Sestřelili letadlo, zemřeli 2 prezidenti. A začalo peklo na zemi

Tady kousek pod rovníkem padá tma brzo. A po osmé večer je už dávno černo. Něco málo před časem 20 hodin 20 minut zakrouží malý proudový letoun Dassault Falcon nad letištěm a jde na přistání. Obloha je jasná. Pak se ozve rána. A vzápětí další. Na černém nebi nad Kigali se objeví hořící koule. Padá k zemi. První raketa země-vzduch zasáhla křídlo, druhá trefila ocas. Falcon okamžitě začne hořet. Spadne rychle, do areálu prezidentského paláce. Krutá ironie, na palubě je rwandský prezident. Je 6. duben 1994.

Letadlo po nárazu exploduje. Zemře prezident Juvénal Habyarimana. Spolu s ním cestoval v letadle i prezident Burundi Cyprien Ntaryamira. Mrtví jsou i tři francouzští členové posádky a dalších sedm pasažérů. Habyarimana se vracel ze summitu východoafrických států v tanzanském Dar es Salaamu.

Od začátku je všem jasné: o nehodu nešlo. Na prezidenta byl spáchán atentát.

Rwanda prochází poslední roky složitým obdobím. V srpnu 1993 se podařilo ukončit občanskou válku. Tři roky předtím vpadla do země povstalecká armáda RPF, složená z exilových Tutsiů. Tato menšinová část obyvatelstva je desítky let utlačovaná většinovým kmenem Hutuů. Mírová dohoda v tanzanské Arushi, podepsaná před několika měsíci, zajišťuje přechodnou vládu složenou z obou skupin. Prezident Habyarimana, sám Hutu a letitý vládce země, ji podepíše. Tvrdé jádro hutuského režimu se ale s nenáviděnými Tutsiji dělit nechce. Množí se násilné útoky. Část populace se radikalizuje, vznikají milice. Na křehký mír dohlíží malý kontingent modrých přileb UNAMIR.

Ano, neporazitelný je mrtev

Rakety, hořící letadlo a explozi uvidí a uslyší mnoho lidí. Později na ty okamžiky vzpomínají. Třeba jeden z belgických vojáků, který se právě nachází na zahradě domu ve čtvrti Kanombe, kousek od letiště. Viděl i slyšel první raketu a rudý záblesk na nebi. Pak ztichly motory letadla. A spatřil i druhou raketu.

Vojenský tábor rwandské armády, stejná čtvrť. „Víte, zvuk jeho motorů byl jiný než u ostatních letadel, bylo to prezidentské letadlo...,“ vzpomínal rwandský voják, jehož citovala Linda Melvern v knize Conspiracy to Murde. „Dívali jsme se směrem, odkud letadlo přilétalo a uviděli jsme střelu. Pak jsme uviděli ohnivou kouli nebo záblesk a potom jsme viděli, jak jde letadlo k zemi...“ Vojákovi bylo hned jasné, co se stalo. „Řekl jsem ostatním: Vstávejte, Kinani byl sestřelen.“ Kinani byla přezdívka prezidenta Habyarimany. V jazyce Kinyarwanda znamená „slavný“, ale také „neporazitelný“.

Vydává se na místo, kam dopadly trosky letounu. Oblast je uzavřena členy prezidentské gardy, dalšího elitního útvaru. Ani ne do hodiny je major zpátky. Oznamuje vojákům, že prezident je mrtev.

Po celém Kigali začínají drnčet telefony. Mezi vojáky se zpráva šíří rychle. Členové elitního komanda speciálních sil si nejprve myslí, že na tábor zaútočili povstalci. Jejich jednotka totiž smí na základě mírových dohod pobývat v Kigali. Už kolem deváté se vojáci komanda sbíhají na apel placu v plné zbroji. Čtyřicet minut po útoku na letadlo. Ve stejný čas dorazí jejich velitel major Aloys Ntabakuze. „Koluje informace, že prezidentovo letadlo bylo sestřeleno. Zatím tu informaci nemáme potvrzenou.“ Nařídí vojákům, aby zůstali, kde jsou. Vydává se na místo, kam dopadly trosky letounu. Oblast je uzavřena členy prezidentské gardy, dalšího elitního útvaru. Ani ne do hodiny je major zpátky. Oznamuje vojákům, že prezident je mrtev.

Zpráva o sestřelení letadla se velmi rychle dostane i do hlavního štábu modrých přileb UNAMIR. Šéf jednotek Kanaďan Romeo Dallaire, který se během příštích měsíců stane smutným hrdinou událostí následujících, nařizuje svému pobočníkovi vyslat na místo patrolu. Ve štábu se netrhne telefon. Všichni chtějí vědět, co se stalo. Telefonuje i premiérka Agathe Uwilingiyimana, umírněná Hutu, ochotna ke kompromisům. Informuje Dallaira, že chtěla svolat mimořádné zasedání vlády. Nepovedlo se. Někteří ministři se bojí opustit své rodiny. A všichni hutuští ministři zastávající radikální tvrdé postoje někam zmizeli.

Patrola OSN mezitím dorazí k silničnímu zátarasu prezidentské gardy. 21 hodin 35 minut. Dál je nepustí a seberou jim zbraně.

Byli to švábi! Mačety připraveny

Dallaire trvá na tom, aby se řízení země ujala premiérka. Armáda odmítá. Nevěří jí už dlouho, je podle nich slabá. A navíc, ochotná k domluvě s Tutsiji. Tu poslední a hlavní výhradu samozřejmě šéfovi jednotek OSN neřeknou. Naopak ujišťují, že mírové dohody platí dál. Musí prý jen zajistit pořádek. Žádný vojenský puč se nekoná, kdepak. Dallaire těm slovům moc nevěří, ale jeho možnosti jsou omezené.

Mašinérie se rozjíždí. Vojáci dostávají první rozkazy a seznamy oponentů. Milice Interahamwe fasují mačety.

Armáda má teď první úkol. A musí ho vyřešit okamžitě. Ocitla se v mocenském vakuu. Kromě prezidenta seděli v letadle i šéf armády, bezpečnostní poradce i velitel prezidentské ochranky. Ministr obrany a šéf tajné služby jsou na schůzce v Kamerunu. Politickým strukturám vzniklým podle mírových dohod armáda nevěří. Narychlo svolaná schůzka vojenského velení věc řeší rychle. Do čela armády se dostává plukovník Théoneste Bagosora. Zdá se, že nemá mezi vojáky moc silnou podporu. Ale přítomný generál se prý na velení necítí. A Bagosora má silné konexe na hutuské extremisty. Ten večer je rázný.

Začínají kolovat první zvěsti, kdo letadlo sestřelil. Jedni tvrdí, že „inyenzi“, švábi - tutsijští povstalci. Druzí tvrdí, že belgičtí vojáci. V tomhle čase a na tomhle místě je to jedno. Mašinérie se rozjíždí. Vojáci dostávají první rozkazy a seznamy oponentů. Milice Interahamwe fasují mačety.

Kdo letadlo sestřelil a proč?

Sestřelení prezidentského letadla se bude vyšetřovat roky a přijdou nejrůznější teorie. Jistá je ale i po dvaceti letech pouze jediná: kdo rakety na prezidentské letadlo vystřelil, se neví.

Převažující verze zní: prezidenta zabili hutuští extremisté, patrně sami členové prezidentské gardy. Hodilo by se jim to. Prezident byl ochotný se domlouvat s Tutsiji. Hutuové na ně naopak mohli svalit vlnu a vypořádat se s nimi jednou pro vždy.

Pak je verze druhá: letadlo opravdu sestřelili povstalci z tutsijské RPF. Nedává to sice takový smysl, protože v tu chvíli neměli sílu, aby armádu porazili a mírové dohody jim hrály do karet. Podle této teorie nařídil útok šéf RPF Paul Kagame, současný prezident Rwandy. Několikrát ho z toho obvinila Francie. Ovšem ta měla velmi silné vazby na hutuský režim.

Verze, že letadlo sestřelili francouzští vojáci, je už z kategorie fantasmagorií. Francouzi tehdy měli ve Rwandě své muže, kteří nepodléhali vojskům OSN. Ovšem propojení s prezidentem Habyarimnou bylo příliš silné. Mimochodem, letadlo, kterým cestoval, dostal darem od Paříže.

Ráno jako žádné jiné

Je 6. duben 1994, večer. Až se noc přehoupne do dne a duben se posune na číslo 7, změní se život všem lidem této malé africké země. Propukne běsnění nepředstavitelných rozměrů. Apokalypsa, která zanechá skoro milion mrtvých. Dobře naplánované a organizované peklo bude trvat sto dní. Až se ráno lidé ve Rwandě probudí, kolem nich vypukne genocida.