktatura

Všechno se změnilo, když začalo Arabské jaro a světová veřejnost se dozvěděla o podmínkách, jež panují v blízkovýchodních zemích. Tehdy se podle Chatibové museli západní státníci odhodlat k činu a veřejně vyjádřit podporu začínajícím povstáním. Zároveň ale podtrhuje, že Západ neměl žádnou dlouhodobější strategii, která by zajistila stabilitu a předvídatelnost dalšího vývoje. Následně zmiňuje problémy, které v současné době sužují arabský svět – nepokoje v Libyi a v Egyptě, občanská válka v Sýrii, šiítské povstání v Jemenu a všeobecný nárůst islámského extremismu. 

V závěru svého textu ovšem zdůrazňuje, že ať je současný stav jakkoli špatný, neznamená to, že diktatury byly lepší. Následky diktatury podle ní vždycky působí problémy a přechod k demokracii není nikdy ‚lineární‘. „I když dnes mnozí lamentují, že se z Arabského jara stala Arabská zima, tak konflikty, které sužují Střední (Blízký) východ jsou z velké části výsledek politických, ekonomických a společenských nešvarů diktatur,“ uzavřela. 

Lina Chatibová je ředitelka Carnegie Middle East Center, což je think tank a výzkumné centrum v Bejrútu, které se zabývá politikou Blízkého východu.

Čtěte také: Islamisté v Libyi podřízli přes dvacet egyptských křesťanů

Saúdové se spojenci útočí na povstalce v Jemenu